Ilustrační foto FOTO: armyinform.com.ua / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: armyinform.com.ua / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
KOMENTÁŘ / Od určité doby nemá u nás slovo prognostika nejlepší zvuk. Jsou ale země, kde se ještě prognózuje. Výsledky tam nejsou o mnoho lepší, než to bylo u nás, ale zase je to zajímavé a zábavné. Tak například na prognostickém fóru „Jakou Ukrajinu potřebujeme?“ vystoupil poslanec Státní dumy Konstantin Zatulin.
Konstantin Zatulin není jen tak někdo, je to první místopředseda Výboru pro záležitosti Společenství nezávislých států (to zřejmě ještě existuje) Státní dumy Ruské federace a vedoucí Institutu zemí SNS. K čemu takový institut v Rusku mají, to netušíme, ale na světě je víc záhadných institutů.
Místopředseda Zatulin se zařadil do skupiny těch, kteří poslední dobou zjistili, že věci nejdou podle plánu, a říká to nahlas.
„Tato válka trvá už delší dobu,“ připustil Zatulin nepopiratelný fakt. „Právě teď ve Státní dumě opět vystoupili vůdci frakcí. Nejsou to moje projevy, ale jeden z vůdců frakcí připomněl, že obléhání Bachmutu, dobytí Bachmutu trvalo 224 dní a stalingradská operace trvala 200 dní. A osvobození Kyjeva trvalo 40 dní. A šturmování Berlína trvalo 17 dní. Navíc víme, jaké byly ztráty, jaké úsilí bylo vynaloženo, jak se naši předkové, otcové, matky a dědové nadřeli, aby toho dosáhli. Zatím nevykazujeme takové vítězné výsledky, které bychom si chtěli připsat.“
Pak popisuje, jaké výsledky vskutku vykázány nebyly, protože jich nebylo dosaženo.
„Záporožskou a Chersonskou oblast jsme začlenili do Ruské federace jako nové subjekty. Přitom Záporoží jsme nikdy nezačlenili a Cherson jsme opustili. Nadále bojujeme za hranice Doněcké oblasti, tedy za to, aby se Doněcká lidová republika stala v plném rozsahu součástí Ruské federace. My si přitom všímáme, že už několik měsíců současně sledujeme a znepokojujeme se tím, co se děje ve vztahu k Artěmivsku nebo Bachmutu, a zároveň donekonečna diskutujeme na téma, kdy proběhne ta ukrajinská protiofenzíva, kde bude a jak ji porazíme. Je logikou vítězství očekávat něčí protiofenzívu? To není logika vítězství. Je to vynucená logika,“ líčí poslanec Zatulin stav, kdy ruská armáda skutečně nebudí dojem, že by měla nějakou vlastní iniciativu.
Pak připomíná, že původním plánem nejspíš bylo, že „se ukrajinský stát zhroutí a bez velkých obětí se podaří dosáhnout toho, čeho se nepodařilo dosáhnout během osmi let, kdy byla snaha realizovat minské dohody“. Dopadlo to jinak: „Bohužel se tento plán rozpadl. Ve své podstatě byl prostě nerealistický. Nechci si vyřizovat účty s lidmi, kteří ho takto formulovali, ale každopádně je každému jasné, že selhal.“
Nejdrsnější přiznání ještě přijdou.
„Ve kterých z těchto bodů jsme doposud dosáhli výsledků? V žádných. Některé z nich navíc již nemají žádný smysl. Například ‚neutralita Ukrajiny‘. Jaký smysl má vznášet tento požadavek? V tuto chvíli žádný. Neutrální už Ukrajina nebude, pokud bude nadále existovat. A nyní otázka – když už zde bylo řečeno, že ‚ukrajinská státnost už neexistuje‘ – bude Ukrajina pod vedením Zelenského nebo jeho nástupců na konci všeho existovat, nebo ne?“ Poslanec pak přiznává, že se mu to sice nelíbí a byl by rád, kdyby žádná Ukrajina nebyla, ale ona nejspíš bude.
Pak si stěžuje, jak to ministerstvo obrany dělá špatně ve své propagandě. Úřady se chlubí: „Máme dvě cesty, kterými se můžeme vydat. Jedna cesta je cesta ministerstva obrany.“ „Zabili jsme 520 nacistů, zabili jsme 600 nacistů, zabili jsme 400 nepřátelských vojáků…“ A to se mu nelíbí. Mělo by se mluvit o zničené technice, protože když se nejdřív řekne, že Ukrajinci jsou stejný národ jako Rusové, a pak se propaganda chlubí tím, kolik Ukrajinců bylo zabito, jen to posílí vůli k obraně. Doporučuje nepříteli něco slibovat. Třeba lidem z Ukrajiny, kteří jsou v Rusku v uprchlických táborech, dávat hodně peněz. A ne že nedostanou nic a nějací podnikavci na nich vydělávají, když jim zajistí polovinu z naslibovaných deseti tisíc rublů. (Takhle jsme se aspoň dozvěděli, jak to v Rusku chodí, a panu poslanci děkujeme.)
„Chceme-li, aby Ukrajina byla na naší straně nebo aby Ukrajinci byli na naší straně, musíme tuto linii zdůraznit. Já jsem samozřejmě příznivcem tribunálů a všeho toho, můžete o tom mluvit, jak chcete. Ale kdybychom pořád říkali, že Ukrajina neexistuje, že Ukrajinci neexistují… Já bych byl rád, aby žádná Ukrajina nebyla, já bych byl spokojený. Ale řekněte mi, zvyšuje to odpor na bojišti, když o tom mluvíme? Podle mého názoru zvyšuje, protože je to důvod. Je to argument pro ty, kteří říkají – víte, oni nás chtějí vymazat z povrchu zemského, musíme proti nim bojovat všichni jako jeden muž,“ vyhodnotil to místopředseda Zatulin částečně realisticky.
Jeho realismus je skutečně jen částečný. Ukrajincům už mohou naslibovat Rusové, co chtějí. Jenže po masakrech v Buči a zničeném Mariupolu a Bachmutu a bombardování sídlišť nemá nikdo důvod jim něco věřit. Přišli „osvobozovat“ ruskojazyčné obyvatele a provedli to tak, že jim zbourali domy, někoho zabili, zmrzačili a okradli, další vyhnali. Předtím, jak přiznávají sami mnozí ruští komentátoři, se tvářili, jak se bojuje za lid Donbasu, ale pro tamní lidi se neudělalo nic. Žádný ráj na zemi, který by byl lákadlem, se tam neobjevil. Jak by mohl, když ještě před válkou nebyl Kreml schopen zajistit přijatelnou životní úroveň ani pro lidi, kteří žili tisíce kilometrů od Ukrajiny.
Pro fanatické stoupence „příměří“, „míru“ a „diplomatického řešení“ by bylo dobré občas bádat v původních ruských zdrojích, co se tam vykládá: Ukrajinu nechceme, ale akci jsme zpackali, tak teď nejsme technicky schopni tu zemi zrušit. Neměli bychom mluvit o tom, že Ukrajince zabíjíme, protože by se jim to nemuselo líbit. Je potřeba jim něco naslibovat. Zatím jsme ale nesplnili ani to, co jsme slíbili jiným.
To už je čiré zoufalství. Prostě když se nedaří, tak se nedaří.
