Zakladatel a předseda správní rady Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček považuje policejní reformu, která sloučila dva policejní útvary, za jeden z největších zločinů v naší moderní historii.  Ti, kteří jsou proti této reformě, jsou podle Karla Janečka na straně dobra, zatímco stoupenci reformy jsou na straně zločinu, a pánové Chovanec a Tuhý prý patří rovnou za mříže.

Karel Janeček tak po nějaké době oznámil, že rozšiřuje pole své působnosti. Zatím pouze rozhodoval o tom, kdo je korupčník a kdo není. Nyní se jal rozhodovat i to, kdo stojí na straně dobra a zla a kdo tudíž patří za mříže, aniž bychom se museli zdržovat komplikovanými, zdlouhavými a zcela jistě zkorumpovanými soudy.

Kdo nejde s námi…

V rozhodování o tom, kdo je korupčník, a kdo nikoli má již Karel Janeček konkurenci.

Jeho bývalí souputníci Andrej Babiš a Radim Jančura se zabývají stejnou kategorizací. Andrej Babiš řadí mezi korupčníky ty, kdo neslouží jeho holdingu AGROFERT a politické divizi holdingu označované jako ANO 2011.

Radim Jančura pak stejně častuje ty, kteří nepodporují či se dokonce staví proti jeho podnikatelským aktivitám.

Určitou zvláštností pojetí doba a zla Karla Janečka je to, že nijak nesouvisí s pojmy „v souladu s právem“ a „protiprávní“. Proto jeho fond uděluje některým lidem ceny za jednání, za které je soudy shledávají vinnými ze spáchání trestného činu.

Naopak zlo podle Karla Janečka je tak odpudivé, že musí být potrestáno, i kdyby nebylo protiprávní.

Satan – pokušitel

Snaha vyvolených stanovovat, co je dobré a co špatné a má být tudíž trestáno, je stará jako lidstvo samo.

Satan sliboval stejnou věc už prvnímu lidskému páru. Ujišťoval totiž první ženu Evu, že v den, kdy pojí ze stromu poznání, otevřou se jí oči a bude jako Bůh znát dobré i zlé.

Vyvolený chápe svůj život jako výzvu k velkým činům ve snaze změnit svět. Všechny své myšlenky považuje za dobré, správné.

Vyvolený se stává horlivcem pravdy, asketou čistoty, reformátorem lidstva. Samozřejmě, že se vždy jedná o dobro, správnost, pravdu, čistotu a reformu konvenující pouze jeho pojetí.

Jeho dobro a zlo je tak zřejmé, že není třeba zdržovat se dlouhými a komplikovanými soudy, protože dobro a zlo je seznatelné samotným vyvoleným.

Pokud by navíc právo jeho vizi nepodpořilo, jednalo by se buď o právo špatné nebo právo aplikované špatným, zřejmě hloupým nebo zkorumpovaným soudem.

Právo jako kompromis

Liberální, demokratické systémy založené na vládě práva však akceptují, že existuje mnoho vizí podstaty spravedlnosti a právo je kompromisem mezi těmito různými vizemi.

V liberálním systému není nikdo, kdo by měl monopol na představu o tom, jaká má být spravedlnost. Neexistuje žádný Archimédův opěrný bod, kterým by bylo možno měřit spravedlnost.

Pokud někdo prohlašuje, že takový bod má a že má na něj dokonce monopol, jedná se o apologetu neliberálního a nedemokratického systému.

Nalézání práva v České republice zcela jistě není ideální. Pokud ale nahradíme proces jeho nalézání procesem jeho stanovování vyvoleným, změní se nedokonalá spravedlnost na dokonalou nespravedlnost.

Polemika vyšla na webu HlídacíPes.org.