Stala se nám tady taková zajímavá věc. Lidé se bojí. A ti, kteří se bojí, se ptají těch, kteří se nebojí, proč se nebojí. Strach už je zase normální. Co nebo kdo má ten strach působit? Babiš. S blížícími se volbami a opakujícími průzkumy ty otázky přicházejí stále častěji.
Často se nás někdo ptá, zda se nebojíme psát svobodně. Často se nás někdo ptá, zda se nebojíme kontrol, zda se nebojíme vězení. Před několika lety by takové otázky vyvolaly úsměv a oprávněnou otázku: Proč bychom se měli bát? Jenže jak čas plyne, přibývají zvláštní náhody. Ve vězení končí konkurenti Andreje Babiše. Přicházejí o svůj majetek. Objevují se důkazy o tom, že zneužil finanční správu pro svůj osobní prospěch a svou osobní pomstu. A to logicky vyvolává podivnou atmosféru strachu, jakou mladší z nás nepamatují, těm starším se vybavuje období před rokem 1989. Hlavní je nebýt moc hlasitý, nebýt moc kritický. Nevystupovat z řady a nekritizovat vůdce. Před několika dny nám při jedné z reportáží respondentka řekla, že na kameru nemůže mluvit. Prý kvůli tomu, že by ještě ráda někdy našla nějakou práci.
„Vás zavřou!“ říkal mi nedávno jeden známý při náhodném setkání na ulici. „A proč by nás měli zavírat?“ ptal jsem se překvapeně. „No přece takhle nemůžete psát o Babišovi!“ zněla odpověď. Krátce na to Babišův jmenovec a stranický podřízený údajně prohlásil, že až budou mít po volbách ministerstvo vnitra, všichni půjdou sedět. Ano. Ministerstvo vnitra a post premiéra je to, co jim dosud chybělo.
Odpověď je jasná. Ne, nebojíme přemýšlet a psát svobodně. Věříme, že volby dopadnou dobře a že v České republice bude zachována liberální demokracie.
Vždy, když okolo sebe slyším zmínku o strachu z toho, co bude po volbách, utvrzuje mne to v tom, že nadcházející parlamentní volby jsou naprosto odlišné od těch, které jsme tu posledních 27 let měli. Za měsíc nás čekají naprosto zásadní volby. Teď nerozhodujeme jen o vyšších nebo nižších daních, jen o tom, jestli se zvýší nebo sníží důchody. Rozhodujeme o tom, jestli se budeme po volbách všichni bát vězení, jestli se budeme bát kritizovat vůdce nebo budeme šťastní z toho, že žijeme ve svobodné a bezpečné zemi s parlamentní demokracií.
