Agent Státní bezpečnosti byl člověk, který se osobně uvázal ke spolupráci s politickou policií a podle požadavků jí dodával informace na své okolí. Jinými slovy to byl udavač. Taková minulost by měla v každé slušné zemi zcela vylučovat, aby se dotyčný člověk ucházel o veřejné funkce. Když má ale příslušný kandidát dostatek prostředků na ­mediální manipulaci, a navíc velkou porci drzosti, tak si to může zkusit, a je pak na lidech, jakou mají politickou kulturu a toleranci.

V každé postkomunistické společnosti přitom funguje skupina obyvatelstva, spíše menšinová, které taková minulost nevadí, neboť patří k rodinám a vrstvám, které stály také na straně zvrhlého režimu a sloužily mu. Dokonce se v něm mohly mít i dobře. Stejně jako Babiš, který se ke spolupráci se Státní bezpečností upsal právě před čtyřiceti lety v bratislavské vinárně U obuvníka.

Pro Českou republiku, zemi Václava Havla, by byl estébácký prezident velikým ponížením. Ještě horším, než byl estébácký premiér. U prezidenta přece jen dbáme více na symbolickou rovinu funkce. V případě Andreje Babiše se navíc snoubí estébáctví s dalšími neblahými rysy. Babiš symbolizuje kromě děsivé předlistopadové minulosti i nadvládu tunelářů z bolševického ­managementu v polistopadovém období.