Pokud by Hitler plán „Barbarossa“zahájil nikoli v červnu, ale v květnu, jak bylo původně plánováno, mohli Němci už v srpnu za příznivého počasí zahájit rozhodující útok proti Moskvě. Kdyby ji dobyli, co by to znamenalo?
Otázkou „co by bylo kdyby“, nicméně zajímavou, protože se to mohlo reálně stát, se zabývá článek na webu Russiangeography.com nazvaný „Co by se stalo, kdyby Němci v roce 1941 obsadili Moskvu?“ Že byl neúspěch Wehrmachtu u Moskvy pro další vývoj války klíčový, se všeobecně přijímá. Že významným faktorem bylo mrazivé počasí, se kterým Němci nepočítali, je také známo. Co kdyby to ale bylo jinak?
Článek cituje publicistu Timura Šerzada, který zmiňuje, co všechno hrálo ve prospěch Německa. Na začátku války měly německé ozbrojené síly nepopiratelnou výhodu nad Rudou armádou, protože ta ještě nedokončila proces přezbrojování. Sovětský generální štáb byl zdecimován stalinskými čistkami, zatímco vyšší důstojníci Wehrmachtu měli za sebou dvouletou válečnou zkušenost a někteří ještě zkušenosti z první světové války.
Autor, který píše pod pseudonymem Frank Christopher Tike, soudí, že pád Moskvy by vedl k rychlému vítězství Říše. Podle jeho odhadů by ztráty německé armády byly 200-250 tisíc vojáků a na sovětské straně 600-700 tisíc. Zbytek už je věcí fantazie, třeba že by v letech 1943-1944 Němci mohli mít hotovu atomovou bombu a v roce 1955 poslat prvního člověka do vesmíru.
Vraťme se ale k válce.
Publicista z BBC John Barber soudí, že v případě ztráty Moskvy by se země stejně nevzdala. Sovětské vedení evakuované do Kujbyševa by ale bylo nuceno uzavřít mír s Hitlerem a „odevzdat mu významnou část evropského území SSSR v naději, že to SSSR pomůže přežít“. Ekonomicky by to byla katastrofa. „Snížení počtu obyvatel v průmyslových a zemědělských regionech by oslabilo schopnost exilové vlády pokračovat v boji a až donedávna se mocný Svaz by se rozpadl na mnoho malých států. Vzhledem k tomu, že všechny zdroje kontinentální Evropy by byly pod kontrolou Německa, postavení Británie by bylo beznadějné. Prudce by vzrostla hrozba pro USA ze strany Japonska.“
Mnoho badatelů soudí, že Hitler dobře věděl, že s pádem Moskvy by válka neskončila, jen by získala jiný směr. Ve hře tu byly tři faktory: obrovská rozloha území, drsné klima a lidské zdroje.
Alexander Minkin z listu Moskevský komsomolec se domnívá, že pustit Moskvu by bylo oprávněným krokem. Podle něj nemá smysl navršit hory mrtvol pod pásy tanků, protože válka se nevyhrává krví, ale myšlením. Ztráta hlavního města v roce 1941 by nebyla navždy. Navíc je přesvědčen, že Británie a Spojené státy by neodmítly plnit své spojenecké závazky a Sovětský svaz by podporovaly. Pokud by vítězství nebylo dosaženo do května 1945, tak by byla na Berlín svržena americká atomová bomba.
Kanadský autor Robert Grimmink si myslí, že dlouhodobý konflikt by byl pro Berlín nerentabilní. Stalin by se za žádných okolností nevzdal, ruské průmyslové regiony východně od Uralu by byly mimo dosah nacistů a ztráta Moskvy by byla dočasná. Píše: „Sovětský svaz měl na Sibiři rozmístěno 18 divizí, které očekávaly útok z Japonska. Protože Japonci nechtěli zaútočit, tak by v případě ztráty Moskvy byla tato vojska pravděpodobně poslána do Moskvy.“ Sibiřské divize byly dobře vybavené a připravené na válčení v neobvyklých klimatických podmínkách.“ Stažení se za Ural by umožnilo sovětské vládě shromáždit síly, vybudovat nový průmysl a nakonec znovu získat ztracenou půdu.
To všechno jsou samozřejmě spekulace, ale je užitečné o historii neuvažovat také v jejích variantách, protože její směřování není nějak osudově předem dané.
