Bývalý premiér Andrej Babiš a bývalý prezident Miloš Zeman FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Vítězství Ruska v jeho válce proti Ukrajině si přeje pouhých 7 procent Čechů. Vzhledem k tomu, o jaký jde v této agresi kolosální zločin, tak je i takové číslo příliš velké. Můžeme být ale rádi, že už nemáme Československo, protože u našich východních bratrů touží po vítězství Ruska celých 17 procent Slováků. Tato data plynou z dotazníkového průzkumu, jehož výsledky zveřejnila k blížícímu se třetímu výročí ruské invaze Středoevropská observatoř digitálních médií (CEDMO).
Ze tří středoevropských zemí se nejlépe chovají Poláci. Napadenou zemi podporuje v Polsku 68 procent obyvatel. V Česku si vítězství Ukrajiny přeje méně než polovina lidí, přesně 44 procent Čechů. Značné množství Čechů, konkrétně 39 procent, by uvítalo „mír bez vítězů“. Na Slovensku si vítězství Ukrajiny přeje 32 procent obyvatel a mír bez vítězů by se líbil 33 procentům Slováků.
Kdo se poučil
O čem tato čísla vypovídají? Tak zejména o tom, že ohledně ruského imperialismu a krutosti historie poučila nejdůkladněji Poláky. Ruské impérium ovládalo velkou část Polska až do první světové války, pak si Sověti Polsko rozdělili s Hitlerem a povraždili v Katyni a na dalších místech více než 22 tisíc polských důstojníků. Sovětský komunismus byl proto v Polsku nejzranitelnější, ale i tam vražedně řádil.
Češi mají historickou paměť zastřenou nejen obdobím normalizace, ale i hnusnou čtyřicetiletou propagandou o osvobození Rudou armádou. Na řadě českých náměstí si pořád Češi vystavují sovětského vojáka se samopalem a části obyvatelstva to vůbec nepřipadá divné. Na sovětskou invazi a následnou okupaci už asi tak polovina národa zapomněla.
Slovensko má smutné postavení. Rysy východní mentality jsou tam ještě běžnější než u nás. Sovětská okupace nebyla pro tamní obyvatelstvo takovým ponížením jako pro Čechy. A řada Slováků cítí spřízněnost s ruským slovanstvím a trpí větší nostalgií po komunismu. O to jsou ale statečnější Slováci se západní a evropskou orientací.
Pátá kolona
Nemá ovšem žádný smysl si tady v Česku k čemukoli gratulovat. Obrazem naprosté východní žumpy je zde celá plejáda úspěšných českých politických lídrů, kteří jsou mnohem východnější a proruštější než vlastní obyvatelstvo.
Proč jsme tu měli otevřeně proruské prezidenty Václava Klause a Miloše Zemana? Proč tu máme ukázkového východního barbara Andreje Babiše? Proč je tu tak úspěšná komunistka Kateřina Konečná, která se vždy hrdě hlásila k totalitní ideologii a otevřeně podporuje zločineckou ruskou politiku?
Přitom je zvláštní, že naše proruská pátá kolona mezi politiky musí často svoji příchylnost k Rusku skoro skrývat. Nejlépe to ví Babiš, kterého k Putinovi vábí společný názor na optimální řízení společnosti, ale občas musí chtě nechtě povinně odříkat, jak podporuje Ukrajinu. Přitom ale jeho ANO již dalo jasně najevo, že vojenská podpora Ukrajiny by byla zastavena, kdyby se dostalo k moci.
Je to hrozné
Naším problémem není to, že by tolik Čechů podporovalo Putina. Naším problémem je to, že jim je bezpráví páchané Ruskem na Ukrajině v podstatě lhostejné. Proruskou pátou kolonu mezi politiky tak ve skutečnosti na české politické scéně drží pouhá lhostejnost voličů a hodnotová prázdnota.
Můžeme si říct, že to ještě není tak hrozné. Ale není to pravda. Je to hrozné. I lhostejnost je těžkou společenskou nemocí. Není tedy žádný důvod, abychom se na Slováky jakkoli vytahovali.
Československa nám ale líto vážně být nemusí. Ten stát jen zvýrazňoval a násobil špatné vlastnosti obou svých částí.
