Politolog, nakladatel a překladatel Alexandr Tomský hovoří v rozhovoru pro Forum 24 o důsledcích brexitu, politice Donalda Trumpa a uprchlické krizi v Evropě.

Jaké budou pro Velkou Británii  interní důsledky brexitu? Co se může stát se Skotskem a Severním Irskem? Tam z brexitu nadšení nebyli.

Severní Irsko bude mít vnější hranici s Irskou republikou. Je to společnost rozpolcená na katolíky a protestantské unionisty. Katolíci tlačí na sjednocení s Dublinem, ale s protestanty nehnou. Mnozí si jednoduše pořídí irský pas. Británie se s Irskou republikou zřejmě na kontrole příchozích dohodne a pozemní hranici nechá volnou.

Situace Skotska je jiná. Zdánlivě to vypadá, že bude záležet na vyjednaných obchodních podmínkách odchodu z Unie, o nichž nacionalisté rozhodnou v referendu, řekněme na podzim 2018 či v létě 2019. Národní strana se podle mého blamuje. Voliči z britské Unie nevystoupí. Skotsko má osmdesát procent obchodu s Anglií. Ta dotuje skotský rozpočtový deficit (9,7 procent), léta by nesplňovalo kritéria vstupu do Unie, muselo by snížit životní úroveň a navíc je blokuje Španělsko. Plebiscit by nacionalisté prohráli už jen kvůli tomu, že lidé ztratili vidinu příjmu ze severomořské ropy. Těžaři dnes fungují jen v amortizačním režimu.

Angličané velmi pružně reagují na politické nálady obyvatel a plánují decentralizovat Británii na skutečnou federaci. Britská národnost má v Severním Irsku i Skotsku stále většinovou podporu.

V rozhlasové debatě s Jiřím Pehe jste argumentoval racionalitou a ekonomicky, ale budou se lidé rozhodovat racionálně? Voliči se tak vždycky nechovají a řídí se pocitem.

Jestli máte na mysli Skotsko, tak platí, že chudší národy se pro riskantní odchod nevysloví. Na rozdíl od politiků mají lidé v zásadních existenčních otázkách rozum. Nepodléhají utopii. Slováci nedostali možnost, aby se vyjádřili. Jistě by z československé federace nevystoupili. Nacionalismus je nemoc politiků.

Co když se bankovní sektor přesune třeba do Frankfurtu? Nebylo to pro Británii ponížení?

To opravdu nehrozí. Některé finanční společnosti možná založí filiálku v Dublinu. Londýnské city má globální význam, také globální jazyk hraje roli a německá byrokracie je pověstná svou složitostí a vysokým zdaněním. Německý bankovní sektor z velké části využívá Londýn a nikdy jej nenahradí. Omezení vzájemných transakcí by poškodilo především Unii.

Proč se v souvislosti s imigrační krizi mluví o Angele Merkelové jako viníkovi, a ne třeba o premiérovi Orbánovi, který ohlásil, že situaci nezvládá, a sdělil, že uprchlíky přiveze na rakouské hranice? On spustil ten řetězec událostí a přitom je dnes za antiimigračního hrdinu. Je tu přece taky odpovědnost Řecka a balkánských států.

To je zcela pochopitelné. Orbán se držel pravidel dublinské dohody, hájil vnější hranici, jak uměl, uprchlíky do Německa pozvala Merkelová. Čili přes Rakousko! Státům na balkánské cestě včetně nepatrné Makedonie dal Orbán hrdinský příklad a zejména Rakousku, kde nakonec padl premiér. De facto zachránil Merkelovou a její vládu, další milion uprchlíků by Německo politicky destabilizoval.

Řecko, Chorvatsko, Slovinsko vinit nelze, na takovou vlnu, kterou svou vítací politikou znásobila šílená kancléřka zprvu neměli sílu. To ona prohlásila, že všichni Syřané jsou azylanti. Proto ten počáteční zmatek. Dnes Německo nedokáže vyhostit 650 000 běženců, kteří nedostali azyl.

Jenže počet uprchlíků už stoupal od jara, a to bez ohledu na nějaké pozvání na podzim. Od Orbána to přece bylo vydírání, když Němce a Rakušany postavil před hotovou věc, že jim uprchlíky doveze na hranice s tím, že nezvládá. Merkelová mohla říci, že podle dublinských dohod se mělo zachovat několik zemí mezi Sýrií a Německem. Ty už přestaly fungovat dávno předtím. V podstatě všem ostatním zachránila kůži a dnes má máslo na hlavě.

