Ilustrační foto FOTO: Oto Zapletl / Wikimedia Commons
FOTO: Oto Zapletl / Wikimedia Commons
KOMENTÁŘ / Pro mnoho rodičů i dětí se blíží klíčová událost jara – přijímačky na střední školy. Začnou za čtrnáct dní, hlásí se 159 tisíc holek a kluků, o dva tisíce více než loni, podali si 373 tisíc přihlášek na různé školy. Pro rodiny u nás je to doba traumatu a stresu. Proč? Máme málo gymnázií a lyceí, přihlášek je víc než míst.
Opakující se paradox, v podstatě všichni politici už od revoluce u nás omílají, jak důležité je vzdělání, a přitom škol, kam by rodiče rádi poslali děti, máme málo. Selhává v tom stát, konkrétně v tom selhávají kraje.
Na konci ledna zveřejnila výzkumná organizace PAQ Research analýzu, podle níž poptávka po všeobecných středních školách ve všech českých krajích převyšuje nabídku. Všeobecných středních škol máme nedostatek. Nic na tom nemění proklamovaný fakt, že snaha o více míst ve všeobecných oborech patří mezi dlouhodobé státní priority ve vzdělávání s výhledem do roku 2027. Paradoxem je pak skutečnost, že českým premiérem je vysokoškolský pedagog.
PAQ Research oslovil rodiče 6,8 tisíce dětí od 5 do 16 let v mateřských a základních školách. Nejvíc se soustředil na rodiče dětí v posledních dvou ročnících základní školy. Výsledek: 32 procent rodičů uvedlo jako první volbu pro své dítě všeobecné středoškolské vzdělávání, tedy o 14 procentních bodů víc než dosavadní podíl přijatých.
Překážek, proč nejsou děti a rodiče uspokojeni, najdeme podle PAQ Research víc. Jednak málo míst, ale taky taktizování rodičů a u chudších rodin skutečnost, že příprava na přijímačky je drahá a rodiče na ni nemají.
Gymnázium chce pro dítě polovina rodičů
PAQ Research odhadl, co rodiče považují za nejlepší volbu. Všeobecné obory by volila zhruba polovina z nich. Odborné střední školy s maturitou 41 procent, učiliště osm procent rodičů. Za střední školy odpovídají kraje. Ministerstvo školství má možnosti velmi omezené, poskytuje pouze doporučení, případně finanční stimul. Nemůže nařídit, kolik má mít kraj gymnázií. Zároveň víme, že většina krajů víc gymnázií a lyceí nechce. Výjimku tvoří Vysočina, Jihomoravský kraj a z části Plzeňský kraj.
Proč tak kraje jednají? Jde o „průmyslovou setrvačnost“. Asociace středních průmyslových škol se bojí, že by přišla o žáky, kdyby pro ně vzniklo víc míst na gymnáziích a lyceích. Čeští zaměstnavatelé mají v době umělé inteligence stále dojem, že potřebují průmyslováky.
Víme celkem přesně, co se děje. Máme málo všeobecných středních škol a kraje je ze setrvačnosti, zastarale, podporují málo. A protože je takových škol nedostatek, musejí se holky a kluci selektovat, asi 14 procent nemůže uspět. Přitom kdyby bylo škol víc, hlásilo by se jich o dost víc než těch současných 14 procent, jak ukázal výzkum PAQ Research.
A tak nastupuje rodinné trauma jménem přijímačky. Připomenu, že před rokem se v prvním kole na vybranou školu nedostalo šest tisíc dětí. Loni v dubnu řekl ekonom Daniel Münich z CERGE-EI, že jsme ze vzdělání udělali Velkou pardubickou a že přijímačky netestují znalosti, ale distribuují žáky. „Dekády jsme přehlíželi rostoucí nesoulad mezi tím, jaké středoškolské vzdělání nabízíme a co vyžaduje doba. Některé školy se tak dostaly do obrovského převisu poptávky. V takovém systému musíte začít přerozdělovat…“
Dodal, že to „vyvolává na straně rodičů a žáků obrovské tlaky, aby se učili jen na samotné testy“. Bez intenzivní přípravy a peněz se ale podle něj v těch testech nedá uspět. Dodám však, že některé školy nabízejí kurzy zdarma.
Kritická je i Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Loni v únoru sdělila, že přijímací zkoušky by měly psát všechny děti. „Je třeba otevřít systém středního vzdělání, aby celá ta záležitost nebyla tak kompetitivní,“ míní.
Ve škole se neučíme to, co je v testech Cermatu
Podle Strakové je dnešní podoba zkoušek výsledkem situace, kdy máme velký převis poptávky nad nabídkou. „Zkouška tak nutně musí být konstruována tak, aby tam ty specifické věci byly a děti se učily nesmysly,“ řekla.
Žijeme v podivné situaci. Děti navštěvují základní školu, ale aby se dostaly na gymnázium či lyceum, musejí podstoupit speciální přípravu na přijímačky. Je to jakási stresující základní škola II, paralelní škola, konkurující té normální, devítileté, ta se dostává na druhou kolej.
Letos na konci ledna dělaly děti přijímačky nanečisto, jež připravil Cermat. Test z matiky byl tak těžký, že podle učitelů část dětí rozhodil, demotivoval. Programový ředitel EDUin Miroslav Hřebecký řekl, že to byla skoro poprava a že žáci dostali boxerkou… Jistě to nebyl záměr.
Deník N sleduje tři deváťáky připravující se na přijímačky. Jedna z nich, dívka, říká: „Ve škole se bohužel neučíme to, co je v testech Cermatu. Zároveň toho ale máme stále hodně, takže musím dost času věnovat i škole, různým úkolům, pořád píšeme nějaké písemky.“ A dodává: „Všichni se toho bojí. Tím pádem je konkurence velká nejen v počtu těch, kteří se hlásí, ale i v tom, jaké podávají výkony.“
Stres, stres, stres. Velká pardubická. Učení se nesmyslů. Těžké, někdy až záludné přijímačky a paralelní škola II. To všechno je nutné jen proto, že stát selhává v nabídce škol, o které stojí prozíraví rodiče, rodiče sledující trend, vývoj společnosti. K napětí přispívá i další těžkost, totiž značně rozdílná úroveň základních škol a čím dál větší problém sehnat kvalitní učitele.
Pedagožka, která učí dvacet let na základní škole, mi řekla, že by si gymnázia měla dělat přijímačky sama. Pak by se podle ní přirozeně rozdělovala úroveň žáků, chytřejší by se hlásili na těžší školy. Dnes, tvrdí, dost těžko můžeme rozlišit skutečnou úroveň žáků, opravdu chytrý žák se „nenadrčí“ a na gympl nedostane, kdežto „nadrčený“ uspěje. Některé školy však vyžadují při přijímačkách věci navíc, třeba vytvořená osobní portfolia atd.
Neustále se mluví o vzdělanostní společnosti, školy nyní předělávají Rámcově vzdělávací program pro základní vzdělávání, který platil od roku 2005 a prošel řadou změn, největší revize proběhla v roce 2021 (Strategie 2030+). Školy stíhá jedna změna za druhou, ale to podstatné se neřeší. Neřeší se realita, tedy fakt, že se rychle mění potřeby společnosti. A těm potřebám lépe odpovídá gymnázium nebo lyceum, jak pochopili rodiče. A jak ví i stát, ale nedovede si to prosadit.
