Nádžih Amára sedí ve stínu palmy na plastové židli a hledí do prázdna. Je prodavačem keramických suvenýrů v tuniském přístavu Kantáví, který leží čtyři kilometry od Súsy, kde před měsícem atentátník zabil 38 cizinců. Po turistech se od té doby slehla zem. Podle stanice Al-Džazíra jich ve srovnání s loňským červencem ubylo 70 procent.
Amára má z každého prodeje čtvrtinu pro sebe, už několik dní ale neprodal vůbec nic. „Bojím se, brzo mi dojdou peníze na jídlo,“ říká pětačtyřicetiletý otec dvou dětí. Úspory prý nemá, protože je nikdy nepotřeboval. V létě vždy vydělal dost na to, aby si rodina žila dobře po zbytek roku. Dělá to tak od svých 16 let a nic jiného neumí.
Turistika živí 400.000 z deseti milionů Tunisanů, a pokud se k tomu připočítají rodiny, pak je na turistech závislá pětina občanů. Další žijí z cestovního ruchu nepřímo jako zemědělci, kteří prodávají úrodu hotelům. Loni pocházelo 14 procent hrubého domácího produktu Tuniska z turistiky.
Súsa je v těchto dnech nezvykle klidná. Vidět je jenom Alžířany, Libyjce a Rusy, jež atentát neodradil. Jenomže ti nic nekupují. „Cítíme se tady bezpečně, jsme zvyklí na útoky z domova,“ krčí rameny Alžířan na pláži.
Je tu sice pár Evropanů, ale většina z nich kvůli rodinným svazkům. Šedesátiletá Michele Berteauxová si pronajímá byt nedaleko hotelu Imperial, který byl dějištěm atentátu. Její dcera se provdala za Tunisana a Francouzka hlídá vnuka dřímajícího v kočárku. „Tady ho zabili,“ ukazuje na kulkami zbrázděnou stěnu domu, kde byl atentátník usmrcen. Letos zvažovala, zda se do Tuniska vydá. „Ale u nás ve Francii se také střílí,“ prohlásila.
Tunisko má problémy od března, kdy atentátníci zabili v muzeu Bárdá v metropoli 22 lidí. Od té doby kvůli nedostatku klientely zavřelo 23 hotelů a bez práce se ocitlo 2 400 jejich zaměstnanců. Několik málo z těch, kteří mají trvalý pracovní poměr, dostává vládní podporu.
Chci pryč…
Vlivem těžkostí v turistickém sektoru se letos očekává pouze jednoprocentní růst ekonomiky, což je nejnižší číslo od roku 2011, kdy revoluce svrhla bývalého prezidenta Zína Abidína bin Alího. Tunisané se potýkali se zvyšujícími se náklady už před atentáty. Čtyřiadvacetiletý Kajs Zajdí ze Súsy už delší čas uvažuje o tom, že odjede. „Chci odtud pryč, tady jsou všechny dveře zavřené.“ Spolu s přítelem dnes udělali hubený obchod – prodali jeden magnet a triko za ekvivalent asi 200 korun.
Zajdí se pokusil už dvakrát dostat se do Itálie. Poprvé mu to zmařila tuniská pobřežní hlídka, podruhé sice v Itálii přistál, ale po dvou dnech ho poslali zpět. Zajdí, který své pravé jméno neprozradil, se pokusí znovu. Chce si našetřit, aby mohl zaplatit převaděčům. Počítá, že potřebuje 1115 dolarů (27.000 korun). Kdysi si vydělával měsíčně 165 dolarů, teď mu zaměstnavatel dává jenom 71 dolarů. Zajdí uvažuje, že začne prodávat drogy. Několik lidí z jeho okolí se prý přihlásilo k Islámskému státu, podobně jako tomu bylo v případě střelce ze Súsy. „Neodsuzuji bojování v Sýrii, ale mě to neláká. Doufám, že najdu lepší život v Evropě. To, co ten terorista udělal tady, je pitomost. Tady není žádná válka. Ať shoří v pekle,“ řekl.
Navdíl Zifalláh sedí na terase své prázdné kavárny Le Soleil a říká, že půjde-li to tak dál, za několik měsíců bude nucen podnik zavřít. „Nebudeme schopni platit náklady,“ řekl. Vláda poskytla hotelům odklad na platby za plyn, vodu a elektřinu, ale restaurací a obchodů se to netýká. Zifalláh každé ráno servíruje zdarma policistům kávu a po atentátu v Súse se jich ptal, proč jim trvalo 40 minut, než atentátníka zastřelili.
Za co riskovat?
„Nehodlám riskovat život za 500 dínárů (6000 korun) za měsíc,“ řekl jeden. Byl v době útoku v Súse, ale bál se přiblížit se ke střelci. Další policista řekl, že museli počkat, než velitel vydal příkaz k zahájení palby. Jenomže policisté neměli náležité vybavení – automatické pušky ani neprůstřelné vesty. To se teď změnilo. Mají obojí a navíc čluny a auta a v ulicích je mnohem víc hlídek než dřív.
„Nemáme v Tunisku s terorismem zkušenosti, ale je pravda, že opatření mohla být zpřísněna už po útoku v Bárdá,“ přiznal mluvčí ministerstva cestovního ruchu Zubajr Džabalí. Ministerstvo začalo hledat „nový trh“ a nabízí pobyty v Indii a Číně. Ministr cestovního ruchu lobbuje i v Evropě a snaží se získat Evropany, zejména Brity, zpět. Prázdné hotely jsou také příležitostí pro domácí dovolenou pro Tunisany. Účetní Muhammad a bankovní úřednice Mirjam leží na lehátcích před hotelem Bellevue, který je hned vedle Imperialu. V obou je asi 50 hostů, zlomek z několika set, kteří tam obvykle pobývali. „Nejdřív jsem měla obavy, ale pak jsem se rozhodla sem jet, abych podpořila krajany,“ řekla Mirjam.
