Aféra Fajád je největším skandálem zpravodajských služeb nejméně za posledních deset let. Sobotkova vláda k němu podává rozporuplné a velmi kusé informace a dosáhne tím jediného: Navenek budou unikat stále znepokojivější spekulace. Šlo opravdu o ostudnou blamáž s únosem, nebo o předem připravenou korupční akci?

[ctete]45685[/ctete]

Je to svázané

Po Listopadu 1989 se ještě nestalo, že by americká strana vydala vůči české straně tak ostrou nótu. Nevydání dvou agentů Hizballáhu Alího Fajáda a Chálida Marabiho k trestnímu stíhání do USA není banalitou. Ministr obrany Martin Stropnický veřejně potvrdil výměnný obchod: „Pět lidí se sem vrátí v pořádku, pokud Fajád nebude vydán do Spojených států. Je to svázané,“ řekl Hospodářským novinám.

Ministrova pozdější korekce, že tato věta byla vytržena z kontextu a plně podporuje stanovisko ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, že se s teroristy neobchoduje, je už jen tragikomickou hereckou etudou.

Vláda se poté odmlčela. Nejhorší, co by mohla udělat, by byla taktika mrtvého brouka s nevyvozením osobní zodpovědnosti. Pokud se už stane vážná chyba, není možné v ní pokračovat vršením dalších chyb. A není možné se jen vymlouvat, že nebylo na vybranou.

Cestu do Libanonu organizoval Fajádův právník

Největší pochybnosti vyvolává samotné vyslání pětice Čechů do Libanonu. Výpravu organizoval advokát Alího Fajáda Jan Švarc, který kontaktoval české zpravodajské služby. Přímo na místě skupinu doprovázel Fajádův bratr Saíb, který bratra podporoval při jeho soudních řízeních v Praze. A tento „řidič“ zaveze skupinu do mimořádně nebezpečné oblasti ovládané Hizballáhem, údolí Bikáa. Opravdu šlo o náhodný únos? Tyto indicie tomu nenasvědčují.

Už jen toto zjištění je natolik podezřelé, že se nechce věřit, že by si Vojenské zpravodajství neuvědomovalo všechna rizika, pokud do této oblasti vyšle svého agenta a několik civilistů, a přímo tak ohrozí jejich životy. Někdo tuto cestu musel posvětit a zdůvodnit, proč výpravu doprovázejí lidé napojení na člověka, kterému ve Spojených státech hrozí doživotí pro obzvláště těžké zločiny.

Únos nebo korupce?

Zatímco vláda mlčí, vyplouvají na povrch alarmující zprávy, že vše mohlo být úplně jinak a cestu do Libanonu doprovázela korupce. Alí Fajád měl totiž u výslechu vypovědět, že poskytl úplatek příslušníkovi Vojenského zpravodajství, přičemž v podezření je jeho vysoce postavený důstojník, který Fajáda několikrát ve vazbě navštívil.

Na možné korupční jednání upozornil i redaktor Radiožurnálu Janek Kroupa, který uvedl, že jeden z pětice mužů poslal z Libanonu do České republiky zprávu, že převzal větší obnos peněz v dolarech, takže nelze vyloučit ani trestný čin.

Kroupa se zmínil i o tom, že v této kauze figuroval ještě jeden klíčový prostředník, ředitel jedné z libanonských tajných služeb Alí Nuredín. Ten měl údajně kontaktovat Fajádova advokáta Švarce. Právě Nuredín měl poskytnout informace o Čechovi zmizelém v Libyii, což byl jeden z údajných důvodů cesty do Libanonu. Zároveň už dříve poslal dopis pražskému soudu, který rozhodoval o vydání Alího Fajáda, že Fajád pracoval pro jeho tajnou službu, napojenou na Hizballáh. Ani toto nikomu nepřišlo podezřelé?

Spekulace, že problém nastal v nekomunikaci mezi civilní rozvědkou a Vojenským zpravodajstvím, Kroupa označil za nepodložené: „Obě služby věděly, že Alí  Fajád spolupracoval s libanonskou tajnou službou, věděly, že Spojené státy americké ho chtějí a jedna služba se rozhodla, že tam nepojede, druhá se rozhodla, že tam pojede. Není možné tady z toho dedukovat, že někdo někomu nepředal nějaké informace.“

Karel Randák v akci

Tím popřel i slova bývalého ředitele civilní rozvědky Karla Randáka, který poskytl Mladé frontě DNES komentář „Slabina zpravodajských služeb“ (6. 2. 2016). Hlavní problém vidí v jejich řevnivosti, nepředávání informací a roli ministra vnitra Milana Chovance. „V současnosti se nacházíme v období, ve kterém má civilní rozvědka v osobě ministra Milana Chovance silnější politické krytí než služba vojenská v osobě ministra Martina Stropnického. Zjednodušeně řečeno, Chovancova neomalenost a mocichtivost posiluje pozici jemu podřízené civilní rozvědky vůči ostatním a Stropnického slušnost Vojenskému zpravodajství škodí,“ tvrdí Randák.

