Dmitrij Medveděv FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / I když budou parlamentní volby až za devět měsíců, tak veřejná debata o situaci Česka či hodnocení vlády běží v plném proudu. Charakterizuje ji velmi zvláštní schizofrenie a slepota ohledně skutečného stavu země a ohledně skutečných problémů a hrozeb.
Komentátoři a politologové už řekli a napsali mnoho slov o tom, že Fialova vláda většinu voličů nepřesvědčila a mnoho svých vlastních voličů zklamala. Její nepopularita je prý odrazem toho, jak se lidé mají hůř než před třemi lety a jaké mají problémy. Vedle této situace, v níž Češi trpí v důsledku inflace a drahých energií, ještě probíhají nejméně dva výrazné děje, které jsou zcela odlišné a jen málokdo je dává do souvislosti s volbami. Ten první je v podstatě dobrý, a ten druhý naopak může být zcela fatální.
Tak za prvé: jedním z důvodů, proč rostou ceny – kupříkladu ceny služeb – je, že velká část lidí je ochotná zvýšené ceny platit. Když totiž poptávka po službách i zboží roste, což se děje, a s poptávkou rostou i ceny, tak to skutečně není příznakem ani krize, ani rozšířené bídy, třebaže se v takové situaci část obyvatel necítí právě dobře. Je to přesně naopak.
Česká společnost funguje po hmotné stránce spíše dobře. Když ceny nemovitostí rostou, tak to rovněž není příznakem krize. Spíše se v tom odráží fakt, že určitá, spíše menší, nicméně významná část obyvatelstva do nich investuje, protože Češi jiným investicím příliš nevěří. Když to shrneme: jakkoli nelze pochybovat o tom, že je nemalá část společnosti znejistěná vlastní ekonomickou situací, tak obecně se Česku daří spíše dobře a v porovnání s větší částí lidstva na této planetě dokonce výborně. A nejde jen o města. Naše vesnice jsou právě provoněné jitrnicemi, škvarky a prdelačkou, protože je čas zabijaček.
A pak je tu zcela odlišný obrázek: třetí rok války na Ukrajině uvrhl ohromné množství lidí ve východní části Evropy do zoufalství, chudoby, zimy a místy i humanitární katastrofy, při níž umírají civilisté v důsledku zákeřných útoků. Rusko se chová jako nemilosrdný a agresivní gangster, který vraždí a vyhrožuje. A vyhrožuje nejen Ukrajincům nebo třeba Polákům, ale vyhrožuje celkem běžně i nám, Čechům.
Senátorce Miroslavě Němcové právě vzkázal bývalý ruský prezident a předseda tamní bezpečnostní rady federace Dmitrij Medveděv, že jí přeje, aby „zahynula v krvavých vichrech nového pražského jara jako v roce 1968“. Pan Medveděv jistě pod označením „pražské jaro“ má spíše na mysli pražský srpen 68. Na jaře žádná krev netekla, v srpnu ano.
Má to být reakce na falešný příspěvek na sociální síti, kdy někdo vydávající se za senátorku Němcovou napsal, že by mělo dojít k nové blokádě Leningradu. Rusko totiž právě slaví výročí prolomení této blokády, při níž zahynuly statisíce lidí v nepředstavitelné hrůze. Tato provokace způsobila takřka diplomatickou roztržku, kdy se senátorky Němcové zastal i premiér Petr Fiala. Roztržka je ovšem nepřesné slovo, protože ve vztazích se zločinným ruským režimem již skoro není co trhat. Situace každopádně vypovídá o tom, že naše země, zahleděná do svých zabijačkových talířů, je objektem vyhraněné nenávisti z nejvyšších pater moskevského Kremlu.
Je zcela absurdní, aby vysoký představitel státu reagoval na nějakou větu z pochybného zdroje kdesi na Facebooku. Seriózní vedení mocného státu se něčím takovým nezabývá, i kdyby něco takového senátorka Němcová napsala. Jelikož paní senátorku osobně znám, považuji za zcela vyloučené, aby přála obyvatelstvu dnešního Petrohradu opakování humanitární katastrofy z doby druhé světové války. Ale je zcela jasné, že senátorka zároveň ostře nesouhlasí s chováním ruského státu, který uvrhl část sousední země do humanitární katastrofy. V tom se soudruzi v Kremlu nepletou.
Zatímco nás zajímají naši tuční vepři, tak si nejsme schopní uvědomit až na dřeň, že se nacházíme ve při. My Češi vedeme při s barbarským agresorem. Větší část demokratických politiků si to uvědomuje, větší část antisystémové opozice to naopak zakrývá a vykresluje naši situaci tak, že naším problémem je zchudnutí obyvatelstva. Je to dílem podvod a dílem zneužití reálných problémů k tomu, aby se naše země odklonila od pomoci Ukrajině a od zásadového postoje vůči nesmírnému zlu, které ohrožuje i naši svobodu a naši faktickou prosperitu.
Všimněme si dobře, co Dmitrij Medveděv přeje naší senátorce: aby „zahynula v krvavých vichrech nového pražského jara“. On nám tedy sdělil, že Prahu a naše další města opět obsadí tanky a tentokrát poteče mnohem více krve.
Měli bychom se zvednout od našich jitrnic a tato slova pana Medveděva vzít zcela vážně. Naší hlavní starostí by nemělo být to, kolik stojí máslo, ale zda máme dost tanků, letadel a zda máme účinnou protiraketovou obranu. Zvlášť poté, co jsme si jako hlupáci zazdili americký protiraketový radar v Brdech.
Volby budou ve skutečnosti o tom, zda budeme silní, nebo zda se poděláme před těmito sprostými výhrůžkami z Ruska. Svým způsobem je to rozhodnutí mezi národní hrdostí a tupou servilitou vůči gangsterům, a to pod falešným dojmem, že nám tu jde jenom o ty naše jitrnice.
