
Andrej Babiš (ANO) a Tomio Okamura (SPD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK

PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Poslední průzkum STEM zatím trávíme jen těžko. Hnutí ANO Andreje Babiše má podle dubnového průzkumu této agentury 32,2 procenta hlasů, Hnutí SPD Tomia Okamury, které se pro sněmovní volby spojilo s dalšími proruskými stranami, má mít 11,6 procenta příznivců. Těsně nad pětiprocentní hranicí pak má být komunistické Stačilo! a Motoristé sobě.
Současné vládní formace SPOLU a STAN by získaly necelých 30 procent a Piráti necelých 6 procent. Příznivci vládního tábora jsou ve zřetelné menšině.
Je tedy docela pravděpodobné, že Babiš tentokrát pohodlně sestaví vládu s proruskými stranami. Tentokrát s tím už nebude mít takový problém, protože změnil frakci v Evropském parlamentu a otevřeně se přihlásil k antiliberální a více či méně proruské orientaci ve frakci takzvaných Patriotů pro Evropu. Dal tím najevo, že je mu už jedno, jak bude Česko a on sám vypadat před partnery v Evropě.
To, co je na průzkumu STEMu skutečně děsivé, je to, že v přepočtu na mandáty by antisystémové a antiliberální strany získaly nyní 122 křesel, což je ústavní většina. Když slýcháváme současné české radikály a otevřené fašisty, že je třeba zrušit senát, tak děkujme za něj otcům naší ústavy s vděčností. Před rozkladem liberální demokracie a faktickou změnou režimu nás totiž může v příštím volebním období uchránit právě senát.
Proč jsme to dopracovali do takové děsivé situace?
Je zcela jasné, že uslyšíme obviňování demokratických stran kvůli jejich domnělým i skutečným chybám a zcela viditelné nešikovnosti. Ale ten skutečný problém je, že Českou republiku potkala obrovská tragédie v osobě miliardáře Andreje Babiše, který má nekonečné možnosti a také schopnosti dobývat naše veřejné prostředí. A nemá vůbec žádné skrupule.
Hned druhým problémem je to, že část české společnosti je napadená a infikovaná nepřátelskou ruskou propagandou. Část českých médií se k ní navíc přiklání čistě z důvodů nezodpovědného podbízení se davu.
A třetím problémem je demoralizace více či méně liberálně orientované (menší) poloviny naší společnosti, která je nyní až neuvěřitelně pasivní. Část lidí tu fatalisticky čeká, jak to dopadne, jako by pád České republiky do bažiny východního marasmu byl naším neodvratným osudem. Jiná část lidí zase nevěří, že to může být až tak hrozné. Vždyť už jsme jednou Babiše přežili, tak ho přežijeme i podruhé.
Je to omyl. Babiš s Okamurou a Konečnou, to bude něco docela jiného, než jsme zatím zažili.