„Nikdy se tolik zbytečně neumíralo jako za Babiše, nikdy jsme nemuseli zbytečně platit takové množství státních zaměstnanců jako za Babiše a nikdy se tolik nezdražovalo jako za Babiše,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 Miroslav Kalousek, někdejší ministr financí a předseda TOP 09. Podle jeho slov jde teď skutečně o vše. „Za třicet let v politice si pamatuji, že téměř u každých voleb se říkalo: ‚Tohle jsou ty nejdůležitější volby, jaké kdy byly, a nikdy žádné důležitější nebudou.‘ Tentokrát jsem ale přesvědčen, že je to skutečně pravda,“ dodává Kalousek.

Jak jako bývalý předseda TOP 09 hodnotíte letošní kampaň koalice SPOLU?

Kampaň mě překvapila tím, že byla lepší, než jsem doufal. Tím nechci říct, že by byla nějak úžasná. Mohli bychom na ní najít spoustu chyb, některé prvky váhání a leccos bych si představoval jinak, ale porovnáme-li to s kampaněmi ostatních stran a hnutí, tak z hlediska poctivosti vůči voličům nemá kampaň koalice SPOLU konkurenci. To, jak moc je to vůči voliči poctivé a jak moc je to kompetentní, je pro mě velmi důležité. Po těchto volbách, když dobře dopadnou, nebudeme potřebovat vypravěče pohádek. Budeme potřebovat kompetentní správce. Z hlediska kompetence správy koalice SPOLU nemá konkurenci.  

Řekl jste: „Pokud volby dobře dopadnou.“ O co v říjnových parlamentních volbách podle vás jde, jsou skutečně tak klíčové, jako plno lidí říká? 

Když bych to měl říct stručně, tak jde o všechno. Za třicet let v politice si pamatuji, že téměř u každých voleb se říkalo: „Tohle jsou ty nejdůležitější volby, jaké kdy byly, a nikdy žádné důležitější nebudou.“ Tentokrát jsem ale přesvědčen, že je to skutečně pravda. V minulých volbách šlo vždy o to, zda politika bude více levicová nebo pravicová, zda bude více či méně přerozdělování a regulací. Když se na to ale podíváte, tak je vlastně jedno, jak to dopadne, protože po nějakém čase se to opět vystřídá. Zkrátka v dlouhodobém horizontu se to vyvažuje. 

Bohužel jsme se dostali do situace, kdy prioritou není, zda vláda bude více levicová nebo pravicová. Prioritou je, zda budeme mít demokracii, kde budeme moci svádět ideové souboje mezi levicí a pravicí, nebo zda tu budeme mít oligarchii východního typu, kde už žádný prostor pro svádění ideových soubojů nebude. „Babišismus“ je synonymum pro oligarchii východního typu. Prorůstá společností hrozně dlouho a je to jak rakovinový nádor s mnoha metastázemi. Pokud bude prorůstat ještě další čtyři roky, tak nevěřím, že pak bude nějaký opravný termín. Ten je teď a je poslední. Já u děkanské zkoušky nikdy nebyl, ale teď je ten děkanát. Takže, buď to složíme, nebo už definitivně končíme. 

Věříte předvolebním průzkumům?

Já nevěřím absolutním číslům, těm snad nemohou věřit ani agentury. Ale věřím trendům, které jsou zřejmé. V absolutních číslech se to může lišit o tři až pět procent a až se budou počítat mandáty, tak tato procenta mohou být absolutně fatální. Z trendů lze vyčíst jednoduchou věc. Až do okamžiku otevření volebních místností jsou teoreticky možní tři vítězové voleb a o tom, kdo bude mít většinu, to je to zásadní, paradoxně nerozhodne fakt, kdo volby vyhraje, ale to, jaká z těch malých stran se do sněmovny dostane. To bude ten zcela rozhodující prvek pro další vývoj po volbách.

Když jste se zmínil o malých stranách, tak by mě zajímal váš názor na hnutí Přísaha Roberta Šlachty. Co říkáte na jeho vyjadřovací a politické schopnosti?

Víte, to není jen o panu Robertu Šlachtovi, ale i o dalších kandidátech hnutí Přísaha, kteří se rekrutují převážně z bývalého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), já tomu říkám „strana bývalých frustrovaných policajtů“. Je to strašně nebezpečné, a to proto, že vystupují jako lidé, kteří sloužili právu a spravedlnosti. To ovšem není pravda. Oni sloužili své vlastní představě o právu a spravedlnosti. V tom je velký rozdíl. Máme-li mít vládu práva, tak rozhodují pravidla, nikoliv představy kovbojů o tom, jak by měla vypadat spravedlnost. V tomhle je Robert Šlachta z hnutí Přísaha a pan Jakub Michálek od Pirátů jedné krve a skoro by měli kandidovat za jednu stranu. Je nezajímají zákony nebo právo, je zajímá jejich vlastní představa o spravedlnosti. 

