Letošní rok byl plně ve znamení epidemie. A zatímco jsme bojovali s virem, součástí mikrosvěta, tak v makrosvětě – ekosystému naší planety – pokračoval neblahý vývoj, který jsme odstartovali průmyslovou revolucí. Žijeme v epoše, kdy planeta začala mít plné zuby činnosti lidské rasy. Klimatický rozvrat trvá, ekosystém kolabuje, znečistění narůstá, a v loňském roce si na něj vinou covidu nikdo ani nevzpomněl. Tak pár příkladů připomínám.

Drobné kousíčky umělých hmot nejrůznějších rozměrů – mikroplasty (menší než 5 milimetrů) či nanoplasty (menší než 100 nanometrů), zde značíme MP – zásadně ohrožují mořský život. Znečištění už postihlo i mořské plody.  Podle loňské metaanalýzy  byl obsah MP u měkkýšů 0–10,5 MP/g, u korýšů 0,1–8,6 MP/g, u ryb 0–2,9 MP/g a u ostnokožců 1 MP/g. Maximální roční absorpce MP u člověka byla odhadnuta na téměř 55 000 MP částic. V kilogramu masa ústřic je tedy až 10 000 kusů mikroplastů či nanoplastů. A nejde o problém vzniklý kvůli existenci plastů, ty se dají recyklovat. Problém vznikl kvůli tomu, že lidstvo s plasty zachází tak čuňácky, že jejich úlomky už promořily i oceány.

Koráli

Korálové útesy začnou do konce století masivně erodovat, protože svět se bude nadále oteplovat a oceány se více okyselí.

Tým vědců z Centra pro studium korálových útesů z University of Queensland zkoumal schopnost ekosystémů korálových útesů zadržovat usazeniny uhličitanu vápenatého při projekcích současného oteplování a okyselení oceánu do budoucnosti.

Podle současných projekcí se útesy jednoduše nepřizpůsobí. Chronické vystavení kombinovaným dopadům oteplování a acidifikace oceánů útesy oslabí. Nebudou se moci znovu vyvíjet a narůstat následkem extrémního počasí, především cyklónů, ani nebudou držet krok se zvyšováním mořské hladiny – možná na tisíce let.

„Kombinovaný dopad oteplování s okyselením našich oceánů bude více než kolapsem ekosystémů,“ říká docentka Sophie Dove. Koráli dle jejích výzkumů vyhynou.

Vymírání

Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services (IPBES) vydal dosud nejkomplexnější zprávu o stavu globálních ekosystémů. Dle zprávy nyní čelí hrozbě vyhynutí až milion rostlinných a živočišných druhů, a to kvůli lidské činnosti. Bez drastických opatření na ochranu stanovišť se rychlost vymírání druhů – která je již dnes až stokrát vyšší než průměr za posledních deset milionů let – podle analýzy pouze zvýší. Ztráta druhů a stanovišť představuje pro život na Zemi stejně intenzivní nebezpečí jako změna klimatu, uvádí zpráva. Šlo o metaanalýzu téměř 15 000 studií a vládních zpráv, které integrují informace z přírodních a sociálních věd, domorodého obyvatelstva a tradičních zemědělských komunit. Jedná se o první významné mezinárodní hodnocení biologické rozmanitosti od roku 2005. A je děsivé, jak jsme ekosystém za těch patnáct let zplundrovali.

Ledovce

Grónský ledovcový štít ztrácí hmotnost. V 21. století ubývá ledu zrychleným tempem, což z něj činí největšího přispěvatele ke zvyšování hladiny moří. Tání se vyznačuje pozoruhodně konzistentním zrychlením 4–5 % na kilometr ústupu napříč ledovým příkrovem. Zvýšení hladiny moří už začíná ohrožovat nejníže položené státy světa. Mezi ně patří třeba Bangladéš – takže jen v této zemi je ohrožen 161 milion lidí. Všude na Zemi se ledovce mění a ubývají. Slavné sněhy na Kilimandžáru od roku 1912 ztratily více než 80 procent objemu. Ledovce Garhwal v Himálaji ustupují tak rychle, že vědci věří, že většina ledovců střední a východní Himálaje by mohla do roku 2035 prakticky zmizet. Ledu v Arktidě výrazně ubývá.  Za posledních 30 let se ledovec ztenčil asi o deset procent. Jarní tání sladkovodního ledu na severní polokouli nyní nastává o devět dní dříve než před 150 lety. Tání permafrostu způsobilo, že se země v některých částech Aljašky propadla o více než čtyři metry. Vývoj celosvětového objemu ledu ukazuje graf:

Sucho

Vysychají už i ty nejvlhčí kouty planety. Nová studie NASA zjistila, že za posledních 20 let atmosféra nad amazonským deštným pralesem rapidně vysychala a že to je primárně výsledek lidské činnosti. Další studie provedená v USA zjistila, že jedna z nejdůležitějších zemědělských oblastí Spojených států, Centrální planina, by mohla vyschnout, i když v budoucnu nebude méně pršet. Důvodem je, že vyšší teploty přicházející s globálním oteplováním způsobí vyšší odpařování. Problém se neomezuje pouze na USA: Západní Evropa a úrodná pole v jihovýchodní Číně vykazují stejný trend vysychání.

