Čtyři z pěti Čechů, kteří byli loni uneseni v Libanonu, chtějí po státu odškodnění v celkové výši 40 milionů korun. Jejich únosu prý mohl zabránit, a proto žádají o náhradu nemajetkové újmy. Zní to jako špatný vtip. Sami se stali dobrovolnými aktéry neprůhledné a dosud nevyjasněné hry, která vedla k vážnému poškození naší země u spojenců.

[ctete]46428[/ctete]

Na vlastní riziko

„Trpěli jsme závažnými chorobami, jeden z nás bral před únosem šest léků na srdce a kardiovaskulární choroby a tam mu dávali jenom aspirin. Trpěli jsme i psychickými potížemi,“ prohlásil jeden z unesených, překladatel z arabštiny Adam Homsi. O odškodnění, každý ve výši deset milionů korun, požádali i další účastníci výpravy: právník Alího Fajáda Jan Švarc a dva novináři z regionálních médií, Miroslav Dobeš a Pavel Kofroň.

Nelze pominout, že každý z nich cestoval na vlastní riziko a musel si být vědom, že neletí na výlet s cestovní kanceláří. Nechce se věřit, že pokud se někdo vydá na podobnou odyseu, neověří si aspoň elementární souvislosti. Například kdo jsou jeho spolucestující, kdo cestu organizuje, kdo ji povolil a kdo ji platí. Nebo to (téměř) všichni dobře věděli, a dnes jen mlží.

Zároveň každý musel tušit, že se jedná o extrémně nebezpečný podnik, jelikož Libanon ovládá sektářské násilí. Nachází se v oblasti, kde operují radikální islamisté, kteří podporují Islámský stát. Některé západní státy, včetně USA, nedoporučují cestovat do země kvůli hrozbě únosů civilistů. Každému musela být hazardnost tohoto podniku zřejmá, i když je pravděpodobné, že někdo z unesených mohl vědět víc, než ostatní.

V zemi Haškova Švejka

Jediný, kdo se k žalobě nepřipojil, byl agent Vojenského zpravodajství Martin Psík. Podle otevřených zdrojů má být kvůli prozrazení identity přesunut do vojenské diplomacie USA. Další absurdita této frašky. Vždyť v konečném důsledku vedla ke zhoršení vztahů právě mezi domácími a americkými zpravodajskými službami. A dnes má být jeden jejích z hlavních aktérů „povýšen“ na post zástupce vojenského přidělence ve Spojených státech. V zemi Haškova Švejka to zřejmě možné je.

Už jen samotný fakt, že je žaloba v této věci podána, zavání dechberoucí drzostí. Ministr vnitra Milan Chovanec požadavky na odškodnění odmítl s tím, že „pokud si zachránění rukojmí myslí, že mají nárok na peníze, ať se obrátí na organizátory cesty“. Měli by podle něj státu poděkovat za záchranu, ne podávat žaloby.

To však neznamená, že by vláda konečně neměla vyložit karty na stůl. Nestoudná žádost o odškodnění totiž znovu oživila vyhasínající „aféru Fajád“, která v únoru letošního roku vyvolala nejen přestřelku kabinetu s opozicí, ale i uvnitř samotné koalice. Předseda lidovců Pavel Bělobrádek tehdy vyzval ministra obrany Stropnického k rezignaci.

ČSSD nechává kauzy ANO vyšumět

Přístup zejména ČSSD k aféře, která padá na hlavu Babišových ministrů, je v přímém kontrastu s tím, jak v opačném případě postupuje hnutí ANO. Kontroverze kolem organizačních změn v policii dokáže Babiš s pomocí médií využít k těžkému útoku proti sociální demokracii. Na obskurní a sugestivní kampaň, kterou ministr financí završil pozvánkou svého spojence Šlachty do celní správy, předseda vlády Bohuslav Sobotka zatím nereagoval.

