PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Je to hořký diktát temných dějin. Německé parlamentní volby konané v předvečer zahájení Putinovy války na Ukrajině znovu potvrdily, že železná opona stále vede napříč Německem. Tam, kde byla do roku 1989 Sovětským svazem instalovaná vláda východoněmeckých komunistů, i dnes, celých 35 let po konci studené války, voliči tíhnou k autoritářské moci.

V německém Spolkovém sněmu obsadily krajní a antiliberální strany více než třetinu křesel. Kdyby ale šlo jen o parlament na území NDR, tak by v něm drtivě vládla nacionalistická a značně proruská Alternativa pro Německo (AfD) a postkomunistická strana Die Linke – Levice.    

AfD se stala nejsilnější stranou ve všech pěti spolkových zemích ve východním Německu. Konkrétně tedy v Sasku, Durynsku, Braniborsku, Sasku-Anhaltsku a Meklenbursku-Předním Pomořansku, ačkoliv nejsilnější stranou byla až dosud pouze v Durynsku. V každé z pěti takzvaných nových spolkových zemí získala výrazně přes třicet procent hlasů, nejvíce v Durynsku, kde má 38,6 procenta, a pak v Sasku, kde pro ni hlasovalo 37,3 procenta voličů.

V Berlíně je situace odlišná, lidé zde ve zvýšené míře volí postkomunisty, kteří získali skoro 20 procent. Podle agentury DPA jde o první vítězství Levice ve volbách do Spolkového sněmu v německém hlavním městě. 

Ohledně voličského chování je další pozoruhodnou a neméně smutnou skutečností, jak volí mladí lidé. Více než polovina mladých lidí ve věku 18–24 let volila krajní pravici, tedy AfD, nebo krajní postkomunistickou levici, což jsou strany Die Linke a Aliance Sahry Wagenknechtové.

Zarážející je, že železná opona, fyzicky zvýrazněná berlínskou zdí, stále ovlivňuje výsledky v jednotlivých čtvrtích německého hlavního města. Zatímco v západním a bohatém Charlottenburgu jasně vítězí křesťanští demokraté z CDU a mají nad 30 procent hlasů, tak ve východoberlínském Treptowě-Köpenicku získali postkomunisté neuvěřitelných 41 procent. Tím se potvrzuje slavná věta Adama Michnika, že posledním stadiem komunismu je nacionalismus.

Kdyby naopak volby proběhly jenom v západním Německu, tak by vítězství křesťanských demokratů bylo ještě přesvědčivější než v celoněmeckých volbách. Zatímco CDU Friedricha Merze získala v celém Německu 28,5 procenta, tak v západních spolkových zemích by měla koalice CDU/CSU dost nad 30 procent. Zasloužilo se o to zejména Bavorsko, kde CSU získala více než 37 procent. V okolí Mnichova získalo CSU i přes 40 procent.

Znovu jsme se mohli přesvědčit, že poválečné rozdělení Evropy a někdejší nadvláda Sovětského svazu stále hluboce ovlivňují chování postkomunistických společností. A u nás je to bohužel stejné. Babišovo ANO se v minulosti přihlásilo v podstatě ke stejnému směru jako německá AfD. A podobně jako v bývalé NDR i u nás hlasují pro antiliberální populistické strany voliči, kteří se upínají k temnému nacionalismu a zároveň trpí nostalgií po zaopatřovatelské roli socialistického státu.

V Německu se ovšem stále ještě demokratické strany štítí extremistů i populistů a funguje tam tzv. „protipožární zeď“, která již dlouho brzdí šíření antisystémové politiky a nutí tamní strany na okraji politického spektra, aby byly aspoň trochu kultivovanější. U nás takový výdobytek nemáme a od začátku s Babišem vesele spolupracovala řada novinářů a intelektuálů. Přitom od počátku vykazoval autoritářské tendence a nechuť k demokracii.

Dnes tu ale máme novou situaci v tom, že již takřka celý Západ je postižený růstem populistických a antiliberálních stran. Tím se celý efekt hnědé tsunami posiluje. I ve stabilním a bohatém Bavorsku volilo AfD kolem 19 procent voličů.  

Když si dnes připomínáme výročí ruské invaze na Ukrajinu, musíme myslet na budoucnost demokracie všude ve světě. V Americe zasažené trumpismem, ve Francii, kde se nejsilnější nacionalistická a populistická strana Marine Le Penové nechala financovat z Moskvy, nebo v Rakousku, kde ve volbách zvítězili proruští Svobodní, tam všude hledají voliči alternativu ke konceptu liberální demokracie. Vypadá to, jako by Putinův režim provedl propagandistickou invazi na celý svobodný svět. Pravda je ale spíše taková, že kromě této propagandy může za současný vzestup extremismu a populismu také neschopnost standardních demokratických stran hájit zájmy voličů.

Babišovo ANO je antiliberální a nacionalistickou „alternativou pro Česko“. Jen s tím rozdílem, že my jsme zde nebyli schopni postavit proti Babišovi protipožární zeď a ten požár se rozhořel v hrozivé míře. Babiš neměl být v roce 2013 uznán českou politickou a mediální elitou za legitimního politického vůdce. A v roce 2022 měl být pohnán k zodpovědnosti za porušování pravidel hry a zneužívání moci, jehož se dopouštěl během své vlády nad Českou republikou. Dnes by na tom nebyl tak dobře.