Může nebo nemůže policejní prezident (či jiný státní zaměstnanec) kritizovat členy vlády? A jak se to má s vyžadovanou apolitičností ozbrojených složek (a státní správy) a s právem na svobodu projevu garantovaným Listinou základních práv a svobod. Odpovědi přináší ve své analýze pro server HlídacíPes.org právník Aleš Rozehnal.

Policejní prezident Tomáš Tuhý při projevu určeném policistům z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) letos 8. března uvedl, že se stydí za ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, který prohlásil, že policie selhala, když nezakročila proti maskovaným výtržníkům, kteří napadali průvod levicových aktivistů, a že proti velitelům zásahu by měla být vyvozena odpovědnost.

Tomáš Tuhý se dotknul i vicepremiéra Andreje Babiše, který podle něj ovlivňuje obsah Lidových novin, které vlastní.

Co také řekl policejní prezident Tuhý

• „A v jeden moment jeden pubescentní ministr (spravedlnosti Robert Pelikán) se postaví před kameru a řekne, že by měl ještě ten den svléknout z uniformy velitel opatření a všechny policisty, kteří tam zakročovali, protože si nesplnili svoji povinnost. Takže je toto úroveň, která by měla být na úrovni představitelů vlády? Za takové lidi se stydím. Protože ti lidé by měli být nad věcí, zvlášť lidé, kteří představují resort ministerstva spravedlnosti, kteří by měli řídit státní zástupce, ti, kteří by měli dneska tady dávat vzor, jak tady máme postupovat a jak máme zhodnocovat všechny důkazní prostředky a nedělat ukvapené soudy, a někdo něco takového řekne? Kde to žijeme? V jakém státě?“
• „Obecně veřejnost už dneska považuje Lidové noviny za brak, který se nedá ani číst. Je to opravdu ovlivňováno někým, kdo v pozadí tady těchto novin stojí, jakým způsobem chce cíleně směřovat ty negativní pohledy nejen na policii, ale i obecně na resort ministerstva vnitra.“
  Zdroj: Seznam.cz

Za tento projev je policejní prezident kritizován, neboť údajně porušil jednu ze základních povinností policisty, kterou je apolitičnost.

Apolitičnost policisty znamená, že nemůže být členem žádné politické strany ani hnutí a nemůže žádnou politickou stranu nebo hnutí ve své činnosti preferovat. Znamená to však také, že nemůže vyjádřit svůj názor na činnost politiků?

Kdy se musí mlčet…

Kritický projev státního zaměstnance vůči státním institucím nebo představitelům může negativně ovlivnit pracovní výkon jeho kolegů a autoritu představitelů státu, jakož i akceschopnost státních institucí. Z tohoto důvodu podléhá projev státního zaměstnance větší kontrole. Jedině tak může stát plnit svoje úkoly.

Při kritických projevech státních zaměstnanců směřovaných k představitelům státu je zapotřebí nejen zvažovat právo zaměstnance jakožto občana vyjadřovat se k věcem politického a společenského zájmu, ale také mít na zřeteli zájem státu na svém účelném fungování.

Aby mohla instituce, ve které státní zaměstnanec působí, fungovat, musí zaměstnanec bezpodmínečně přijmout základní cíle zaměstnavatele.

Zveřejnění vojenského tajemství, které by mohlo ovlivnit národní bezpečnost, by zcela jistě nebylo legitimním výkonem svobody projevu.

Stejně tak pokud by státní instituce chtěla prezentovat nějaké stanovisko a její zaměstnanec by prezentoval stanovisko opačné, nepožíval by jeho projev ochrany, protože schopnost fungování státní instituce závisí na vůli zaměstnanců následovat instrukce svých nadřízených. V takových případech nemá státní zaměstnanec na svobodu projevu právo, resp. musí čelit jeho následkům.

… kdy je možno kritizovat…

Zásadní otázkou pro posouzení toho, zda kritický projev státního zaměstnance může být charakterizován jako projev chráněný Listinou základních práv a svobod, je to, zda se jeho projev týká věcí veřejného zájmu.

Tento veřejný zájem ale může být v rozporu se zájmem jeho zaměstnavatele, tedy státu, resp. jeho představitelů.

Aby byl projev státního zaměstnance chráněn, musí se týkat společenských nebo politických záležitostí, které jsou životně potřebné po informované rozhodování občanů.

Projevy, které se týkají toho, jak stát vykonává svoji funkci, bývají považovány za věci veřejného zájmu. Odhalování interních věcí týkajících se instituce, ve které zaměstnanec působí, však většinou věcí veřejného zájmu nejsou.

Pokud je kritizovaná činnost vládních představitelů manažerským výkonem jejich působnosti, pak mají státem určené cíle a hodnoty přednost před svobodou projevu státního zaměstnance.

Pokud je kritizovaná činnost předmětem politického rozhodnutí, pak mohou být cíle a hodnoty podrobeny kritice a veřejné debatě.

Kritický projev státního zaměstnance může být prospěšný pro společnost. Pokud totiž odhalí nekalé praktiky veřejných činitelů nebo porušení veřejné důvěry, které v ně společnost má, přispěje to k obecnému blahu.

Neznamená to ale, že by svoboda slova státních zaměstnanců byla omezena pouze na odhalování nezákonností. Může se týkat i diskutabilního, byť legálního jednání.

… a co kauza Tuhý

Rozhodovat o tom, zda policie selhala či nikoli, není v kompetenci ministra spravedlnosti. Kritika policejního prezidenta tak nemohla ohrozit jeho pravomoc a akceschopnost, protože žádnou pravomoc v této oblasti nemá a jeho vyjádření bylo čistě politické.

Stejně tak názor, že Lidové noviny podporují politické aktivity jejich vlastníka, vicepremiéra Andreje Babiše, má reálný základ. Navíc vlastnictví novin není výkonem vládní funkce vicepremiéra, a tudíž ani tato kritika nemůže jeho autoritu a akceschopnost jakožto ministra financí nijak ohrozit.

Možnost svobodné politické diskuze je základním principem ústavního systému, a to i v rámci veřejných institucí. Apolitičnost a absence vlastního názoru nejsou to samé a naopak existence vlastního názoru ještě neznamená politickou angažovanost.

Autor je advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a dalších vysokých školách.