Mezinárodně citlivý problém Vojenského zpravodajství však premiér nechává vyšumět. Už v polovině února se sice ozval ministr zahraničí Zaorálek a požadoval vyšetření, proč zpravodajská služba poslala člověka do Libanonu, a jak mohla být vyzrazena jeho identita. „Pro mě je nepochopitelné, proč se takhle hazardovalo. Tady prostě musel někdo selhat,“ prohlásil.

Od té doby se však neodehrálo nic. Mimochodem stejným způsobem nechávají koaliční partneři bez povšimnutí s nikým nekonzultované Babišovy čistky ve vedení celní správy. Pokud šéf hnutí ANO vnímá nezájem svých partnerů, kteří po něm odpovědnost nevyžadují, může si potom dovolovat čím dál víc – což také dělá.

Největší skandál zpravodajských služeb

Aféra unesených Čechů přitom není běžným zádrhelem, nad kterým lze mávnout rukou jen proto, že je pro nemalou část veřejnosti nesrozumitelný. Vyústila ve vydání agentů Hizballáhu Alího Fajáda a Chálida Marabiho, zadržovaných u nás od dubna 2014, do Libanonu. Svými zahraničními dopady je největším skandálem zpravodajských služeb v polistopadovém období. Poškodila vztahy se Spojenými státy, které usilovaly o vydání agentů kvůli vyšetřování nelegálních obchodů se zbraněmi a spolupráci s teroristy. Zmařil jej svým rozhodnutím ministr spravedlnosti Robert Pelikán, což vyvolalo nezvykle ostrou reakci amerického velvyslanectví.

Za tento lapsus dodnes nebyla vyvozena žádná odpovědnost. Vyšetřování případu, vedené protěžovaným Šlachtovým ÚOOZ, jde evidentně do vytracena, zatímco zůstává příliš mnoho otazníků. Pořád není veřejně známo, kdo tuto cestu schválil, a kdo všechno o ní věděl. Fajádův advokát Švarc dokonce přiznal, že cestu organizoval on a platil ji jeho klient. To samo o sobě je neobyčejně skandální. Libanonská média přitom počátkem letošního roku zveřejnila zprávu, že Češi nebyli uneseni, ale jsou hosty pod dohledem libanonských tajných služeb.

To ovšem celou historku, že cílem cesty bylo vyzvědět informace o Čechovi uneseném v Libyi, staví na hlavu. Ostatně žádné informace v tomto směru poskytnuty nebyly, takže dobrodruzi buď naletěli a padli do léčky, nebo se už předem vědělo, že budou součástí zpravodajské hry. Dosavadním vrcholem tohoto představení je nedávná zpráva, že Fajád byl propuštěn z vazby na svobodu.

Platit by měl někdo jiný

Oba zainteresovaní ministři za hnutí ANO však stále setrvávají ve svých funkcích. Ministr spravedlnosti Pelikán je přitom podezírán z porušení mezinárodního práva kvůli nevydání agentů americké straně. Navíc vyšlo najevo, že se několik měsíců před výpravou do Libanonu sešel s advokátem Švarcem.

Ministr obrany Stropnický vyzradil tajnou informaci, že šlo o výměnný obchod. Skutečně vůbec nic nevěděl o vyslání skupiny za účasti agenta jemu podřízeného Vojenského zpravodajství? Pokud věděl, nese plnou spoluodpovědnost. Pokud nevěděl, zjevně špatně ovládá svůj rezort. V každém případě nevyvodil žádnou osobní odpovědnost, včetně jím dosazeného ředitele Vojenského zpravodajství Jana Berouna.

Skončí snad aféra jen tím, že Beroun nebyl „za trest“ nedávno povýšen na generála? Bude nakonec k dovršení všeho vyplaceno odškodné? Stát by uneseným Čechům nic platit neměl, ovšem rozhodnutí nezávislého soudu nelze předjímat. Zaplatit by ale rozhodně měli jiní: oba dotčení ministři a ředitel Vojenského zpravodajství Beroun. Svými funkcemi.

[ctete]45685[/ctete]