Svoboda myšlenek, vyhnání a víry je jedním ze základů demokratické společnosti. Právo šaría je ale v zásadním rozporu se základními demokratickými principy, píše v textu pro HlídacíPes.org v souvislosti s žalobou muslima na švédské město Helsingborg právník Aleš Rozehnal.
Zaměstnanec muslimského vyznání zažaloval jihošvédské město Helsingborg za to, že ho propustilo ze zaměstnání kvůli náboženství. Muž totiž odmítal podávat při pozdravu ruku ženským kolegyním, což zaměstnavatel vyhodnotil jako diskriminaci.
Muž se proti propuštění ohradil s tím, že je praktikující a zbožný muslim a chce následovat své náboženství, podle kterého islám nedovoluje fyzický kontakt s osobou opačného pohlaví s výjimkou bezprostředních členů rodiny (matka, manžel, dcera atd.).
Jak omezit náboženství?
Tento případ znovu otevírá otázku, do jaké míry může stát omezit praktikování náboženství, pokud je v rozporu se společenskými normami většinové společnosti. Zákaz dotýkat se osoby druhého pohlaví vychází z vyprávění o slovech a činech proroka Muhammada a jeho přátel, která jsou součástí islámské náboženské tradice, označovaných jako hadith.
Tento zákaz je formulován konkrétně v hadith od Ma’qil ibn Jasara, které praví: “Je lepší být bodnut do hlavy kovovou jehlou, než se dotknout ruky ženy, která pro vás není připuštěna.“ Stejné stanovisko zaujímají í všechny čtyři hlavní školy islámské jurisprudence zvané madthab.
Víra v Evropě
Pro Evropu je charakteristická náboženská diverzita, a to s výjimkou Vatikánu, který však není demokratickým, ale teokratickým státem.
V Evropě existuje několik právních modelů vztahu státu a církve. Stát a církev splývá např. ve Velké Británii, Dánsku a Řecku. Úplné odloučení státu a církve najdeme ve Francii nebo Belgii.
Přesto platí společné evropské právo týkající se náboženské svobody, které je charakterizováno svobodou individuálního svědomí, autonomií církví a spoluprací státu a náboženských skupin.
Většina náboženství nemůže být řádně vykonávána, pokud nemohou věřící vykonávat toto náboženství společně. Individuální svoboda vyznání nemůže být zajištěna, pokud není zajištěna svoboda církví a dalších náboženských společenství. Svoboda vyznání má tak svůj kolektivní aspekt.
Stát jako nestranný organizátor
Svoboda myšlenek, vyhnání a víry je jedním ze základů demokratické společnosti. Je to esenciální element identity věřících a jejich způsobu života, ale je důležitou hodnotou i pro ateisty, agnostiky, skeptiky a ty, kterým jsou otázky víry lhostejné.
Diverzita víry a přesvědčení je prospěšná pro celou společnost, protože dovoluje vyjádření vlastní identity. Tato svoboda je jedním z elementů pluralismu, který je součástí demokratické společnosti
Stát má být neutrální a nestranný organizátor možnosti vykonávání různých náboženství, víry a přesvědčení a jeho role je zajišťovat veřejný pořádek, náboženskou harmonii a toleranci v demokratické společnosti.
Náboženskému společenství musí být umožněno pokojně vykonávat svoji činnost, bez zásahů státu. Stát nemůže určovat, které náboženství nebo víra je legitimní.
Co s islámem
Složitá otázka nastala se vzestupem nových náboženství, které mají jinou kulturní a sociální dimenzi, nežli tradiční evropské formy víry.
Neutralita státu v náboženských věcech neznamená jeho indiferentnost.
Zákaz dotyku osoby druhého pohlaví vychází z práva šaría, které je v rozporu se základními demokratickými principy. Šaría odráží dogmata a božské příkazy stanovené islámem. Tato dogmata a příkazy jsou stabilní a neměnná. Principy jako je pluralismus nebo stálý vývoj veřejných svobod v nich nemají místo.
Šaría kontra evropské hodnoty
Respekt k demokracii a lidským právům není možný za současného tolerování režimu, který je založen na právu šaría.
Hodnoty šaría se příliš liší od evropských hodnot. Stát musí chránit veřejnou bezpečnost a pořádek, jakož i práva a svobody svých občanů. Praktikování víry vycházející z šaríe vytváří ve společnosti konflikt a tenzi.
Veřejný zájem týkající se rovnosti mezi pohlavími, jakož i integrace imigrantů daleko převyšuje individuální zájem řečeného zaměstnance, jehož víra je praktikována způsobem, který slučitelný s hodnotami demokratické společnosti.