Vaše interpretace neodpovídá skutečnosti. Že takový nápor Orbán nezvládal je samozřejmě pravda, to, že prchali dál do Německa, nebylo žádné vydírání, tam přece všichni chtěli, ale Merkelová místo aby proud razantně a státnicky zastavila, příliv mnohonásobně znásobila, čísla od 4. září jsou známá, dokonce dostala přezdívku merkelwillkommenskultur, pak už to nezvládal nikdo, ani Chorvati, Slovinci a Rakušani. Stačí se podívat na nápor do Řecka po jejím pozvání! A kolik se jich utopilo, má taky na svědomí. Všechno tím zhoršila.

Merkelová měla říct, že většina uprchlíků azyl nedostane nebo že budou posláni zpátky do Řecka. Teď neví, co s nimi.

Jak hodnotíte začátek působení prezidenta Trumpa? Nepůsobí na vás poněkud chaoticky, a pokud jde o napjatý vztah s bezpečnostními službami jako nevypočitatelný až nebezpečný člověk?

Nemyslím, že je to tak horké. Provokativně povzbuzuje své voliče, jako by zatím stále vedl volební kampaň. Dezorientaci svých protivníků úmyslně povzbuzuje. Svým způsobem je to revolucionář, podcenil možná americký pohled na Rusko jako  tradičního nepřítele. Čekista ve službě impéria je pro Američany nepřijatelný. Amerika je mesianistická antiimperiální demokracie rovnosti všech lidí před Bohem, jež má zajistit každému svobodu a ochranu majetku. „Národ s duší církve” (Chesterton).

Po zvolení Trumpa v Rusku oslavovali. Je ale Rusko se svou slabou ekonomikou pro Spojené státy vůbec nějak důležité? Kdyby nemělo jaderné zbraně, nikdo by si ho možná moc nevšímal.

Souhlasím. Amerika nemá s Ruskem žádné geopolitické zájmy, dokonce ani v Sýrii ne. Výroky Trumpa ve volební kampani ohledně Putina nebyly nijak extrémní, prostě byznys (pokud vůbec nějaký bude) bez misijního prosazování lidských práv.

Trump se zdá být zaměřen na soupeření s Čínou. Má šanci vyhrát boj s levným čínským dovozem? Bude ho Čína brát vážně ohledně napětí v Jihočínském moři?

Spojené státy mají s Čínou ohromný deficit zahraničního obchodu. Nevelké tarify na vybrané zboží by byly přínosem. Amerika je v silnější pozici a prezident je obchodník. Válečný konflikt zcela jistě nehrozí, Trump je izolacionista. Slíbil pouze boj proti islámskému terorismu.

Jak na vás působí jako osobnost? V textu pro novinky.cz jste napsal, že je bezcharakterní. Má nějaký podobný předobraz v prezidentské historii USA?

Nejvíc se mu podobá agresivní Andrew Jackson, narcis, násilník, populista hrubého zrna. Mužský šovinista, ovšem v časech patriarchátu, a také „white supremacist”, přesvědčený o nadřazenosti bílé rasy. Američané jsou dodnes posedlí bezvýznamnými rasovými rozdíly. Rozhodující je kultura.

Co se stane se světem, kde Amerika nebude chtít aktivně zasahovat do zahraničního dění? Pokud k tomu dojde…

Amerika je velmoc a ve svém vlastním zájmu zasahovat musí. Někdy je dilema, tak jako v době sektářské války mezi sunity a šíity, téměř neřešitelné. Obama mohl v Sýrii hlídat vzdušný prostor a nepustit tam Rusy. Jeho poradci se ale možná právem obávali, že by pád Asada způsobil ještě větší, tentokrát genocidní katastrofu, jestliže zvítězí sunitští extremisté zejména ISIL a an Nusra (syrská radikální vojenská skupina napojená na síť Al-Káida, pozn. red.). Trump je jednoznačně na straně sunitů a Izraele, takže po jejich porážce Asad přece jen padne.

Alexandr Tomský (* 1947): Po studiích mezinárodních vztahů na London School of Economics a tomistické filozofie na The London Institute of Education pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě (1980–1986), profesor sovětologie a evropských politických dějin.
Šéfredaktor exilového nakladatelství Rozmluvy a konzervativního časopisu Rozmluvy (1981–1990). V letech 19861990 byl nakladatelem a ředitelem ACN (mezinárodní charitativní organizace). Po návratu do Prahy soukromý nakladatel Rozmluvy 1990–1994. Následně se stal ředitelem nakladatelství Academia, nakladatelství Národního divadla a Leda/Rozmluvy. Přednášel na New York University v Praze. Přeložil, vybral a sestavil výbory epigramů a paradoxů zejména G. K. Chestertona a Oscara Wilda. (zdroj: cs.wikipedia.org)