Kauza kolem tendrů pražského dopravního podniku, ve které byl obviněn bývalý náměstek pražského primátora za hnutí STAN Petr Hlubuček, zasáhla vládu. Místopředseda Starostů a nezávislých Petr Gazdík se rozhodl rezignovat na funkci ministra školství kvůli svým kontaktům s dalším z obviněných, lobbistou Michalem Redlem. Přesto by aktuální situace neměla Fialovu vládu paralyzovat a odvést ji od důležitých výzev a úkolů, které má před sebou a které jsou opravdu urgentní.
Vládní koalice musí řešit takové množství problémů a pracovat na plnění řady priorit, které si předsevzala, že by to vystačilo na mnoho hodně dlouhých textů. Česká republika se potýká s vysokou inflací, která si žádá opatření v sociální oblasti. Vláda také připravuje úsporný energetický tarif, který by měl pomoci občanům, na něž doléhají a budou doléhat drahé energie. Do toho je třeba řešit energetickou bezpečnost a zásoby zemního plynu před nadcházející zimou.
Pak je tady samozřejmě předsednictví České republiky v Radě EU a v neposlední řadě velké množství uprchlíků z Ukrajiny, jejichž integrace musí pokračovat; to vyžaduje mnoho dalších kroků a překonání spousty překážet (stačí zmínit kapacitu škol a školek). Vláda nemůže rezignovat ani na priority, které si sama vytyčila, jako je například stabilizace veřejných financí, snižování rozpočtových schodků a dlouho odkládaná penzijní reforma, se kterou by Fialův kabinet měl už opravdu pohnout.
Z toho všeho je patrné, že vláda si skutečně nemůže dovolit nechat se příliš strhnout a paralyzovat děním kolem kauzy, ve které figuruje Petr Hlubuček a Michal Redl a která ji v tuhle chvíli zasahuje jen zprostředkovaně, protože má příliš mnoho jiných úkolů, jimiž se musí bezodkladně zabývat.
Hlasování o důvěře
To, že Petr Gazdík rezignoval, lze považovat za pozitivní signál o tom, že členové Fialovy vlády jsou naladěni jinak, než u nás bývalo zvykem, a že v případě, kdy by jejich přítomnost v kabinetu ho mohla nějakým způsobem poškozovat, protože se dopustili něčeho sporného či problematického, vyvodí svou odpovědnost a okamžitě podají demisi.
Zatím ale není důvod k tomu, aby Fialova vláda činila něco víc, třeba aby ji opouštěl někdo další, například předseda hnutí STAN a ministr vnitra Vít Rakušan, nebo aby se vládní kabinet začal jinak otřásat v základech. I tak se ovšem objevují názory, že by vládní koalice měla něco víc přece jen udělat, aby v současné situaci posílila své postavení a důvěru.
Politický analytik Lukáš Jelínek, podle kterého vládu nejspíš poslední události nepovalí, tak například ve svém úterním komentáři na Českém rozhlase Plus napsal: „Kdyby se Fialův tým rozhodl převzít inciativu a ukončit své nekonečné grilování, rychle by i s novým ministrem školství napochodoval před poslance s čerstvou žádostí o jejich důvěru. Tu by získal a politickou rovinu nevábného případu bychom mohli mít za jakž takž vyřešenou,“ zdůraznil Jelínek.
Jiná vládní většina
Jenže výsledek toho, co Lukáš Jelínek navrhuje, by dost možná byl právě opačný. Kdyby vláda Petra Fialy požádala poslaneckou sněmovnu znovu o důvěru, ještě více by uvedenou kauzu převedla na celostátní a vládní úroveň, kde se dnes nachází pouze skrze kontakty Petra Gazdíka, který už vládní kabinet opouští. A i kdyby se hlasování o důvěře odehrálo rychle, stejně by vládu na nějakou drahocennou dobu odvedlo od úkolů, které před ní stojí.
Jelínek jde ale ve svém textu ještě dál, když píše: „Potíž by ale mohla vyvstat s Piráty, kteří jsou na kmotrovské manýry nejcitlivější. Ve sněmovně jsou spíš do počtu a jejich členstvo se při internetových hlasováních chová dost nevyzpytatelně. I kdyby ale měla vláda dál fungovat v jiném složení a s jinou sněmovní většinou, zaslouží si pokračovat – byť jen kvůli blížícímu se evropskému předsednictví. Premiér a předseda ODS Petr Fiala ale na tom musí pracovat a vést třeba i jednání s demokratickou opozicí. Jinak hrozí, že nejeden volič potrestá za návrat kmotrů na politické výsluní i jeho.“
V tuhle chvíli naznačovat, že by vláda mohla dál fungovat v jiném složení a s jinou sněmovní většinou a že by premiér Fiala měl na pokračování svého kabinetu pracovat a vést jednání třeba i s demokratickou opozicí (tím má asi Lukáš Jelínek na mysli hnutí ANO), nedává smysl. Ve skutečnosti by to nebylo nic jiného než totální rozvrat současné vlády, a pokud by Fiala začal jednat s hnutím ANO, jak navrhuje Jelínek, zcela by pošlapal to, na čem svou vládu založil a k jakým hodnotám se hlásí.
Předseda vlády Petr Fiala by se měl v tuhle chvíli soustředit na to, co Česká republika pod jeho vedením musí zvládnout, a spolehnout se na Víta Rakušana, že bude urychleně řešit problémy, do kterých se Starostové dostali, a bude usilovat o jejich očištění a o to, aby nevrhali špatné světlo na vládní kabinet, jehož součástí jsou.