Miloš Zeman bude mít při volbě prezidenta v roce 2018 zdatného soupeře. K souboji ho totiž vyzval Michal Horáček, populární textař, který má však i své temné stránky. Právě na ty může současná hlava státu zaútočit a dokázat občanům, že jeho sok není hoden dostat jejich hlas. Proč také, vždyť všechno tak hezky funguje. Nevadí, že hlavou státu je hulvát, kterému není rovno a jehož chování je při nejmenším odsouzeníhodné. Pokud průzkumy nelžou, což se jim ovšem dost často stává, je Zeman pro většinu občanů stále favoritem. Smutný, leč daty podložený fakt. Pokud je tedy buran pro některé voliče nyní synonymem prezidenta republiky, je jasné, že existují důvody, proč nemá Horáček na Hradě co pohledávat.

1. Neumí „bonmotovat“ ani nazývat věci pravým jménem.

Miloš Zeman se nebojí jít pro sprosté slovo daleko. Dokáže se tak přiblížit svým podporovatelům, kteří si u piva v hospodě rádi poslechnout peprnější výraz. Stejně tak jim přijde v pořádku, když prezident někoho uráží, pomlouvá nebo obviňuje z čehokoliv. Pořádná lež také nezaškodí. Tohle zřejmě Horáček nezvládne. Bohužel se celý život, kdy je pod drobnohledem médií, chová jako slušný člověk. I jeho písňové texty jsou prosty vulgárních výrazů. V buranství tedy textař nemá pražádnou šanci Zemana dohnat.

2. Nechá zapomenout na nejlepšího tiskového mluvčího.

Tento důvod se sice uveden jako druhý, ale svou důležitostí by měl dozajista obsazovat nejvyšší příčku. Jiří Ovčáček je státním symbolem. Už téměř stejným jako korunovační klenoty. A najednou by měl přijít nějaký člověk, který hlásá, že tiskového mluvčího nepotřebuje, protože nechápe, z jakého důvodu by měl jeho myšlenky reprodukovat někdo další. Bůhví, zda by si Horáček s ovčím mužem rozuměl i po hudební stránce. Nelze předpokládat, že by páteční večery chtěl místo tvorby vlastních textů trávit Horáček poslechem skupiny ABBA, jak to nyní tradičně dělá tiskový mluvčí Hradu a Miloš Zeman.

3. Diskuze s občany? Proč, když se jim dá kázat.

Michal Horáček dokazuje, že je na politickém kolbišti nováčkem. Chce totiž s občany hovořit a o správnosti volby jeho osoby do prezidentského úřadu, je přesvědčovat při debatách a v diskuzích. Kdyby měl Zemanovy osvědčené zkušenosti, věděl by, že není třeba rozmlouvat, ale lepší je diktovat. Je třeba dav šokovat, zahrnout demagogií a populismem a on se někdo chytí. Lépe řečeno, chytí se jich dost. Své by o tom mohl vyprávět i zachránce české ekonomiky Andrej Babiš.

4. Horáček si na rozdíl od Zemana tolik neváží kamarádů.

Tato smutná vlastnost by se projevila nejvíce 28.října. Horáček má totiž bláhovou představu o vyznamenávání na státní svátek. Podle něj by měli být oceňování lidé, kteří například zachraňují lidské životy, nebo něco vymýšlejí. Zřejmě inspirace z rodiny, textařův prastrýc Jaroslav Heyrovský totiž obdržel v roce 1959 Nobelovu cenu za chemii. Kamarádi by prý neměli přednost a navíc, Horáček by se ani nebránil ceny umělcům udělovat jen výjimečně a navíc na sklonku kariéry. Nepochopitelné, jako kamarádšoft to funguje již několik let a lidé si už zvykli.

5. Komentovat se musí všechno, od toho prezident přeci je.

Horáček se netají tím, že nemá patent na rozum a zdaleka nerozumí úplně každé problematice. Nechce proto mluvit do všeho. Chyba. Studnice moudrosti, kterou má národ v Miloši Zemanovi nesmí vymizet. Ačkoliv je hrůza poslouchat, co současná hlava státu říká, musí se nechat, že má svůj, tedy rozhodně správný, názor na každou událost, i když je její důležitost zcela marginální.