Dvě miliardy lidí na celém světě již dnes používají podzemní vodu ke každodennímu užití. Voda z podzemních vodonosných vrstev, vyčerpaná a přemístěná na povrch, bude před rokem 2050 představovat až 25 procent podílu z masy vody, která zvýší hladiny moří.

CO₂

Nejdramatičtější a nejnebezpečnější jev v oblasti poškozování planety je nárůst podílu CO₂ v atmosféře. Dostali jsme spalováním do atmosféry tolik uhlíku, že magickou hranici 400 ppm (parts per million) jsme překročili už loni. Nejvyšší hladina CO₂ do počátku průmyslové revoluce byla kolem 280 ppm. Hodnoty, jaké jsou nyní, měla atmosféra někdy na konci křídy, kdy byl optimální ekosystém pro dinosaury. Ne pro lidi. Lidi permanentní oteplování, způsobované především nárůstem CO₂ v atmosféře, pravděpodobně vyhubí. Letos jsme dosáhli 415 ppm. (https://www.co2.earth/daily-co2)

Graf ukazuje, jak – dle analýzy ledovců – lidstvo s hladinou CO₂ v atmosféře zahýbalo.

Proto máme už nyní zadání, co řešit primárně u nás v Česku: Odstavit uhelné elektrárny a teplárny. Je i stanovený moment, kdy musí veřejnost začít masivně ječet: Musíme sledovat a vyhodnocovat dění kolem energetické koncepce ČR. Hned, jak bude proočkovaná nadkritická většina populace, začnou se zvýšenou intenzitou vládní kroky k realizaci čistší energetiky. A veřejnost, pokud se zase nechceme stát ruskou kolonií, nesmí připustit ani jednu z možností, kterou prosazují dvě vzájemně si odporující lobby:

Pokrýt celou spotřebu ČR z obnovitelných zdrojů je vzhledem k podmínkám naší země spíše utopií, nemáme Saharu, abychom ji zakryli fotovoltaickými panely, ani bouřlivé mořské pobřeží bičované větry, kam bychom postavili větrné elektrárny. Ale existuje jakési „polozelené“ řešení. Plyn. Bylo by zcela sebevražedné nahradit uhelné zdroje elektřiny zdroji plynovými, jak chce plynové „polozelené“ paradigma řešit energetickou koncepci.

Emise CO₂ jsou sice při spalování plynu třetinové při výrobě elektrické energie, než když spalujete uhlí, ale přičteme-li emise skleníkových plynů při těžbě v typicky ruské k přírodě ohleduplné verzi? Pak budou emise v součtu asi tak poloviční proti uhlí. Takže problém s CO₂ tím nevyřešíme, ale zato přivedeme zemi do plné energetické závislosti na Rusku. Odebírat plyn ze zdrojů „ze Západu“ asi nebude dlouhodobě technicky možné, nebude ho dost. Tedy tato koncepce znamená strategickou závislost na nepřátelské velmoci.

Druhá strana hřiště, ale jen zdánlivě druhá, protože oba tyto týmy kopou možná nevědomky za Putina, chce jádro. A dělí se na dvě podskupiny: Jedna by chtěla technologie a palivo z Ruska, druhá z Číny. Paní doktorka Dana Drábová v jednom ze svých vystoupení v médiích vcelku jednoznačně konstatovala, že je jedno, odkud technologie budou, ale mělo by to být ze země s vymahatelným právem. Nelze než hlasitě souhlasit. Čína a Rusko to tedy být nemohou. Navíc energetická závislost na Rusku i Číně je strategická závislost na nich. Na Putinově diktatuře carského typu, či na Ústředním výboru Komunistické strany Číny.

Máme tedy z dodavatelů na vybranou asi jen mezi Jižní Koreou, Francií a USA. Já osobně bych dal přednost Koreji, ale je to jen princip předběžné opatrnosti. Pokud byla Amerika schopna vyvinout něco jako Trump, nelze už na její technologie plně spoléhat. Ale bez jaderné energie s technologiemi dodanými nějakou demokratickou zemí prakticky nemáme v naší zemi možnost zásadně ovlivnit naše nejnebezpečnější emise  – emise CO₂. Pokud je nesnížíme – nejen v ČR, ale na celé planetě – tak skončí naše civilizace. Pokud je u nás, v Česku, snížíme tak, že se staneme strategicky závislými na Rusku, tak končí naše svoboda a demokracie. Přesněji to, co z nich zbylo.

Nezapomínejme na to ani při koronaviru. Nepřipusťme ani další provoz uhelné energetiky, ani vytvoření energetické závislosti naší země na nevyzpytatelných orientálních diktaturách!