Čína svým jednáním během pandemie koronaviru porušila mezinárodní právo a nese za to odpovědnost. Na základě toho by měla nahradit všechny škody, které toto její porušení práva způsobilo. Nedá se sice čekat, že by Peking k náhradě škod přinutil Mezinárodní soudní dvůr, existují ale i jiné možnosti.

Od samého počátku čínská vládní místa pravdivé informace o šíření koronaviru potlačovala. I když byla uzavřena tržnice, kde se zřejmě nákaza projevila poprvé, obchod se zvířaty nebyl nijak dále omezen. Čínské úřady navíc prezentovaly uzavření tržnice jako účinný způsob zastavení šíření choroby, jelikož se nepřenáší z člověka na člověka.

Koncem roku 2019 i čínská zdravotní komise vydala prohlášení, že nemoc se nepřenáší z člověka na člověka a že se jedná o sezonní chřipku, které se dá předejít a kontrolovat ji, i když si byla vědoma nepravdivosti tohoto prohlášení. V tuto dobu se totiž choroba šířila zcela nezávisle na wuchanském zvířecím tržišti.

Koncem ledna zabil v Číně virus již téměř 20 lidí a více než 500 osob bylo nakaženo. Čína zareagovala tak, že ještě více omezila informování o koronaviru a ještě více cenzurovala zprávy o jeho nebezpečnosti. I když počty nakažených stále rostly, čínská oficiální místa oznámila, že zřejmě již neexistují další nakažení.

Čína z krize udělala katastrofu

Čína neudělala nic proti tomu, aby se obyvatelé Wu-chanu rozjeli na oslavy čínského nového roku do všech koutů Číny.

Čína také neposkytla o novém koronaviru žádné informace Světové zdravotnické organizaci. Až v polovině února 2020, tedy dva měsíce od detekování prvních nemocných, oznámila, že se nakazilo 1700 zdravotnických pracovníků. Tato informace byla přitom klíčová pro výzkum způsobu přenosu choroby a volbu strategie zastavení šíření viru.

Čína tak způsobila to, že se z krize stala katastrofa. Těmito kroky zároveň porušila mezinárodní právo, a to konkrétně právně závazný Mezinárodní zdravotní řád. Podle tohoto řádu mají signatáři, mezi které patří i Čína, povinnost neprodleně sdělovat informace vedoucí k všeobecnému poznání jevů, které mohou způsobit ohrožení veřejného zdraví s možným mezinárodním přesahem.

Státy jsou povinny tyto informace poskytovat přesně, včas a dostatečně detailně Světové zdravotnické organizaci. Tyto informace musí být poskytnuty do 24 hodin a stát, který je poskytuje, se musí účastnit procesu posuzování zdravotního nebezpečí, které hrozí.

Čína přitom opakovaně bez dalšího vysvětlení odmítla pomoc Světové zdravotnické organizace při zjišťování okolností epidemie.

Projde to Pekingu?

Tímto svým jednáním Čína porušila mezinárodní právo a nese za toto porušení odpovědnost. Na základě toho by měla nahradit všechny škody, které toto její porušení práva způsobilo. Škody způsobené koronavirovou epidemií budou astronomické a hrozí vážně poškodit ekonomiku na celém světě.

K náhradě škody však Čínu může přimět pouze Mezinárodní soudní dvůr, nicméně se nedá předpokládat, že by se Čína v této kauze podrobila jeho jurisdikci. Mezinárodní právo totiž spočívá na principu suverenity států, což je jeho přednost, ale i zásadní slabina.

Přesto však existují i jiné možnosti nápravy. Státy poškozené protiprávním jednáním Číny mohou podniknout protiopatření spočívající v tom, že přestanou plnit své závazky vůči Číně, aniž by tím porušily mezinárodní právo.

Čína také může být zbavena vedení či členství v některých mezinárodních organizacích, jako je například Světová obchodní organizace.

Je tedy otázkou, jak světové společenství k otázce odpovědnosti Číny přistoupí. Zatím se totiž zdá, že Čína z katastrofy, kterou způsobila, vyjde naopak posílena.