Když v roce 2019 přišla skupina poslanců v čele s Václavem Klausem mladším s návrhem zákona, podle kterého by bylo trestné mazání příspěvků uživatelů na sociálních sítích, sklidila povětšinou kritiku a posměch. Ačkoli byl návrh mimořádně špatně formulován a byl odrazem mylného přesvědčení, že trestní právo je všelékem na všechny neduhy světa, identifikoval jeden ze zásadních problémů demokracie v Evropě, ale i v USA.

Zavedení nového trestného činu a přestupku mělo podle navrhovatelů zabránit tomu, aby provozovatelé sociálních sítí omezovali názory a informace. Hlavním argumentem kritiků naopak bylo to, že sociální sítě jsou provozovány soukromými společnostmi, které si mohou nastavit podmínky tak, jak chtějí.

Velké korporace, vlastní pravidla

Naprostá většina občanů, a tedy voličů užívá sociální média jako prvotní zdroj informací a zpráv. Internet, a zejména sociální média, určují podobu našeho demokratického dialogu.

Vzhledem k tomu, že se technologickým korporacím nestanovily žádné hranice, vznikly digitální monopoly, které i odstraňováním příspěvků, blokací uživatelů a algoritmy pro doporučování obsahu polarizují společnost a umožňují, aby měly na výsledek voleb vliv různé konspirační teorie.

Tyto korporace si vytvořily vlastní pravidla i pro odstraňování příspěvků i uživatelů samotných, ale tato pravidla nemají nic společného s právními řády zemí, jejichž jsou uživatelé občany. Byla přijata bez veřejné debaty, transparentnosti a neumožňují žádné opravné prostředky.

Argument, že společnosti, které provozují sociální sítě, si mohou nastavit pravidla, jaká chtějí, je lichý. Tyto korporace poskytují službu a každá služba musí být poskytována na nediskriminačním základě. Uživatele tudíž není možné omezovat jen z toho důvodu, že zveřejňuje příspěvek, který je podle pravidel společnosti poskytující digitální službu označen jako škodlivý.

Odstraňování obsahu nebo blokování uživatele platformy nemůže být svěřeno automaticky fungujícím filtrům, ale musí se jednat o transparentní proces, který je řízen lidmi.

Provozovatel online platformy nemůže přebírat roli soudu a jeho rozhodnutí odstranit nějaký obsah musí být přezkoumatelné nezávislým orgánem. Odstranit obsah pak musí být možné pouze tehdy, pokud je protiprávní, přičemž protiprávnost může opět konstatovat pouze soud.

Digitální Divoký západ

Po dobu 20 let se internet vyvíjel takřka bez pravidel, až se z něho stal digitální Divoký západ. Svoboda projevu na internetu musí být zaručena všem, nikoli jen silným poskytovatelům informačních služeb. Jejich postupy musí být transparentní a za svoje jednání musí být odpovědní.

Nastal čas nastavit určitá zásadní pravidla, aby online demokracie zůstala skutečnou demokracií. Z tohoto důvodu bude klíčová podoba a implementace zákona o digitálních službách, který v prosinci 2020 předložila Evropská komise.

Právě tato legislativa by měla omezit netransparentní a nekontrolovatelnou moc velkých digitálních společností, zavést možnost přezkumu jejich činnosti a zajistit, aby nebyla porušena zásada rovnosti, která je klíčová pro integritu volebního systému, a tedy i demokracie.

Hlavní však je, aby práva jednotlivce, tedy i jeho právo svobodně vyjádřit svůj názor, měla přednost před zájmy korporací.