FOTO: Facebook AB
Současný nouzový stav ukazuje i na děje a souvislosti, které v normální době skoro ani nevnímáme. Připadají nám nedůležité nebo samozřejmé. Stát (jeho instituce a představitelé) přejal nyní kontrolu nad našimi životy v míře, kterou jsme si ještě před pár dny ani nedovedli představit.
Lid obecný má u nás dosud ve své genetické výbavě i normalizační kód jakéhosi dualismu, kdy se realita vnímala v polaritě dvou protikladných pohledů. Jedním byla nechuť k autoritám, soudruhům papalášům, kteří však drželi nejen otěže moci, ale i vládu nad našimi osudy. A nad touto opodstatněnou skrytou averzí bohužel převažovala smířlivost, poslušnost, přizpůsobivost a až mystická závislost na úřadech a symbolech státu. Přestože si o tom skoro každý myslel ve svém mikrosvětě něco úplně jiného, tak ve veřejném prostoru se disciplinovaně zařadil (až na některé výjimky). Motivy byly různé, včetně strachu.
Samozřejmě že teď zažíváme bezprecedentní situace, kdy jsou v ohrožení životy našich blízkých i nás samotných. Nezbývá nám než tak či onak po nezbytně nutnou dobu spoléhat na vedení země, na jejich experty, na státní instituce, ale naštěstí zejména na všechny konkrétní lidi v terénu ve všech reálných pozicích a situacích. Kéž by však i ti nejvyšší představitelé našeho státu, prezidentem, předsedou vlády a ministry počínaje, byli těmi nezpochybnitelnými osobnostmi s pevným morálním kreditem a odborně na výši. Kéž by. Pak by mezi nimi a námi mohlo být pevné pouto, které by se opíralo o vzájemnou důvěru a vzájemný respekt. Právě nyní bychom to potřebovali více než kdy jindy. Přiznejme si, že tomu tak není.
V nejvyšších patrech moci sledujeme mix produkce všehoschopných a neschopných. Ani teď, v době ohrožení země, se s námi nehraje fair play. Místo pokory, otevřenosti a trpělivé práce sledujeme často mediální triky, mlžení, občasné lhaní, sebechválu, adoraci Číny a někdy i účelové egoistické malé domů s permanentními pokusy o zneužití současného stavu. Na prvním místě je třeba jmenovat předsedu vlády, neboť ryba smrdí od hlavy. Ty, kteří oddaně a profesionálně pracují, aby minimalizovali ztráty a ochránili své spoluobčany, to přece už musí urážet, tak jako naši generaci urážel Vasil Biľak a jemu podobní…
Koloritem doby jsou i výroky o tom, že příliš demokracie škodí, jak je dobře, že jsme uzavřeli hranice oběma směry, že Západ selhal a my jsme vzorem jiným. Současná vláda se neopírá o pevnou důvěru většiny svých spoluobčanů, byť nám různé „šikovné“ průzkumy veřejného mínění budou tvrdit pravý opak. Tato vláda vládne díky důvěře komunistů, a právě proto má v čele bývalého kariérního komunistu, spolupracovníka StB a trestně stíhaného oligarchu. Ani čínský virus na tom nic nezměnil. Ani červená mikina místopředsedy vlády, který má tu zásadní výhodu, že mluví normálně česky. Ve svobodné společnosti platí jednoduchý axiom – buď za své životy převezmeme zodpovědnost sami, anebo budeme celý život poslouchat jen rozkazy. Měli bychom být v té dnešní výjimečné dočasnosti velmi obezřetní. Ono to s tou dočasností může u nás trvat i dvě dekády. Ne, že ne.
Pro nenasytné technology moci se každá doba řídí machiavelistickým imperativem o tom, kterak účel světí prostředky. István Léko (blízký Babišův člověk a šéfredaktor Lidových novin) již radí svému zaměstnavateli, jak co nejrychleji a nejlépe dosáhnout pozice, kterou má v jeho Maďarsku Viktor Orbán. To by se Burešovi splnil velký sen a my bychom ukončili etapu české klopotné posttotalitní demokracie a nastoupil by autokratický režim s čínskou a ruskou inspirací. Pro naplnění tohoto plánu se může hodit jakýkoliv instrument. Třeba i různé statistiky, které teď přitahují tolik pozornosti.
Mohou to být i údaje o počtech testů na COVID-19. Neměly by být ty strohé číselné údaje důkladněji strukturovány a odborně komentovány? Jak to vlastně funguje? Je těch testů dost a máme o nich dost informací? Jsou v tom celkovém čísle i opakované odběry? Jsou tam i ty čínské rychlotesty vedle tradičních certifikovaných laboratorních testů? Kdo je vlastně testován? Lidé s příznaky? Ti, co přišli do styku s někým prokazatelně nakaženým? Nebo ti, kdo si testování sami vyhledali a zaplatili, přičemž jsou ceny jednoho testu od 1200 až do 3000 Kč (mimochodem v zařízení, které patří do svěřenského fondu Andreje Babiše). Svět je malý a o náhody není nouze.
Proč stát opakovaně odmítl nabídky velkého počtu testovacích sad z jiných zemí než z Číny? Kdo má přehled o všech nákupech ochranných pomůcek a jiného zdravotnického materiálu z Číny? Kolik to již české daňové poplatníky stálo? Jaká byla odměna prostředníkům? Kdo byli ti prostředníci? Nakupujeme i jinde než v Číně? Pokud ano, pak kde, co, kolik a za kolik? Proč byli tak dlouho blokováni domácí výrobci? Proč byl zrušen funkční distribuční systém a všechno se chaoticky centralizovalo? Proč se včas nevěnovala pozornost pobytovým zařízením pro seniory? Otázek by byla celá řada – i ta o pandemickém plánu a krizovém řízení, ale i o právních a legislativních postupech vlády…
Místo upřímných a pravdivých odpovědí sledujeme nedůstojné exhibice plné sebechvály a útoků na jiné. Jak dlouho to ještě budeme snášet? Až si Bureš prosadí ještě větší pravomoci, a pak se s rouškou na obličeji neznaboh pomodlí? Až umlčí i zbytky nezávislých médií? Až zlikviduje podstatnou část živnostníků a podnikatelů? Až se ještě více připoutáme k Číně a k Rusku? To už ale bude pozdě. A nebylo by to v Česku poprvé.
Vedle koronavirové krize sledujeme masivní erozi základů polistopadové demokracie a svobody. To vše přikryto rouškami, které jsme si museli sami ušít. Sami sobě opět kopeme jámu v osvědčeném módu „my“ a „oni“. Epidemie viru nás snad zanedlouho opustí, ale ta demontáž státu může pokračovat dál! Jak moc, to záleží na každém z nás.
Dobrou inspirací by nám dnes mohlo být pravidlo tří R duchovního vůdce Tibeťanů dalajlamy:
- respekt vůči sobě
- respekt vůči ostatním
- Responsibility – zodpovědnost za všechny svoje činy
