Kritici Petra Pavla vyčítají nově zvolenému prezidentovi pro mnohé až šokující nástup. Petr Pavel toho podle glosátorů stihl za jeden týden víc než Miloš Zeman za poslední rok. Ještě do štábu za ním přijela Zuzana Čaputová, mluvil s prezidentkou Tchaj-wanu, s polským prezidentem, vydal jasná stanoviska, dal rozhovory velkým světovým médiím, stejně tak mluvil civilně a v klidu v rozhovoru České televize krátce po zvolení. Naznačil, že na Hradě se dějí děsivé věci. A Babiš? Ten zmizel. Vyházel svůj tým, takže umlkly jeho sociální sítě, které si sám nedokáže obsluhovat.
Pojďme se na ten první týden podívat jinak. Co kdyby druhé kolo prezidentské volby dopadlo jinak a prezidentem by byl zvolen Andrej Babiš? Zuzana Čaputová by za ním asi nepřijela. Na pódiu by s ním vystoupil maximálně Viktor Orbán. Za případnou gratulaci od tchajwanské prezidentky by poděkoval, ale určitě by odmítl telefonický hovor. Na doporučení Miloše Zemana. České televizi by rozhovor nedal, protože jí nevěří a moderátor by mu mohl pokládat ošklivé otázky. Například jestli se stydí za kampaň.
Naopak hned v neděli by jel na večírek do Lán. Tam by dočasní obyvatelé slavili, že nemusejí nic skartovat, že kšeftíky pojedou dál. Rozesmátý Zeman by spokojeně připomínal, že už před pěti lety říkal, že „tahle země je naše“. V pondělí by velký rozhovor s novým prezidentem přinesly jeho Lidové noviny a MF Dnes. Místo toho, aby se ho jeho zaměstnanci z mediální divize zeptali, jestli mu nepřijde neetické strašit lidi válkou, zeptali by se ho, co měl k obědu u Zemana a jak to paní Monika dělá, že je stále tak půvabná.
V úterý by uspořádal tiskovou konferenci, kde by oznámil: „Gratuloval mi pan predent Makrón a Orbán a další státníci to stě viděli a všichni to vítali a voliči rozhodli a my už jsme s panem prezentem Zemanem řešili kdy a jak probehně předání. Budě to 9. března a dohodli zme se že aby přechoť byl plynulý že na hradě zatím zustaně i pan Nejedlý a pan Mynář a že oni nám pomohou, ano. Takže oni nám pomohou ten úřad převzít. Protože to samozrejme není tak jednoduché jak by si nekdo mohl myslet. Takže ja sem to zvladl i když proti mně byla vláda a všechna média a lidi rozhodli a rozhodli dobře.“
Každého novináře mimo mediální divizi holdingu by samozřejmě zajímala odpověď na otázku, jak je to s avizovaným mírovým summitem, který chtěl Babiš uspořádat a na kterém, hned po strachu z války, stavěl svoji kampaň. „A tak samozrejme já chci mír a naši lidi chtějí mír a to ukázali a my nechceme válku. Takže my věříme na mír, ne jak pan Pavel. A kdy budě summit nevím to není teď duležité to bylo před volbami a já mam samozrejme na ty státníky čísla a já sem s Erdoganem seděl na čtyri oči a Makrón zavolá Bajdenovi takže já v tom ako nevidím problém. Proč to stále vytahujetě? Já vím že stě proti mně ale teď už je po volbách takže já vás žádám prestaňtě s těmi útoky. Prestaňtě.“ Tak nějak by odpověděl na otázku, kdy bude summit a jestli už ho chystá.
Do konce týdne by stihl poskytnout rozhovor několika přátelským médiím, kde by naznačil, že v případě Číny bude držet patolízalskou linii Miloše Zemana, a u války na Ukrajině by zapochyboval nad tím, zda je správné Ukrajincům pomáhat. Řekl by, že po své inauguraci si pozve ministryni obrany a premiéra a bude s nimi chtít řešit, aby ČR Ukrajině už tolik nepomáhala.
Ano, tohle jsme mohli mít a zažívat. Před vyčítáním Petru Pavlovi, že je po zvolení příliš aktivní a rezolutně prozápadní (tedy dělá to, co slíbil), bychom si měli představit, v jaké pozici a ostudě by byla naše země, kdyby zvítězil jeho konkurent. Tolik k prvnímu týdnu Petra Pavla.