Počet žadatelů o azyl se v první polovině roku v Evropské unii, Norsku a Švýcarsku meziročně zvýšil o 28 procent na zhruba 519 tisíc, podle současných tendencí by navíc do konce roku mohl překročit milion. Uvedla to Agentura Evropské unie pro otázky azylu (EUAA). Na data reagoval europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), podle kterého se musí změnit přístup Evropské unie.
V letošním prvním pololetí bylo evidováno nejvíce žadatelů o azyl v tomto období roku od migrační krize v letech 2015 a 2016. Tehdy v době velkého přílivu uprchlíků zejména v důsledku konfliktu v Sýrii dosáhl počet žadatelů 1,3 milionu v roce 2015 a 1,2 milionu v roce 2016. Loni jich bylo dohromady 994 945.
Letos zatím podle údajů zveřejněných EUAA nejčastěji žádali o azyl ve 29 sledovaných zemích od ledna do června Syřané, Afghánci, Venezuelané, Turci a Kolumbijci. Připadá na ně dohromady 44 procent žádostí.
Nejvíce žádostí o azyl bylo v první polovině roku podáno v Německu, na nějž jich připadá 30 procent z celkového počtu. Následují Španělsko se 17 procenty a Francie s 16 procenty. EUAA dodala, že v důsledku nárůstu počtu žádostí se mnohé evropské země ocitají „pod tlakem na vyřizování žádostí“ a že počet žádostí čekajících na rozhodnutí se ve srovnání s rokem 2022 zvýšil o 34 procent.
Europoslanec Zdechovský údaje považuje za problém, současný migrační plán Evropské unie totiž s tak vysokým počtem nepočítá. „EU agentura pro otázky azylu dnes zveřejnila migrační statistiky za tento rok a není to pěkný pohled. EU za tento rok dostala už 519 tisíc žádosti o mezinárodní ochranu (narůst o 28 % oproti minulému roku). Za celý rok 2023 by to pak mělo být přes 1 milion žádostí. To je problém, na který dlouhodobě poukazuji. Současný migrační plán EU totiž nepočítá s tak velkým počtem. Alibistický přístup EU se musí změnit,“ napsal Zdechovský.
Zdechovský migrační a azylovou politiku EU kritizuje dlouhodobě. „I kvůli své vlastní bezpečnosti musí Evropa konečně získat kontrolu nad tím, kdo všechno vstupuje na její území. Efektivní boj s narůstající migrací vyžaduje především zlepšení v oblasti vymahatelnosti práva v Evropě. Bohužel v dnešní době platí, že komu se jednou podaří dostat do Evropy, má většinou vyhráno, protože páky na vyhoštění jsou omezené. Jak připouští i Evropská komise, pouze zhruba pětinu lidí určených k vyhoštění se ročně daří úspěšně vracet do zemí jejich původu, a to je samozřejmě naprosto špatně,“ upozornil již dříve.