Česká společnost je rozdělená, fašizuje se, ztrácíme svobodu médií, demokracie slábne. To všechno slyšíme každý den. Přes veškeré sebevážnější problémy ale žijeme ve svobodné zemi, v liberální demokracii, která stále ještě patří na Západ. Výročí 25. února by mělo být tím, kdy si uvědomíme, jak křehká tato situace je – a také to, že bychom si s ní neměli zahrávat jako s něčím, co vlastně nepotřebujeme, protože už je to dávno a pivo bylo levnější.
Komunistický režim popravil 248 lidí. Osm tisíc odsouzených zemřelo ve vězení, 450 při pokusu uprchnout přes železnou oponu. Do vězení bylo z politických důvodů odsouzeno přes 205 tisíc lidí, do táborů nucených prací jich bylo bez soudu zařazeno asi 20 tisíc a do Pomocných technických praporů z politických důvodů asi 22 000 osob. Do zahraničí uprchlo v letech 1948–1987 170 938 občanů.
[ctete]12627[/ctete]
Nejen vůči všem těmto lidem nyní všichni neseme povinnost pečovat o to, aby se nic podobného již nestalo. Naši budoucnost musíme bránit před ruským vlivem (protože výše uvedená fakta byla důsledkem právě ruského, nebo chcete-li sovětského, vlivu). Naši společnost musíme bránit před propagandou, před snahou nenápadného a pod rouškou vyšších cílů konaného omezování. Musíme ji bránit před oligarchizací, nenávistí a netolerancí.
Dnes, tváří v tvář iracionálnímu strachu, jsme opět ochotni vzdávat se svobod ve jménu vyššího dobra, ve jménu domnělého bezpečí. V roce 1989 jsme dostali šanci, která už by se nemusela nikdy opakovat. Největší chybou by bylo zapomenout a přes veškeré znalosti z historie dějiny opakovat – tak jako se to stalo již mnohokrát.
Čtyřicet let komunistického režimu zrůdně pokřivilo tuto zemi, ztížilo podmínky, ve kterých žijeme a vzdálilo nás západním zemím po stránce ekonomické, politické i morální. Můžeme se jim ale postupně přibližovat, můžeme svobodně cestovat, volit, svobodně přemýšlet a vyjadřovat své názory. Můžeme studovat i pracovat bez ohledu na třídní předpoklady. Můžeme volně žít a dýchat. V roce 2016 čelíme mnoha výzvám, ale často zapomínáme na tu nejdůležitější: Braňme svobodu, není samozřejmá.
