Profesor Tomáš Halík pro rádio Proglas uvedl, že Trump řekl, že má rád nevzdělané lidi a že ta věta děsí tím, že nápadně připomíná výrok nacistického pohlavára: „Když slyším slovo kultura, sahám po revolveru.“ Když pomineme skutečnost, že profesor Halík vytrh Trumpovu větu z kontextu (celé jeho zvolání znělo: „Jsme na straně vysoce vzdělaných lidí! Jsme na straně špatně vzdělaných lidí! Ano, mám rád i špatně vzdělané lidi!“), není autorem výroku o kultuře a revolveru nacistický pohlavár.

Výrok je sice připisován Goebbelsovi či Göringovi, ale tito politici se ve své snobské póze vydávali za milovníky umění a odsuzování kultury by s touto jejich maskou nešlo dohromady. Slavná věta ve skutečnosti pochází z prvního dějství hry „Schlageter“ od Hannse Johsta.

Hra pojednává o německém „mučedníkovi“ Albertu Leo Schlagerovi, který byl odsouzen francouzským vojenským soudem za sabotáž, které se dopustil v době francouzské okupace ruhrského údolí ve dvacátých letech minulého století.

Hra měla obrovský úspěch, hrála se na více než tisíci místech a Johst ji věnoval Hitlerovi k narozeninám. Po konci války byla většina jeho děl v sovětské zóně Německa zakázána. Ve Spolkové republice Německo byl Hanns Johst opět činný a pod pseudonymem Odemar Oderich psal básničky do zákaznického časopisu supermarketu Edeka Chytrá hospodyně.

Citovaná věta padne v rozhovoru Schlagetera s bývalým letcem Friedrichem Thiemannem o politice. Právě Thiemann končí svůj dlouhý projev výrokem „Když slyším slovo kultura, sahám po revolveru“. I když….

Wenn ich Kultur höre…

I když ani to není zcela přesné. V tomto znění se sice věta stala slavnou, ale v originále zní trochu jinak: „Wenn ich Kultur höre … entsichere ich meinen Browning“, tedy „Když slyším slovo kultura, odjišťuji svůj browning“. Slovní spojení „odjišťovat browning“ ale není zdaleka tak úderné jako „sahat po revolveru“. Stejně tak ne úplně všichni vědí, že browning je generické označení zbraně.

Zřejmě proto se věta stala věhlasnou ve znění, ve kterém původně vůbec nebyla formulována.

Hanns Johst neútočil svým dílem na kulturu. Sám se považoval za kulturního člověka, což se koneckonců od dramatika a básníka očekává. Útočil na lidi, kteří se zajímají pouze o kulturu a odmítají vládu pevné ruky.

Kultura v tomto pojetí nebyla ztotožnitelná s uměním, náboženstvím či vzděláním. Znamenala mnohem více, a to sdílené ideje, přesvědčení, postoje či hodnoty.

Johstovo dnes již zapomenuté dílo ukazuje, že není nutno chránit pouze takové kulturní ikony, jako je Michelangelova Pieta ve Vatikánu nebo socha Buddhy v Bámijánu či životy indo-britského spisovatele nebo holandského filmaře, ale komplex toho, co nazýváme civilizací.

Argumentační faul zvaný šikmá plocha

V logické argumentaci je znám jeden z tzv. klamných argumentů nazývaný „šikmá plocha“. Základem tohoto faulu je tvrzení, že určitý negativní jev nutně povede k sérii dalších negativních jevů, a ve svém důsledku způsobí celý řetěz neblahých následků.

Profesor Halík nesprávně přiřkl větu „Když slyším slovo kultura, sahám po revolveru“ nacistickému pohlavárovi a srovnal ji z kontextu vytrženou větou Donalda Trumpa. Výsledkem je pak Trump šilhající po diktatuře Hitlerova střihu.

Vyjádření náklonnosti k hůře vzdělaným vrstvám obyvatel ale nemůže být spojováno s příklonem k vládě tvrdé ruky. I kdyby Donald Trump takové spády skutečně měl, rozhodně se nedají dovodit z jeho věty o náklonnosti ke všem lidem, pronesené v Las Vegas.

Text byl psát pro web hlidacipes.org.