Alipat Sultanbegova FOTO: Alipat Sultanbegova / se souhlasem
FOTO: Alipat Sultanbegova / se souhlasem
NÁZOR / V Rusku už je toho zakázaného tolik, že by bylo jednodušší vydat seznam toho, co se smí. Nebyl by moc dlouhý a všechno by aspoň bylo přehledné. Co se po mnoha desetiletích proklamovaného boje za mír v moskevské říši začalo mírové úsilí stíhat, dostal se život země do zcela nové fáze.
Vyšetřovací oddělení Karasunského okresního vyšetřovacího výboru v Krasnodaru zahájilo trestní stíhání za „diskreditaci“ ruské armády proti aktivistce a novinářce Alipat Sultanbegové. Položila květiny k pomníku básníka Tarase Ševčenka.
V usnesení o zahájení řízení se uvádí, že Sultanbegová „nacházejíc se […] v blízkosti busty ruského básníka ukrajinského původu Ševčenka Tarase Grigorjeviče […] položila květiny k uvedenému pomníku“. Aktivistka u něj rovněž umístila cedule s nápisy „24. 2. 2022 – Den hanby“, „Odpusť nám, Ukrajino“ a tabulku s názvy ukrajinských měst.
„Nikdo nezdiskreditoval ruskou armádu více než ona sama a naše vláda. Miluji Rusko víc než všichni ti, kteří proti mně vykonstruovali tento případ. Od prvního dne jsem se postavila proti válce. A budu tak činit i nadále! NE válce!“ napsala pak Sultanbegová. Po zahájení trestního řízení Rusko opustila. Uvedla, že toto rozhodnutí pro ni bylo velmi těžké. „Byly dvě možnosti: jít do vězení, nebo odejít. Ano, mohla jsem se stát dalším politickým vězněm, ale pomohlo by mi to? Miluji RF, klaním se každému politrukovi a všem adekvátním. Prosím, abyste mi tento odchod odpustili,“ napsala dívka na twitteru.
Škraloupů už měla Alipat víc. V březnu 2022 byla zatčena na 20 dní za účast na mítinku proti válce na Ukrajině, také podle paragrafu o „diskreditaci“, a poté na 10 dní za dva příspěvky, které údajně „diskreditují“ ruskou armádu a „podněcují nenávist“ vůči bezpečnostním složkám.
Zatímco Jevgenij Prigožin natáčí videa, ve kterých spílá ministrovi obrany a generálnímu štábu a o Putinovi mluví jako o „dědečkovi blbci“, nikdo si ho nikam netroufne předvolat. Přece jen je šéfem soukromé armády wagnerovců a možná by se na nějaký pohovor nedostavil sám a vzal by si s sebou pár ostrých hochů. Kromě toho, že chlapci neváhají, když mají střílet, utlučou klidně někoho kladivem a chlubí se tím na internetu. Veterán separatistů Igor Girkin nadává z těch samých důvodů těm samým osobám. To je ovšem ještě ke všemu bývalý důstojník FSB, takže kdo ví, jaké má kde známé. Tihle pánové sice diskreditují, ale z toho důvodu, že se jim nelíbí, jak se válka vede a že se prý postupuje moc měkce. To se ještě smí, než se třeba někdo urazí příliš.
Ale nějaká slečna s květinami, které se nezdá tahle válka, to by skutečně nešlo. Na tu si orgány troufnou, protože takových lidí je v Rusku odhadem asi 15 procent, tak je v případě potřeby možné je pozabíjet, zavřít, mučit, převychovávat nebo nakonec nechat aspoň utéct, aby s nimi nebyla práce.
Od šílenství osob a skupin přešlo Rusko ke kolektivnímu šílenství. Kdo nezešílel doopravdy, musí to občas aspoň předstírat. Zbláznila se hlava státu, šílí také bývalá hlava státu, k tomu ministři, učitelé, patriarcha, mniši, zpěváci a režiséři, televizní moderátoři a babky na vesnici. Kdo zešílel, křičí. Zbytek raději mlčí.
Mluvčí Kremlu Peskov už v roce 2012 prohlásil, že „protestující, kteří zaútočili na pořádkové síly policie, by měli mít játra rozmazaná po asfaltu“. Tím myslel lidi, kterým se nelíbil nástup Vladimira Putina do třetího funkčního období, a tak vyšli do ulic. Málokdo chce mít játra rozmazaná po asfaltu, protože játra, zvláště v Rusku, hodně potřebujete, a bylo jasné, že to režim myslí vážně. Myslel to tak vážně, že poslední dobou nemyslí vůbec, aspoň ne tak, jak si myšlení běžně představujeme.
Slečně Alipat gratulujeme, že situaci vyhodnotila správně hned dvakrát. Nejdřív prokoukla celý ten Putinův imperiální nesmysl a pak si věcně vyhodnotila, že nejlepší nápad je z té smrduté a toxické bažiny zmizet. Koneckonců to dobré z domova si nese v sobě a všechno to, co má tvořit domov, už za vlády policejně-armádní junty neexistuje.
