
Šéf hnutí ANO a opoziční poslanec Andrej Babiš FOTO: Profimedia / FORUM 24
FOTO: Profimedia / FORUM 24

PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Opoziční hnutí ANO a SPD se principálně postavila proti návrhu vládních stran, aby každé zveřejnění nepravdivé nebo hrubě urážlivé informace o kandidující volební straně nebo o jejím kandidátovi bylo pokutováno až dvěma miliony korun. Tvrdí, že toto ustavení je nejasné a zneužitelné. Samozřejmě je to nesmysl. Takovou pokutou by byla zatížena jen taková informace, jejíž nepravdivost lze jasně doložit.
Chápeme, že pro takového Okamuru je i při jeho vysokých příjmech těžké, kdyby musel za každou svoji lež zaplatit milionovou pokutu. Ale u Andreje Babiše, který by si nějaké to lhaní mohl klidně dovolit, je to ještě komičtější. Zdá se totiž, že si šéf hnutí ANO uvědomuje, že lže na veřejnosti s tak vysokou frekvencí, že by to mohl být problém i pro jeho miliardový rozpočet.
Co může řešit soud
Kdysi jsme se pokoušeli zaznamenávat a počítat všechny jeho lži, ale bylo to fyzicky vysilující. Za dobu, kdy pracně počítáte Babišovy lži, tak on směle vychrstne na veřejnost další.
Zároveň je ale třeba říct, že snaha omezovat lhaní v kampani zákonem se těžko může setkat s úspěchem už jen proto, jaký je charakter všednodenního lhaní populistického politika. Velká část Babišova lhaní se totiž ani netýká jednoduše doložitelné fakticity, nýbrž jde spíše o urážky typu „všeci kradnú“, „všichni novináři jsou prostituti“, „tradiční strany jsou zkorumpované“. A vrcholem jeho lhaní v poslední době je neustále opakovaný výrok, že „Fiala lže“. S takovým lhaním si ale žádný soud nemůže poradit.
Není totiž dost dobře možné dokazovat, že všichni nekradou, že všichni novináři nejsou prostituti, že tradiční strany nejsou zkorumpované a že Fiala v obecném smyslu nikdy nelže. Platí jen zkušenost, že jsme Fialu při žádné zřetelné lži nepřistihli, a tak to žádný slušný člověk nemůže vůbec vyslovit. Jde o obecná tvrzení, která se vymykají možnosti je snadno vyvracet na základě porovnání s fakty. A protože si Babiš nedělá se slušností žádné starosti, tak pro něj takové pravidlo vlastně ani neplatí.
Všichni Kréťané jsou lháři
Z klasické řecké literatury známe starý paradox lháře z ostrova Kréty. Když Kréťan řekne „všichni Kréťané jsou lháři,“ tak lže buď tím, že všichni Kréťané kromě něj nelžou, anebo lže tím, že on sice o nich o všech může říkat pravdu, ale pak to opět znamená, že všichni Kréťané včetně něj nelžou. Stará moudrost tím mimo jiné vyjadřuje absurditu paušálních obvinění. Politik, který říká, že všichni politici lžou, je sám největší lhář. A právě na takové absurditě a neslušnosti je založen populismus.
Zkušenost ukázala, že na Babišovy lumpárny jsou naše soudy krátké. Buď se ho někteří soudci či státní zástupci zřejmě obávají, nebo má tolik peněz na právníky, že se většinou vysmekne ze všech obvinění. Jestli si naše justice nedokázala poradit s nezákonným pobírání dotací či s nezákonným konfliktem zájmů, jak by si mohla poradit s jeho nejběžnější formou lhaní? Nelze tedy očekávat, že by se jeho notorické lhaní dalo zastavit novým zákonem. Nanejvýš jej můžeme o něco ztížit a to nejhorší lhaní mu zkomplikovat, ale to je asi tak všechno.
Hlavní problém je u voličů. Když jim očividná neslušnost politického lídra nevadí, a nebo když se jim dokonce přímo líbí, tak mají to, co chtějí – volbami posvěceného lháře s mandátem na další lhaní.