
Chceme v Česku Mordor? Babiš, Konečná a Okamura. FOTO: Michal Hošek / FORUM 24
FOTO: Michal Hošek / FORUM 24

PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Kdyby se v podzimních volbách vyplnily současné průzkumy volebních preferencí, tak by Babišovo ANO obsadilo ve sněmovně skoro 90 křesel a mohlo by si vybírat, zda utvoří vládu s proruskou a polofašistickou stranou SPD, nebo se nechá podporovat proruskými komunisty ze Stačilo!. Takový výsledek našich voleb je klidně možný. Katastrofální důsledky pro Českou republiku si tu uvědomuje bohužel jen naprostá menšina svobodomyslných obyvatel. O to větší frustraci z tohoto vývoje cítí. Dílem se zlobí na tupost a nemorálnost svých spoluobčanů, dílem na neschopnost vládních stran.
V sousedním Německu probíhají nejdůležitější volby od druhé světové války. Zdá se, že i v nejmocnější zemi Evropy dojde k dosud nejmasivnějšímu nárůstu populistů a extremistů. Mají ale obsadit zhruba třetinu spolkového sněmu a doufejme, že jejich nástup zarazí silná Křesťanskodemokratická strana vedená konstruktivním politikem Friedrichem Merzem. Německo je oproti Česku stabilnější demokracií, třebaže jeho politiku silně nabourává frustrovaná společnost z území někdejší komunistické NDR.
Německá politika má oproti nám ještě jednu zásadní přednost, než je převaha zdravější demokracie západních zemí. Je to jejich firewall, tedy protipožární zeď, která dosud zapovídala spolupráci demokratů s extremisty. V souvislosti s nástupem krajní pravice a zejména s úspěchem vyšinutého populisty Donalda Trumpa je tato protipožární hradba často zpochybňována a samozřejmě nemusí vydržet věčně ani v Německu. Ale její účinek na mentalitu společnosti je zásadní. Jde o to, že s nesystémovými stranami se nemá mluvit a mají se zatlačovat v rámci politické kultury na jakousi lavici hanby.
Náš Andrej Babiš měl při svých vlastnostech na této lavici sedět už dávno. Přesto se tolik politiků a novinářů postaralo o to, aby byl chápán jako legitimní politik, a všechny jeho přestupky proti demokratickým pravidlům hry, kupříkladu ovládání médií a požírání veřejných dotací, jsou zapomenuty. Obrovské selhání v konfrontaci s Babišovou osobou přitom má na svědomí i naše justice s povolnými státními zástupci i soudci, kteří opakovaně nad jeho činy mhouřili oči.
Samozřejmě vidíme, že nástup antiliberálních a nesystémových sil ohrožuje celý Západ, a nevěřícně hledíme na chování Trumpovy garnitury v USA. Demokracie čelí dosud nejhoršímu ohrožení za mnoho desítek let.
Česká společnost by se mohla vzpamatovat jedině tehdy, když pocítí závažnou hrozbu vykolejení z normálu. Obrat kurzu směrem ke slovenské cestě tu přece jen moc lidí nechce. Volba Babišova ANO je motivována nejspíš touhou po rozdávání peněz, a ne tolik po ruském stylu vládnutí. Jenže jedna demoralizace plodí druhou. Ruský styl vládnutí tu opravdu hrozí, jen to ještě k mnoha lidem nedolehlo. Musíme se tedy postarat o to, aby se to dozvěděli. Budeme na tom pracovat.