Lídři neformální koalice Andrej Babiš, Vojtěch Filip a Tomio Okamura FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Komentáře a názory
4. 3. 2018
Moc rád bych konečně napsal cosi optimistického, leč valící se události, či spíše jejich aktéři, mi k tomu zatím nedávají příležitost.
Tak se tedy podívejme, co se to na nás z politických kruhů, konkrétně z vlády v demisi a poslanecké sněmovny, všechno hrne.
A vůbec se to nezdá býti plíživé. Je to bezesporu novela daňového řádu, jako vystřižená z dob, kdy chránil socialistické hospodářství proslulý agent Bureš. Tato právní norma má totiž prolomit bankovní tajemství a finanční správu přetvořit na represivní orgán, který bez jakékoli justiční kontroly může zjišťovat stav a pohyby na bankovních účtech kohokoli. Když si vezmeme, jak finanční správa zachází třeba s tzv. zajišťovacími příkazy, pomocí kterých, jen na základě podezření úředníka, již zlikvidovala bez soudu několik firem, zděšení je na místě.
Ostatně jak lze účelově manipulovat se státní správou, ukázal soudně neočištěný agent StB ve funkci českého premiéra momentálně v demisi, když poslal finanční kontrolu na ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů, kterého se rozhodl donutit k odchodu, což ovšem posléze, jak je jeho dobrým zvykem, nepokrytě popřel.
Stejně tak popřel chystané čistky v České televizi, ovšem jeho hnutí ANO současně neopomnělo prosadit normalizačního novinářského poskoka do Rady ČTK. Jakpak to asi dopadne při volbě členů Rady ČT?
Pak tu máme komunistický návrh na zdanění církevních restitucí, o kterém sice vláda připustila, že je protiústavní, ale koho tady dneska zajímá ústava? A tak zákon, který totálně zpochybňuje jakékoli právní jistoty občanů, protože zavádí dosud nepřípustný princip retroaktivity, poskočil v poslanecké sněmovně celkem snadno do druhého čtení.
A vrcholem všeho bylo zvolení komunistického esenbáka bez špetky studu či sebereflexe do čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS. To je krok, který udělal symbolickou tečku za listopadem 1989 a stvrdil proces změny demokratického systému v autokratický režim.
Pokud si někdo jen na okamžik myslel, a já jsem taky chvíli koketoval s touto myšlenkou, že by demokratické strany měly uvažovat o nějaké formě vládní spolupráce s tzv. hnutím ANO, ve skutečnosti politickou firmou bývalého agenta Bureše, pak dnes je naprosto jasné, že se téhle hry nikdo slušný a rozumný účastnit nemůže.
Skutečnou koalici ANO-SPD-KSČM, tento neobolševicko-neonacistický konglomerát, totiž přehlasovat nelze. Vždycky když bude třeba, tyhle spolky spolu vykšeftují cokoli.
A k tomu je jim plně nápomocna státní hlava, která nejen avizovala, ale i několikrát dokázala svou kreativní práci s ústavou. Otázka je, co dál nebo co s tím? Obávám se, že bez hlasité podpory občanů si s touhle šlamastykou demokratičtí politici neporadí.
Čekají nás dlouhá, únavná pouliční představení s výsledkem nejistým, alespoň pokud české obyvatelstvo bude nadále hltat pseudoinformace, jak jim je předkládají zejména komerční televize a na anonistických penězích závislí novináři.
Tohle martyrium ale podstoupit musíme, bez klamné iluze, že to za nás někdo zařídí, protože zatím nám někdo jiný ukradne i lidskou čest a občanskou důstojnost.
