Skutečnost, že televize Prima neodvysílala díl Show Jana Krause v plánované době, protože obsahoval kritická vyjádření několika osobností na adresu prezidenta republiky, mnoho komentátorů označilo jako cenzuru. Taková stanoviska však vyjadřují pouze nepochopení stávající mediální legislativy.
Provozovatel televizního vysílání má právo, ale zároveň povinnost určovat editoriální linii média. Pouze on je oprávněn sestavovat program a tento program šířit. Cenzura je naproti tomu kontrola a omezování sdělování informací, která je médiu vnucena mocenským zásahem zvenku. Pokud však samo médium rozhodne o tom, co odvysílá a co nikoli, nejedná se o cenzuru, ale o plnění zákonné povinnosti.
Podle zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání nese odpovědnost za obsah vysílání provozovatel vysílání. O konečné podobě vysílání tedy musí rozhodovat osoby, které jsou pověřeny řízením této právnické osoby, a to na příslušeném stupni řízení. Rozsah oprávnění rozhodovat o konečné podobě pořadů vysílaných televizí Prima by pak měl vyplývat z organizační struktury společnosti FTV PRIMA, spol. s r.o.
Je samozřejmě možné, že na editoriální linii média může mít vliv autocenzura. V některých případech je autocenzura pozitivním jevem. Může například zabránit tomu, aby vysílané pořady propagovaly válku, podněcovaly k nenávisti, narušovaly vývoj dětí a mladistvých svojí obscénností nebo vulgaritou.
Pokud je důvodem pro autocenzuru strach z postihu za odvysílání pořadů, jejichž obsah není ani protiprávní ani nemorální, jedná se o jev negativní. Stejně tak je negativní, pokud by vysílatel provedl autocenzurní zásah v rozporu se sociální a politickou rolí, kterou mají média hrát.
Pro zamezení negativní autocenzury média povětšinou vyvinula systém spočívající v redakční autonomii. Vedoucí pracovníci média mají za tímto účelem povinnosti vyloučit vnější vlivy, jimiž by mohlo být ovlivněno zařazení, pořadí nebo obsah informací ve vysílání, nemohou však vyloučit svůj vlastní vliv, ke kterému jsou navíc povinováni.
Pokud by tedy bylo pravdivé prohlášení Jana Krause, že provozovatel televize Prima je povinen odvysílat jím vyrobený pořad v podobě, v jaké ho provozovateli dodá, porušovala by taková dohoda zákon, protože o obsahu vysílání by tak nerozhodoval vysílatel, ale osoba, která pro něj vyrábí program. To by byl ale problém, kterému většina soukromoprávních vysílatelů čelila před rokem 1995 a který spočíval v tom, že tzv. servisní organizace ve skutečnosti rozhodovaly, co se bude vysílat, aniž by měly licenci k provozování televizního vysílání. Tím samozřejmě není dotčeno právo autora díla na jeho nedotknutelnost, která spočívá v tom, že do díla nelze zasahovat způsobem, jenž by snížil uměleckou hodnotu díla.
Namísto toho, aby tyto servisní organizace vysílatelům pouze poskytovaly služby spočívající mimo jiné ve výrobě pořadů, došlo k faktickému přenosu licence, protože o obsahu vysílání rozhodoval ten, kdo pořady vyráběl, a nikoli ten, kdo měl licenci. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání pak zcela zákonitě s těmito subjekty musela zahájit správní řízení o neoprávněném provozování televizního vysílání.
Každé médium má svrchované právo určit svoji editoriální linii a politiku a nikdo mu do nich nesmí zasahovat. To je právem, ale zároveň povinností každého provozovatele vysílání. Je proto zbytečné, aby se vysílatel při výkonu tohoto práva a plnění této povinnosti opíral o berličku objektivity a vyváženosti.
■ Autor je advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a dalších vysokých školách.
