Celá kauza kolem nebezpečného hovězího a drůbežího masa, dovezeného z Polska, pomalu utichá. Jediný její výsledek je zvýšená nedůvěra k výrobkům od našeho severního souseda. Málo se ovšem hovoří o tom, že velkou část odpovědnosti nese česká strana, zpovídat by se měl i ministr zemědělství Miroslav Toman.

Bylo jednoduché hodit veškerou odpovědnost na Poláky. Vždyť téměř všechny problémy, které se na potravinovém trhu provalí, ukazují právě na ně. Proto taky ministerstvo zemědělství hned pár dní od prvního problému s masem z nemocných krav zveřejnilo velkou galerii výrobků, které už v minulosti českého spotřebitele poškozovaly.

Je jasné, že by se v takovéto seznamu nemělo objevit 133 produktů a už vůbec nelze akceptovat, aby se některé nešvary opakovaly postupem let. Na druhou stranu je však nutné uznat, že se jednalo o desetiletý souhrn a především šlo o špatné značení na výrobcích. Nelze to tedy srovnávat s masem, nakaženým salmonelou.

To ovšem po posledních třech měsících na seznam přibylo, a to dost výrazným písmem. Tuny nakaženého masa putovaly do obchodů, nemocnic, nebo do školních jídelen. Potichu, bez ohlasu Státní veterinární správy. Ta totiž začala konat až v momentě, kdy se přišlo na to, že na území České republiky může být nejen zkažené, ale také životu nebezpečné maso.

Přestože se najednou začalo dít to, co by mělo být standardní praxí, pomohlo to pouze trochu. Nikdo totiž kvůli nepozorným kontrolám nedokáže odhadnout, zda se ještě někde nenachází problematické maso. Určité šarže byly sice odchyceny, ale jak ukázal příklad zlínské nemocnice, některé polské maso se salmonelou může být někde zamraženo a čeká na konzumaci.

Viníci jsou pro veřejnost jasní. Kromě Polska jsou to ještě majitelé několika restaurací, které napřímo označil Miroslav Toman a později i jeho úřad. Že se jednalo o pouhý výkřik do tmy, který měl veřejnost přesvědčit o tom, že se něco děje, potvrdil sám ministr. Prostě si podniky, kde podle jeho slov měly být prodávány steaky z polského masa za tisíce a vydávány za argentinské, vybájil. V normálně fungující společnosti by to znamenalo okamžitý konec ve vládě a ostudu, u nás se nestalo vůbec nic.

Mezitím, co jsme my házeli všechnu špínu na Poláky, oni kontrovali tím, že se může jednat o akci českých firem namířenou proti jejich výrobkům. Nepřekvapivě zaznělo i jméno zemědělského koncernu Agrofert, který „nevlastní“ premiér Andrej Babiš. Místo toho, aby se intenzivně zabraňovalo možnému dalšímu rozšiřování salmonelového masa po naší republice, hádalo se ministerstvo zemědělství, s kým mohlo. Dokonce s Evropskou komisí, které se moc nelíbily zvýšené kontroly polského masa, které měly ukázat, jak našim úředníkům záleží na zdraví spoluobčanů.

Tyto kontroly brzy zmizí, aniž by cokoliv objevily. Ukázaly jen neschopnost, nebo možná jen laxnost v důsledném tlaku na dodržování předpisů. I řetězec odpovědnosti je nastaven velmi zvláštním způsobem. Stejně tak, jak putuje maso republikou, cestuje i odpovědnost za jeho nezávadnost.

Ve výsledku to tedy může znamenat, že pokud se škodlivé maso objeví někomu na talíři v restauraci, může za to šéfkuchař. Člověk, který absolutně nedisponuje možností si ověřit, zda mu dodavatel neprodal problémovou surovinu. To ovšem nikoho nezajímá a kontrolní orgány si tak nad možnými potížemi myjí ruce.

Tuny masa se salmonelou se tak nestaly ničím, co by ministerstvo zemědělství donutilo k obezřetnosti. Dá se tedy předpokládat, že až oficiálně kontroly skončí, začne se opět dovážet nebezpečné maso. Jen se o tom už nikde nedočteme, protože protipolská akce dočasně skončila a národ je přesvědčen, že bude raději kupovat domácí.