
Jaromír Štětina FOTO: TOP 09 / se souhlasem
FOTO: TOP 09 / se souhlasem

PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Na prahu velikonočních svátků odešel ve věku 82 let statečný novinář, nesmlouvavý politik, odvážný cestovatel a citlivý spisovatel Jaromír Štětina. Byl velmi viditelnou tváří Lidových novin, kde jsem ho poznal jako jejich šéfredaktor.
Spolu s Petrou Procházkovou byli průkopníky žurnalistiky z válečných zón. Statečně reportovali z ozbrojených konfliktů, zejména ze zemí bývalého Sovětského svazu, Čečenska, Afghánistánu ad. Založili s Petrou agenturu Epicentrum. Žurnalistiku spojoval i s pomocí potřebným, nejdříve v Nadaci Lidových novin a později v Člověku v tísni. Dnes by řada chronických relativizátorů označila jeho žurnalistický přístup za aktivistický. Jistě, jestli někdo chápe cit pro nespravedlnost, bezpráví a utrpení nevinných obětí zločinné politiky za aktivismus, tak ať. Pro mě bylo podstatné, že Štětina nikdy nebyl pasivista. A to ani jako poslanec Evropského parlamentu, kde neúnavně vystupoval na podporu svobody zemí, které se snažilo zotročit Putinovo Rusko.
Štětina totiž znal Rusko opravdu dokonale a věděl přesně, o co v barbarské politice Kremlu jde. Proto také jako jeden z prvních pochopil ruskou agresi v Jižní Osetii a manipulativní propagandu, která ruské dobývání cizích zemí vždy provází.
Jaromír Štětina ale pochopil také souvislost mezi autoritářskými politiky v Česku a ruskou subverzí. Proto byl ostrým kritikem Miloše Zemana. A také proto velmi zásadně pomohl naší redakci deníku FORUM 24 v éře toho nejtupějšího Babišistánu, který potlačoval svobodu médií. Neváhal nás zvát na výbory a konference Evropského parlamentu, kde jsme mohli prezentovat autoritářskou politiku Zemana a Babiše v naší zemi.
Nezapomenu, jak jsme po jedné takové akci, kde jsme vysvětlovali europoslancům fatální nebezpečí Babišova zneužívání moci, stáli na tržišti na Lucemburském náměstí v Bruselu před budovou Evropského parlamentu a jedli ústřice u francouzského stánku. Štětina byl ryzí člověk. V této době bychom takové lidi potřebovali.
Také se mi na Jaromíru Štětinovi líbilo, že prosazoval zákaz komunistické strany jako nebezpečné organizace. V tom se nepletl. A to ji poznal kdysi i zevnitř. Až do sovětské okupace, po které z ní odešel. U všech lidí si můžeme vzpomenout i na jejich chyby. To bude platit i o nás. Podstatné je, zda převáží to dobré a jistý konkrétní přínos. Bilance života Jaromíra Štětiny je obdivuhodná. Byla to pro nás čest jej poznat a mít možnost s ním spolupracovat.