Dále čtěte

Víme, kolik bude Čechy stát, když Babiš zůstane premiérem

V novém čísle Týdeníku FORUM přinášíme zásadní informace o tom, jaký dopad by mohl mít střet zájmů premiéra Andreje Babiše…

Chtěl jsem tím říct, jak je nebezpečné, kdyby se „strana bývalých frustrovaných policajtů“ dostala do poslanecké sněmovny. To je něco, co zkrátka nepatří do demokratického uspořádání. A pak jsme u té věcné stránky, když posloucháte kandidáty hnutí Přísaha, bývalé vrcholné představitele ÚOOZ, tak si říkáte: „Pane Bože, tohle měl být ten elitní policejní útvar? Jak je to možné? Tam není nikdo, kdo by uměl dát dohromady větu, která by začínala a končila. Tam není nikdo, kdo by měl alespoň polovinu mozkového závitu. Tohle byl ten Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, zaplať pánbůh za to, že to skončilo.“

Když se tématicky bavíme o ÚOOZ, tak vy jste jednou pronesl, že „pád Nečasovy vlády znamenal konec standardních demokratických vlád“. Je to skutečně tak? Co tedy poté následovalo?

Následoval střih. Až do konce Nečasovy vlády nikdo nepochyboval o tom, že je tu právní stát a že je tu vláda práva. Přeložím pojem „právní stát“ do češtiny. Právní stát rovná se prostředí, kde platí zákony, nikoliv zvůle, a kde lidé mají důvod věřit tomu, že se všem píská zhruba stejná rovina. Tedy, že před právem jsme si všichni rovni. To si myslím, že až do pádu Nečasovy vlády platilo. Pak to platit přestalo. Pod praporem velké protikorupční revoluce se začalo negovat všechno pozitivní, co přinesl polistopadový vývoj, a začala se prosazovat zvůle, která samozřejmě ignorovala vládu práva. Začali tomu propůjčovat jména lidé jako například bývalý rektor Jiří Zlatuška nebo podnikatel Radim Jančura. Ti všichni začali najednou negovat pozitivní polistopadový vývoj a začali prosazovat „babišovskou zvůli“. Babiš je pouze použil a zahodil. Tenkrát mu do sedla pomohli hodně. Byli bychom velmi naivní, kdybychom jim to zapomněli. 

Co by se muselo stát, abyste se zúčastnil příští prezidentské volby? Uvažujete o této možnosti?

Nenuťte mě teď odpovídat, prosím. Já jsem odešel z politiky, ale neodešel jsem z veřejné diskuze. Asi toho nejsem schopen. Mám tři spolupráce s redakcemi, vážím si poměrně mimořádného zájmu na sociálních sítích, vážím si také žádostí o rozhovory. Z veřejné diskuze jsem neodešel a neodejdu. Ale nevím, jestli se vrátím do politiky. Opravdu nevím. Pro mé přemýšlení bude důležité i to, jak dopadnou tyhle volby. Teď o tom ale nepřemýšlím. 

„Nenechám ČSSD ukrást lithium stejně jako OKD,“ je slogan hnutí ANO z roku 2017, který dopomohl hnutí vyhrát v témže roce volby. Co podle vás bude pomyslnou tečkou od marketingových poradců Andreje Babiše letos?

Nevím. Já nemám jejich způsob myšlení, protože oni neznají stud ani etické mantinely. Oni mohou přijít s čímkoliv nestoudným. Už jen proto, že se jako hlavní téma voleb snaží dělat migrační krizi, která není a nebude. Na tom je dobře vidět jejich nestoudnost. Žádná nestoudnost jim není dost nestoudná. Doopravdy bychom měli mluvit o tom, co se stalo za posledních osmnáct měsíců v České republice. Vizitka a účet, který česká vláda vystavila, je velmi prostý. Nikdy se tolik zbytečně neumíralo jako za Babiše, nikdy jsme nemuseli zbytečně platit takové množství státních zaměstnanců jako za Babiše a nikdy se tolik nezdražovalo jako za Babiše. Když tohle všechno shrneme, tak máme jen dvě možnosti. Buď máme pana premiéra tak strašně rádi, že jsme kvůli němu ochotni zbytečně umírat a chudnout. V tom případě si ho ponechme. Nebo nás nebaví zbytečně umírat a chudnout a pak pana premiéra musíme vyměnit. O tomhle budou říjnové volby.