klub Techtle Mechtle FOTO: klub Techtle Mechtle
FOTO: klub Techtle Mechtle
11. července se v pražském klubu Techtle Mechtle ve Vinohradské ulici odehrál večírek, který měl původně raději skončit silnou kocovinou, než tím, v co nakonec vygradoval. Přes 165 lidí se na něm nakazilo koronavirem, přičemž další případy hygienici pořád trasují a stal se významným ohniskem nákazy v Praze.
Hosté tam totiž pili u jednoho stolu ze společného brčka. Na party byli i sportovci z několika pražských klubů: fotbalisté rezervních týmů Sparty, Dukly nebo Bohemians 1905, kteří mohli přijít do styku s dalšími členy týmu.
O tzv. „pacientce nula“, která nákazu do klubu zavlekla, se na sociálních sítích šířilo mnoho nepodložených informací a zřejmých nepravd. Nejdříve, že šlo o zaměstnankyni klubu, pak že je v klubu najatou společnicí a nakonec, že o své nákaze dobře věděla a i přesto uspořádala oslavu a do podniku šla pít.
„Ten večer přišla do klubu s bolestí hlavy a necítila se dobře,“ řekl pro Novinky.cz mladý muž, který v klubu na večírku byl a sám se nakazil. Odmítl předchozí tvrzení, že byl průběh covidu u nakažených lehký až bezpříznakový. „Bylo mi několik dní fakt hrozně. Střídala se horečka a zimnice, měl jsem knedlík v krku a bolela mě hlava,“ uvedl.
Jenže podle pětadvacetileté dívky je tvrzení o tom, že by o své nákaze věděla, lež. Řekla to v pondělním rozhovoru pro iRozhlas. „Kdybych o nemoci věděla a někdo mi řekl, že budu za pár dní pozitivně testována na covid, ležela bych doma a rozhodně nikam nešla. Nikomu bych nechtěla vědomě ublížit. (…) Proč bych něco takového dělala? Hlavně mezi nakaženými byli i mí přátelé. Je to neštěstí, které si budeme všichni dlouho pamatovat,“ popřela tvrzení, které se o ní šířilo sociálními sítěmi.
Šla prostě jen na oslavu – sama prý předtím ani neznala nikoho, kdo by byl nakažený, a tak jí na tom nepřišlo nic špatného. Když jí však další den nebylo dobře a dostala horečku, nechala se co nejdříve na vlastní náklady otestovat na covid-19. Hned nato se neprodleně spojila s hygienickou stanicí.
Lidé jí hrozili pobodáním i rozbitím hlavy
Kvůli dezinformacím a bouřlivým reakcím na celý incident začalo dívce na sociálních sítích psát mnoho anonymů nejrůznější výhrůžky. „Lidé mi ironicky gratulovali k napsaným článkům a ‚slávě‘, vytvořili meme, diskutovali o mně nehezky v komentářích, vyhrožovali mi, že mě pobodají, rozbijí hlavu,“ svěřila se dívka.
„Hanlivě se o mně vyjadřovali, pokoušeli se mi dovolat a psát zprávy přes sociální sítě, každý den mi přicházelo x žádostí o sledování,“ dodala. Strach lidí chápe, stejně jako jejich naštvání, podle ní má ale nakažený právo na to, aby se s ním jednalo jako s plnohodnotným člověkem. Nechce si připadat jako veřejný zločinec. „Celé to bylo jedno velké neštěstí,“ uzavřela dívka.
Tento případ nám ukazuje, jak dokáží někteří jedinci odsoudit někoho jiného jen na základě neurčitého pocitu – tedy bez jakýchkoli důkazů. Když se někdo rozhodne v době globální pandemie vyrazit do baru a pít z jednoho společného brčka, není pak následný dopad vinou dívky, jejímž úmyslem jistě nebylo někoho záměrně nakazit.
Jde o ty samé, kteří kromě výhrůžek a nadávek hlasitě volají po uzavírání hranic a zákazu cestování. Ty samé, kteří se neobtěžují zjišťováním faktů, ale přesto se na své konstrukty odvolávají a za internetovou oponou pak bývají agresivní. Ty samé, kteří uvěřili politice strašení.
