Ilustrační foto. Střelba z protiletadlového kanónu Gepard. FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 2.0/Bundeswehr Fotos
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 2.0/Bundeswehr Fotos
NÁZOR / Přes vznešená slova pojem neutralita v podstatě znamená, že některé země nechtějí nést náklady a rizika členství v nějaké vojenské alianci, ale rády si užijí výhod, když jim bezpečí zajistí někdo jiný. Byl by to tragikomický výčet, kdybychom připomenuli všechny země, které se spoléhaly na svou neutralitu, a nakonec jim to ve světě, kde od pravěku (bohužel) rozhoduje síla, nebylo nic platné. Teď najednou Švýcarsko a Rakousko zjišťují, že jim možná nálepka neutrality nemusí stačit.
Rakousko se chce připojit k evropské iniciativě protivzdušné obrany Sky Shield. Jak informovala některá rakouská média, ministryně obrany Klaudia Tannerová (ÖVP) podepsala ve švýcarském hlavním městě Bernu prohlášení o záměru připojit se k projektu. Podpisu byli přítomni také německý ministr obrany Boris Pistorius (jeho země projekt iniciovala) a jeho švýcarská kolegyně Viola Amherdová, která prohlášení za svou zemi rovněž podepsala. Ochrana proti raketám a střelám malého a středního doletu bude zajištěna již v roce 2024 a celý „deštník“ bude funkční v roce 2025. Česko patří také mezi státy, které se na tom podílejí.
Obě země najednou zjistily, že to nepovažují za porušení své neutrality. Tannerová vysvětlila, že neutralita znamená jen „neúčast v žádné válce, žádné cizí vojsko na našem území a nepřipojení se k žádné vojenské alianci“. Nic z toho se prý evropského štítu Sky Shield netýká.
Protože mírotvorci teď všude bují jakýmsi pozoruhodným samoplozením, objevily se hlasy proti. „Nezapadá to do striktní neutrality Švýcarska,“ tvrdí Werner Gartenmann z lobbistické skupiny Pro Schweiz. Země by se tím podle něj stala vojensky závislou na jiných státech včetně NATO, což by ze Švýcarska mohlo činit cíl nepřátelských zemí. (Které by to asi tak mohly být?) Ano, hlavně nedat najevo, že bychom se chtěli bránit, to by se třeba v Moskvě někdo moc a moc zlobil.
V Rakousku je proti deklaraci opoziční Svobodná strana Rakouska (FPÖ), která chce o připojení k projektu vyhlásit referendum. No jistě. Svobodní. Referendum. To už známe. Jeho průběh si v zemi prolezlé moskevskými agenty celé roky tak, že by si už měli zřídit vlastní národnostní menšinu, dovedeme živě představit. Dobrá zpráva je jen ta, že trollmedia pana Prigožina teď utrpěla v Rusku poněkud úder, když pan majitel táhl s tanky na Moskvu.
Postoj Švýcarska a Rakouska je samozřejmě pochopitelný a pragmatický. Jen bychom od států, které se ohledně bezpečnosti vezou jako když ne černí pasažéři, tak hodně tmavě šedí, čekali víc otevřenosti, když jde o obranu napadené Ukrajiny. Švýcarsko se dosud neodhodlalo svolit k reexportu švýcarských zbraní na Ukrajinu. Současná právní úprava Švýcarsku zakazuje dodávat zbraně a munice do zemí zapojených do mezinárodního konfliktu a týká se to i těch, které prodalo někomu jinému. Švýcarsko by mohlo souhlasit s reexportem jen v případě, že by konflikt za agresivní válku označila rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Můžete se tomu dobrému vtipu přestat smát ještě dřív, než jste začali. V Radě sedí Rusko a má právo veta.
V EU se teď formuje skupina zemí, které se nechtějí podílet na bezpečnostních závazcích pro Ukrajinu a zdůvodňují to neutralitou. Kdo je v tom nejsnaživější? Ano, správně, Rakousko. Rakouský kancléř Karl Nehammer na twitteru napsal: „Pro nás jako neutrální státy je to jasné: nebudeme se podílet na dlouhodobých závazcích podpory pro Ukrajinu. Na summitu EU budeme společně usilovat o to, aby byla pozice neutrálních států v EU nadále výslovně zohledňována.“ Kromě Rakouska se to týká ještě Kypru, Malty a Irska. Do toho Viktor Orbán, jehož země neutrální není, vykřikuje o finančním bankrotu Unie. Tím chce říct, že ho štvou peníze pro Ukrajinu, zatímco jemu je Unie nechce posílat kvůli tomu, jak v Maďarsku hyne právní stát.
Neutralita má nějaký praktický význam, když ji ostatní respektují. To nedělají z lásky a idealismu, spíš je pro všechny výhodné mít někde zemi, kam se dají do bank ulít špinavé peníze a na nějakém příjemném místě předstírat mírové rozhovory znepřátelených stran. Takových států ale není třeba mít mnoho, v podstatě by stačil jeden. Ty ostatní se toho statusu domáhají proto, protože se jim nechce moc investovat do obrany a v ožehavých konfliktech se nějak angažovat. Sotva si ale v reálném světě někdo myslí, že ruský tank, kdyby jeho posádka měla náhlou potřebu dojet do Itálie, bude Rakousko objíždět. Belgie se na svou neutralitu v minulém století spolehla dvakrát a dopadlo to vždycky stejně.
Teď je najednou i neutrálům jasné, že v případě Ruska (jiného nepřítele Evropa v podstatě nemá) se nedá na nějaký respekt k mezinárodnímu právu spoléhat. Chtějí se svézt na kolektivní obraně a všechny skutečné i domnělé výhody neutrality si ponechat. O bezpečnost Evropy se teď ale bojuje na Ukrajině. Kdyby se tam nepovedlo Putina zadržet (zatím se to povedlo), je schopen pokračovat dál do pobaltských států a Gruzie.
Pokud to někomu přijde jako příliš fantastická představa, ať si vybaví, co všechno se za nepravděpodobné považovalo před dvěma lety. Co by následovalo? Miliony uprchlíků, kteří zamíří do Polska, Česka, Německa a dalších zemí a samozřejmě i do Rakouska. Kromě lidských tragédií by to byla další ekonomická pohroma. Pro Západ je nejlepší Rusko zastavit teď, dodávat Ukrajině zbraně, poskytnout jí ekonomickou pomoc, trvat na důsledném dodržování uvalených sankcí a ještě je rozšířit a monitorovat ruské agenty, kolaboranty a dezinformátory. Kdo proti tomu protestuje, je buď hloupý, navedený, nebo placený Kremlem.
Státy NATO by pochopitelně sotva nechaly Rusy bombardovat Vídeň, ale asi by bylo namístě taktně tamní představitele upozornit, že by bylo hezké, kdyby pochopili smysl zásady „něco za něco“.