Ostatně masivní mediální Randákova aktivita svědčí o tom, že do bot teče zejména Vojenskému zpravodajství a ministrům za hnutí ANO. Bývalý Babišův spolupracovník si pospíšil s řadou výstupů, že aféra Fajád nebude mít závažnější dopady na česko-americké vztahy. To se ostrým vyjádřením americké ambasády nepotvrdilo. Zároveň obhajoval podřeknutí ministra Stropnického, které velmi rozčílilo i premiéra Sobotku. Randák doslova prohlásil, že se Stropnický zachoval správně a nekomentovat zřejmé by byla politická chyba.

Randák má dobré důvody hájit ředitele Vojenského zpravodajství a svého bývalého náměstka pro operativní činnost Jana Berouna, kterého Stropnickému před dvěma lety doporučil. Výsledky práce „odborníků“ nominovaných ANO jsou po dvou letech zřejmé. V případě vojenské rozvědky však jde o mimořádně závažné selhání s mezinárodními dopady.

Porušila Česká republika zákon?

Zároveň vychází najevo, že výměnu skupiny Čechů za agenty Hizballáhu na Bezpečnostní radě státu dne 22. ledna prosazoval hlavně ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který získal podporu Andreje Babiše. Celá krajně podezřelá kauza tak přímo zasahuje do rezortů ANO, které za ni převzaly největší díl odpovědnosti.

Podle vyjádření advokáta Aleše Rozehnala Česká republika nevydáním agentů Fajáda a Marabiho a jejich propuštěním do Libanonu porušila svůj nejen vlastní zákon, ale i normy mezinárodního práva: „Fajád a Marabi jsou obžalováni z přípravy vražd zaměstnanců americké vlády, z pokusu použít protiletadlovou střelu a z pokusu poskytnout materiální podporu teroristické organizaci. Pokud ministr spravedlnosti využil své oprávnění a vydání cizinců nepovolil, musí být zahájeno jejich trestní stíhání pro tyto činy v České republice, neboť popsané skutky jsou trestné i u nás.“ To se zjevně nestalo.

Banánová republika

„Neexistuje žádné ospravedlnění toho, že tyto nebezpečné osoby byly propuštěny. Vážně tím utrpí spolupráce orgánů činných v trestním řízení našich dvou zemí a pouze to povzbudí zločinecké skupiny a teroristy po celém světě,“ uvádí se v prohlášení americké ambasády.

Jak se dnes asi cítí velvyslanec Andrew Shapiro, který musel ostré prohlášení vydat? Byl to právě on, kdo navštěvoval Andreje Babiše na Čapím hnízdě, pomáhal mu organizovat marketingovou cestu po Spojených státech a podporuje „protikorupční iniciativy“ napojené na Babiše. Výsledky jsou jedním slovem žalostné. Babiš při první příležitosti, pokud se to marketingově hodí, převleče „americký“ kabát.

Když už česká strana přistoupila na spolupráci s Američany a podezřelé agenty zadržela, je neuvěřitelné, že připustila tuto průhlednou hru, jejímž cílem mělo být zabránění jejich vydání. A jak se ukazuje, bez předběžné dohody s americkou stranou.

Česká republika, a minimálně její zpravodajské služby, tímto počínáním naprosto ztrácejí důvěryhodnost, shazují se v očích spojenců a posouvají nás významově kamsi na Východ. Snad libovolná banánová republika je na tom v činnosti tajných služeb líp.

Vyvození odpovědnosti nebo zametení pod koberec?

O tom, že se chyba stala, a nikoli zanedbatelná, nelze pochybovat. Hrozící zhoršení vztahů se Spojenými státy, minimálně ve spolupráci zpravodajských služeb, je toho přímým důkazem. To je v současné bezpečnostní situaci stoupajících bezpečnostních rizik, souvisejících s islámským terorismem a rostoucí vojenskou asertivitou Ruska, obzvláště nebezpečné. Jakékoli bagatelizování, o které se pokoušejí i některá provládní média, je nedůstojnou manipulací s fakty.

Ředitel Vojenského zpravodajství a ministři spravedlnosti a obrany ANO by měli nést plnou politickou odpovědnost za aféru, kterou se vláda snaží zamést pod koberec.

Dvě řečnické otázky na závěr: Co asi vyšetří Babišův kontakt v policii Robert Šlachta z ÚOOZ, který má případ na starosti? Dva ředitele Vojenského zpravodajství už potopil: Potopí i třetího, dosazeného už v „nových poměrech“?

[ctete]45496[/ctete]