Většina médií kvitovala rozhodnutí Městské soudu v Praze, na základ kterého se Česká republika, jsa odpovědná za výroky prezidenta Miloše Zemana, musí omluvit vnučce Ferdinanda Peroutky za tvrzení, která Miloš Zeman pronesl na adresu tohoto novináře. Pokud si však prostudujeme citovaný rozsudek, zjistíme, že skutečným vítězem této soudní pře je Miloš Zeman a Terezie Kaslová je poraženou, popř. se u ní jedná o vítězství Pyrrhovo, píše v článku pro HlídacíPes.org právník Aleš Rozehnal.
Terezie Kaslová má štěstí a Miloš Zeman smůlu, že média tento sporu zredukovala na omluvu za prezidentův výrok, že Ferdinand Peroutka je autorem článku „Hitler je gentleman“.
V čem je jádro pudla
V tom, ale podstata sporu vůbec nespočívala. V daném sporu šlo o to, zda byl Ferdinand Peroutka skutečně fascinován nacismem a zda vybízel český nárok ke kolaboraci s Německou říší, a to poetickými slovy o nemožnosti zpívání s anděly a nutnosti vytí s vlky, jak uvedl Miloš Zeman při příležitosti 70. výročí osvobození Osvětimi, což se vnučky Ferdinanda Peroutky dotklo.
V těchto klíčových bodech dal Městský soud za pravdu Miloši Zemanovi, a to na základě několika článků, které předložil právní zástupce České republiky.
Nebyl to jen často citovaný článek „Češi, Němci a židé“, který naznačuje Peroutkův kulturní antisemitismus skrývající se v hlavní tezi článku, že v Německu je Židů moc, jedná se o cizorodý prvek a že Židé zkazili německý jazyk.
Daleko podstatnější je jeho článek „Dynamický život“, který vyšel u příležitosti 50. narozenin Adolfa Hitlera.
Tento článek je podle rozsudku skutečnou apoteózou Adolfa Hitlera a jeho činů, včetně jeho díla Mein Kampf. Článků Ferdinanda Peroutky, které vybízely Čechy ke kolaboraci nebo tuto kolaboraci obhajovaly, pak byla předložena celá řada.
Hitler není gentleman…
Prezident Miloš Zeman s dětskou umíněností tvrdil, že Peroutka je autorem článku „Hitler je gentleman“.
Zde ho však jako již několikrát zradila jeho údajně fotografická paměť. Prohlášení fanoušků pana prezidenta, že nenalezení tohoto článku ještě neznamená, že neexistuje, je klasickým logickým klamem nazývaným argument neznalostí.
Absence důkazu sice není důkazem absence, ale vzhledem k tomu, že Česká republika byla povinna přinést důkaz pravdy, neunesla v tomto bodě důkazní břemeno.
Vzhledem k tomu, kolik času údajně věnoval prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček jeho hledání, se dá s mírou pravděpodobnosti blížící se jistotě konstatovat, že Ferdinand Peroutka žádný takový článek nenapsal.
Ani v tomto bodě není věc tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pojem pravdivosti nelze brát pouze ve formálním pojetí, tedy že se nějaký Peroutkův článek nazýval přesně tak, jak prezident uvedl, ale je nutno prozkoumat, zda nenapsal nějaký článek, který by měl obsah shrnutelný do věty, že Hitler byl gentleman.
Za gentlemana považujeme člověka čestného, noblesního, člověka s dobrými mravy, jednajícího v souladu s etiketou a zdvořile. Ferdinand Peroutka považoval Adolfa Hitlera za vůdce národů, ale o jeho gentlemanství se podle předložených článků nikdy nezmínil ani slovem.
Výrok Miloše Zemana byl tedy nepravdivý nejen formálně, ale i materiálně.
… ale vede “Dynamický život”
Někteří kritizovali soudce v souvislosti s výše uvedeným rozhodnutím za to, že si „hrál“ na historika, literárního kritika a že rozhodl bez znaleckého posudku.
Taková kritika je však lichá. Otázka, zda byl Ferdinand Peroutka fascinován nacismem a zda vybízel český nárok ke kolaboraci s Německou říší, je bezesporu otázkou historickou či literárně historickou.
Stejně tak, jako je např. otázka, zda porucha výrobní linky byla způsobena vadou materiálu, otázkou navýsost technickou. Avšak tím, že Terezie Kasalová požádala soud o autoritativní vyvrácení teze o Peroutkově fascinaci nacismem a pobídkách ke kolaboraci, učinila z této otázky otázku právní.
V našem právním řádu platí zásada „iura novit curia“, která znamená, že soud zná právo, je povolán k tomu, aby právo vykládal, a musí při svém rozhodování vždy věc právně zhodnotit sám.
Znalce soud potřebuje pouze tehdy, pokud není sám schopen zjistit skutkový stav. Soud je tedy sám oprávněn, ale i povinen rozhodnout o tom, zda byl Ferdinand Peroutka fascinován nacismem a zda vybízel český nárok ke kolaboraci s Německou říší, stejně jako je oprávněn a povinen rozhodnout o tom, zda porucha výrobní linky byla způsobena vadou materiálu.
Je pouze otázkou předložených důkazů, zda jsou dostatečné pro rozhodnutí, nebo zda je k rozhodnutí zapotřebí i znalecké zkoumání. V daném případě byl článek napsaný k Hitlerovým narozeninám natolik výmluvný, že vyjádření znalce skutečně nebylo potřeba.
Peroutka – statečný muž a vlastenec
Bylo by ale nesprávné interpretovat rozsudek jako odsouzení Ferdinanda Peroutky. Takové ambice rozsudek nemá a nebyly by ani namístě.
Je však vyjádřením toho, že slova Miloše Zemana pronesená na jeho adresu byla trefná s výjimkou poznámek o údajném Hitlerově gentlemanství. Nic to však nemůže změnit na tom, že Ferdinand Peroutka byl vlastenec a statečný člověk.
