Americký prezident Donald Trump - opravdu je tak skvělý vyjednavač? FOTO: Adam Hošek / Midjourney
FOTO: Adam Hošek / Midjourney
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Naše situace je úzce svázaná s jevy, které nemůžeme ovlivnit. Prezident Spojených států amerických je něco jako přírodní pohroma, u níž můžeme jen odhadovat následky jejího řádění. Nyní, po šikaně ukrajinského prezidenta v Oválné pracovně, nám Donald Trump vyhrožuje, že řekne pravdu. Učiní tak na své vlastní sociální síti, která se nepříliš originálně jmenuje rovněž „Pravda“, v anglickém originále „TRUTH Social“.
Připomeňme, že „Pravda“ byl tiskový orgán Komunistické strany Sovětského svazu. Pro celý komunistický svět to byl základní a oficiální zdroj informací a ideologických dogmat. Všechny hlavní lži sovětského impéria k nám proudily ze zřídla „Pravdy“.
Donald Trump ve svém mediálním orgánu Pravda nyní sděluje výhrůžnou větu:„Zítřejší večer bude velký. Řeknu to tak, jak to je.“ Máme se tudíž zřejmě bát. U Donalda Trumpa je přitom možné v podstatě cokoli. Prohlášení, kterého se asi dočkáme ve středu ráno našeho času, se má prý týkat Ukrajiny. Předtím se má Trump radit se svým panoptikálním týmem.
Zde je letmý výčet toho, co lze čekat:
Může definitivně zradit Ukrajinu. Říct, že to není věcí USA. To je možné tak asi na 50 %.
Může také „jenom“ deklarovat, že Amerika nebude podporovat Ukrajinu, když bude v jejím čele stát Volodymyr Zelenskyj. To je možné tak asi na 80 %.
Může také oznámit dohodu s Rusy. To je možné tak asi na 40 %.
Může oznámit stažení vojsk z Evropy. To je možné spíše jen na 30 %.
Může navrhnout Kongresu USA vystoupení z NATO. To je možné tak asi na 20 %.
Nakonec nám v rámci hodiny pravdy může sdělit naprostou lež nebo nesmysl. A to je možné na 90 %.
A teď jinak: Co asi čekat nemůžeme? Že by Donald Trump oznámil pokračování nebo navýšení pomoci napadené Ukrajině a upevnění společné hradby s evropskými spojenci vůči ruské rozpínavosti. Řekněme si to rovnou. Je jen malá šance, že by nám Trump sdělil něco dobrého a něco racionálního. S největší pravděpodobností bude pokračovat psychologický teror, který proti západnímu světu provádí jeho vlastní vůdce.
Sociální sítě jsou pozoruhodným nástrojem psychologického teroru, když jsou v rukou nebezpečných sil. U nás to vidíme třeba v tom, jak na účtech provozovaných Okamurovou SPD nebo u Filipa Turka roste míra drzosti. I používání sociálních sítí k vyhrožování a k demonstraci síly má u nás tradici. Vzpomeňme si, jak Andrej Babiš oznámil své vtrhnutí do médií větou „Zítra něco koupím“. Fakticky tím nastartoval svůj mocenský válec.
Oproti Trumpovi jsou však sociální sítě v rukou našich temných sil jen bzučením much. Slyšíme ale, jak ty mouchy bzučí slastně a nenasytně. Cítí dobře, že vlivem velké změny na světové politické scéně nadešel zase jejich čas. Čas much.
