Premiér poslední dobou mává na videích knihami a máme pocit, že Andrej Babiš je takový strážce české kultury. Vždycky se tam pak vinou zlomyslného osudu něco připlete. Sotva povečeřel s Milanem Kunderou a zasadil se exilovému spisovateli o vrácení občanství sebraného komunisty, vyšla devítisetstránková kniha, která Kunderův život nevidí vždycky lichotivě. A když vezme do ruky knihu o Bohuslavu Reynkovi, hned je v tom taky zápletka.

Spisovatel Aleš Palán na facebooku napsal: „Andrej Babiš zajel do Petrkova a objevil Bohuslava Reynka. Z desítek knih o něm naprosto neomylně sáhl po té, kterou napsal agent StB Pavel Chalupa, člověk, který se před pár lety pokusil uchvátit celou pozůstalost BR. Vrána k vráně sedá, estébák estébáka si vždycky najde.“

Copak minulost autora, ona ani ta kniha nebyla zřejmě to nejlepší, co mohl vzít premiér do ruky. Je to publikace Bohuslav Reynek (1892–1971). Na webu Slovo a smysl napsal Michal Bauer článek, kde je hodnocena takto: „Dosavadní reflexe katalogu byly rozpačité: autoři se převážně shodli v ocenění kvalitních reprodukcí a zdařilé grafiky celé publikace. Hlavní zásluhu na podobě tohoto výpravného svazku má autorka grafické úpravy Radana Lencová a dále František Nárovec z galerie Měsíc ve dne, který si již několik let obětavě z rozličných míst a od různých majitelů, sběratelů či galerií zapůjčuje originály děl Bohuslava Reynka, zařizuje jejich reprodukce… Nebýt obrazové části a Nárovcova nadšení a jeho vkladu, reprodukce v tomto reynkovském svazku nebyly tak kvalitní a smysl publikace by byl (téměř) nulový.“

Textová část je hlavním terčem kritiky: „Některá místa znějí, jako kdyby byla opsána z Wikipedie, jinde je zjevné, že autor přepsal vyprávění Reynkových synů, z nichž ovšem setřel originalitu řeči, již převedl do jiného diskursu, a zabředl v banalitách, frázích, žurnalismech a žoviálnosti… Biblické výjevy patrně Chalupa využívá k tomu, aby ukázal pravou, skutečnou, opravdovou, upřímnou, v chudobě se realizující víru Bohuslava Reynka — oproti falešné a prolhané, despotické a mamonářské, vše potlačující katolické církvi, která ‚držela válečný prapor strachu nejdéle a jistě i nejvýše ze všech, po celé věky‘ a v ‚nové době ji, vyčerpanou, vystřídali jiní‘.“

Pak ještě něco, co se Andreje Babiše, agenta Státní bezpečnosti, také týká: „Ačkoli se v textové části nacházejí často zmínky o traumatech, běsech, agresi, strachu, doktríně, znárodnění a vyvlastnění, jedna z těch pro Reynkovy nejděsivějších událostí uvedena není — aktivity Státní bezpečnosti, jež vyvrcholily celodenní prohlídkou v Petrkově. Odehrála se až po skonu Bohuslava Reynka, ale jistě by stálo za to věnovat pozornost osudu autorova díla a jeho rodiny i po roce 1971. Je to totiž zkušenost, která je zde dosud živá a je stále strastná. Nejedná se ‚pouze‘ o celodenní totální převrácení života obyvatel čísla popisného 13 v Petrkově dne 31. května 1984 (slovo prohlídka není v tomto případě vhodné, výstižné ani vystihující situaci), ale i výslechy, jimž byli vystaveni po dobu celého jednoho roku. Tato šikana členy rodiny na dlouhý čas poznamenala. Zdá se, že dějiny se na Bohuslava Reynka a jeho potomky zašklebily, minulost se v jistém smyslu vrátila; historie dospěla do situace, kdy publikaci o něm sestaví agent StB.“

A jiný agent ji pak ukazuje na videu jako doplněk, který ukazuje jeho hluboký zájem o kulturu. Nejdeme v konspiracích tak daleko, abychom podezřívali Babiše z úmyslu. Prostě mu nějaký podržtaška publikaci dopravil a ona byla použita. Víc v tom není, kromě té ironie osudu. Nebylo by ale autentičtější, kdyby se Andrej Babiš držel obchodování s hnojivy?