Vládou schválená novela zákona, která by měla zavést automatické a náhodné přidělování kauz soudcům, je dalším příspěvek do konstrukce státu, který funguje pouze na základě udržování všech ve strachu před represí, a to na základě čím dál tím větší moci vlády opřené o malou skupinu vyvolených z represivních složek.

Vláda schválila novelu zákona, která by měla zavést automatické a náhodné přidělování kauz soudcům. Tuto novelu vláda považuje za protikorupční opatření, které znemožní jakoukoliv manipulaci se soudními případy.

V současné době se totiž případy rozdělují podle rozvrhu práce vyhotovovaného vedením soudu. Algoritmus, který má být zaveden, vyloučí lidský faktor a bude kauzy rozdělovat podle v něm obsaženého klíče.

Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o v podstatě technickou novelu, která je součástí elektronizace justice. Ve skutečnosti je tento návrh zejména důležitou zprávou.

Občan v roli sprostého podezřelého

Ta zpráva spočívá v tom, že vláda nedůvěřuje soudcům a justičnímu systému. Návrh novely vychází z přesvědčení, že všichni předsedové soudů jsou potenciální korupčníci, kterým je nutno jejich korupční potenciál snižovat všemocnými prostředky.

To, že vláda nedůvěřuje svým občanům, je dnes již notorietou. Občané musí prokazovat původ svého majetku, protože jsou to všichni potenciální zloději.

Musí kontrolně hlásit své příjmy a výdaje, protože jsou všichni potenciálními články karuselových daňových podvodů, a elektronicky evidovat tržby, protože jsou to všichni potenciální daňoví nepoctivci.

Je pravda, že současná vláda má se soudci občas svízel. Jednou po vládní straně chtějí, aby plnila smlouvy a splácela své dluhy. Jindy se zase musí místopředseda vlády omluvit za urážlivé a ničím nepodložené výroky na adresu hejtmana z koaliční strany.

A do třetice vší zlosti nedokáže justice zajistit uvěznění politického a podnikatelského oponenta zmíněného místopředsedy vlády.

Soudce v roli sprostého podezřelého

Vyjádření nedůvěry soudcům ze strany vlády je ale relativně nová věc. Nedůvěra spočívá v tom, že od druhých očekáváme, že jejich motivy, zájmy a chování jsou zločinné a škodlivé našim zájmům.

Nedůvěra není souladná s dobrou vírou v jednání druhých, provází ji skepse k ostatním, podezřívavost a stimuluje konflikty.

Nedůvěra může mít i pozitivní aspekty. Může se jednat o cenný mechanismus, který zabrání naivitě a slepotě k nedůvěryhodnosti některých lidí.

Určitá míra nedůvěry je potřebná, aby bylo možno vymezit hranice chování jiných osob a jejich svobody a zajistit funkční mezilidské vztahy.

Manipulace s přidělováním kauz jednotlivým soudcům se určitě v praxi vyskytla. Zcela jistě to však není masový jev. Proto se v tomto případě jedná o vyjádření nedůvěry k justici, které narušuje kohezi společnosti.

Takovou nedůvěru je možno označit jako disfunkční nedůvěru, která eskaluje konflikty a negativní emoce, jako je strach, podezřívavost a zloba.

Vede k domnění, že hodnoty jednotlivých skupin občanů (v tomto případě členů vlády a justice) jsou nekompatibilní a že tyto skupiny mají i rozdílné cíle.

Vyvolení v represivních složkách

Vláda by měla předpokládat, resp. očekávat, že ostatní občané, tedy i soudci, budou respektovat právo, a nevyjadřovat vůči nim obecnou nedůvěru.

Obecná presumpce, že lidé dodržují zákony, chrání občany před státem zneužívajícím své pravomoci na základě podezření, že mohl být spáchán zločin. Obecným zákonem takových norem jsou občanská práva a základní svobody.

Schválená novela je zásahem do konceptu občanské důvěry, je zásahem do důvěry vlády v soudy a zasívá do společnosti jed nedůvěry, podezíravosti a zášti.

Vláda víc než předsedům soudů důvěřuje jakémusi algoritmu.

Jedná se tak o další příspěvek do konstrukce státu, který funguje pouze na základě udržování všech ve strachu před represí, a to na základě čím dál tím větší moci vlády opřené o malou skupinu vyvolených z represivních složek.

■ Autor je advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a dalších vysokých školách.

Komentář vyšel na webu HlídacíPes.org.