Přinášíme doslovný překlad nástupní řeči nového rakouského prezidenta Alexandra Van der Bellena.

Dobrý večer, vážené dámy a pánové, milé Rakušanky a Rakušané, and a warm welcome to the guests from abroad.

But you will excuse me, I hope, if I continue in German. Rakousko za sebou má pohnuté hodiny. Tyto volby zřejmě nenechaly nikoho v Rakousku chladným.

Jejich výsledek proto představuje o to větší zodpovědnost. Zodpovědnost pro mě, jako budoucího spolkového prezidenta Rakouska, ale řekl bych, že také pro Norberta Hofera. Myslím si, že budeme oba s velkým respektem ctít rozhodnutí suverénních voličů této země. Nechci na tomto místě zmeškat příležitost vyslovit panu Hoferovi svůj osobní respekt a uznání a při všech rozdílech, které mezi námi panují, mu pogratulovat k velmi angažovanému předvolebnímu boji.

Můj dík samozřejmě patří také všem Rakušankám a Rakušanům, především proto, že se vůbec zúčastnili voleb. A obzvlášť těm ženám a mužům, kteří mi dali svůj hlas. Děkuji vám za tuto důvěru.

Dámy a pánové, v domácích a mezinárodních médiích i v komentářích se hodně mluvilo o propastných rozporech v naší zemi. Ty prý nyní vyšly na povrch. Nerad bych to dramatizoval a také bych nechtěl, aby to bylo dramatizováno. Tyto příkopy existují již delší dobu a možná jsme jim v minulosti nevěnovali dostatečnou pozornost. V každém případě se o ně nyní budeme muset zajímat více.

K čemu ale během posledních měsíců zcela jistě došlo, je, že spolu mnoho lidí více hovořilo. Diskutovali spolu. Zkoušeli toho druhého přesvědčit. A také se mezi sebou přeli. Napříč všemi povoláními, vrstvami, částečně i napříč rodinami. Nepovažuji to za špatné znamení. Naopak, považuji to za dobré znamení. Znamení svědčící o větším zájmu o politiku v naší zemi.

Občanům naší země není politika lhostejná. Opak je pravdou: angažují se a chtějí politiku naší země aktivně spoluvytvářet. Proto bychom podle mého názoru neměli věnovat pozornost pouze údajné polarizaci, ale také zvýšenému zájmu o politiku, i v mezinárodním srovnání vysoké volební účasti a velkému zájmu o prezidentskou volbu – to jsou přece dobrá znamení.

Stejně jako v životě, i teď bude záležet na poučení se z voleb a ze zkušeností předvolebního boje, který jsme v uplynulých týdnech a měsících vedli. A na tom tyto zkušenosti zužitkovat.

Určitě před námi leží hodně práce. Mnoho lidí v naší zemi si připadá nedostatečně vyslyšeno. Budeme potřebovat nový způsob komunikace a politickou kulturu, která není tak zahleděná do sebe a na média. Potřebujeme řešit reálné otázky, zabývat se reálnými obavami, strachem a rozhořčením některých lidí v naší zemi.

Dívat se. Být slyšet. To je oboustranný proces. Pokud někomu naslouchám, mohu také očekávat, že mi bude nasloucháno.

Vážené dámy a pánové, celou volební kampaň jsem kladl to, co nás v Rakousku spojuje, nad to, co nás rozděluje. Že se všichni společně staráme o naši demokracii. O naše Rakousko v celé jeho rozmanitosti. V rozmanitosti lidí a jejich zájmů.

Během svého dětství v tyrolském Kaunertalu jsem se naučil, že můžeme být velmi rozdílní a přesto spolu žít rádi a s respektem. Předpokládám, že to platí pro Rakousko všeobecně. Během všech kritických fází posledních 70 let jsme byli úspěšní vždy, pokud jsme kladli důraz na spolupráci a když jsme zdůrazňovali společné hodnoty místo rozdílů. To je osobní zkušenost ze 72 let mého života.

Mým cílem je být konstruktivním protějškem. Protějškem spolkové vlády a parlamentu. Abychom společně vytvořili novou politickou kulturu. Aby, až vyprší prezidentský mandát, pokud možno všichni Rakušané mohli říct: Ano, daří se mi dobře nebo dokonce ještě lépe než před šesti lety. Za šest let by pokud možno všichni Rakušané měli říct: Moje děti mají budoucnost. Můj pohled do budoucnosti je plný důvěry a naděje.

K mému chápání prezidentského úřadu: Pokud jste sledovali dění za posledních pět měsíců, víte, že jsem vždy zdůrazňoval zdrženlivost a promyšlenost při nakládání s právy a povinnostmi spolkového prezidenta, tak, aby byly v souladu se zájmy republiky. Navenek, vůči Evropě a vůči světu budu Rakousko zastupovat nejlepším možným způsobem a směrem dovnitř budu klást důraz na to, co nás spojuje a zavazuje.

Chci samozřejmě také, tak jako už Heinz Fischer přede mnou, otevírat dveře našemu průmyslu v zahraničí a otevírat je v zájmu pracovních míst doma.

A samozřejmě budu nadstranickým prezidentem pro všechny Rakušanky a Rakušany. Toto nadstranictví vyžaduje, abych dnešním dnem pozastavil své členství ve straně Zelených. Dnešním dnech bych také chtěl začít pracovat na získání důvěry voličů Norberta Hofera, neboť jsem přesvědčen, že dobrých řešení lze dosáhnout pouze společně.

Chci sloužit naší zemi a jejím občanům. Koneckonců, proto v demokracii získáváme mandát. Budu jednat výhradně podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a na nejvyšší místo budu vždy klást zájmy a blaho Rakouska. Země, která v minulosti mnohé dokázala a v budoucnu ještě mnoho skvělého dokáže. Věřím ve spolupráci všech lidí v této zemi.

Dovolte mi na závěr ještě poznámku ke včerejšímu dni, k těsnému výsledku v této skoro fifty-fifty volbě, výsledku 50:50.

Všichni jsme zachovali chladnou hlavu. Můžeme to vidět i následovně: Je to symbol. Symbol, který svým způsobem nemůže být jasnější. Totiž: Mnoho se mluvilo o dělících čarách v naší zemi. Mezi levicí a pravicí, městem a venkovem, vně a vevnitř, nahoře a dole, starými a mladými. A o dalších rozdílech, které jsme se snažili najít.

Ale já si myslím, že se na tuto remízu můžeme podívat i následovně: Jsme zkrátka stejní. Jsme dvě poloviny, z kterých se skládá Rakousko. Jedna polovina je stejně důležitá jako ta druhá. Mohl bych říct: Jsi stejně důležitý jako já a já jsem stejně důležitý jako ty.

A dohromady tvoříme toto krásné Rakousko.

Moc vám děkuji za pozornost.