Sebeprezentace premiérovy manželky Moniky Babišové v posledních třech měsících sílící koronavirové krize FOTO: Instagram Moniky Babišové
FOTO: Instagram Moniky Babišové
Andrej Babiš je předsedou vlády této země. Tato země se, bohužel i jeho vinou, už dlouho potácí v nezvladatelných problémech a v krizi, jakou nepamatujeme. Počty nakažených koronavirem rostou po tisících, tento pátek jich přibylo děsivých 8618. Nemocnice volají dobrovolníky na pomoc. Monika Babišová je premiérova žena. Na jejím instagramu to ovšem nepoznáte. Něco k věci? Empatie? Podpora zdravotníků či nemocných? Nic. Ani nápad. Od srpna profil přetéká jen roztomilými fotečkami pejsánka s mašlí a selfíčky s bujaře se chechtajícími kámoškami. Zjevně jiná realita.
V civilizovaném světě bývá dobrým a ustáleným zvykem, že manželky předních politiků, prezidentů a premiérů mají svůj vlastní charitativní program nebo se do nějakého typu dobročinnosti zapojují, což potom veřejně prezentují. V žádném případě nedávají ostentativně najevo, že je jim jejich partner naprosto ukradený a jeho politické a manažerské problémy, ať už jsou jakkoli veliké, zrovna tak. Týká se to ostatně i manželů dam v čele státu.
Dovede si snad někdo představit, že v této nanejvýš obtížné době celosvětové pandemie by si třeba takový Joachim Sauer, choť německé kancléřky Merkelové, nasázel na instagram fotky z bujarých večírků nebo z dovolené, na kterých se na celé kolo řehtá s partou kamarádů? Asi sotva. Soudní lidé, zvlášť ti v určitém postavení, totiž vědí, že právě teď není ani trochu vhodná doba na mlení o svém domácím mazlíčkovi a prezentaci snímků z oslav.
Nepochybně to tedy ví i Monika Babišová. A protože jí nechceme křivdit ani podezřením, že problémy, se kterými se těžce potýká celá naše země, jsou jí úplně fuk, stejně jako viditelné potíže jejího stále hysteričtějšího manžela, nelze než dojít k závěru, že paní Monika zkrátka žije v jiném vesmíru. V jiné dimenzi. V alternativní realitě, kde žádný covid, žádná hroutící se ekonomika, žádné zjevné zoufalství neschopné vlády chaoticky vedené jejím chotěm prostě neexistují.
Vládne tam idylka. Všechno je tam plné křiklavých barev, jiskřivých drinků, hlasitého smíchu s ústy dokořán, plné botoxových krásek s kolotočářským makeupem. Moničiným domovem je očividně vesmír nejvyšší blaženosti, kde nikdy nekončí šňůry kýčovitých večírků pro ty nejbohatší, na které se má „chudoba“ jen koukat u počítače. Jediný problém tam představuje otázka, zda bude čoklíčkovi Gigimu víc slušet stužka modrá nebo růžová, jaký roztomilý obleček mu vybrat a na jakou nyny dečku ho posadit na focení. Kulturní antropolog by pak lehce zjistil, že vkusu, či spíš nevkusu, zbohatlické smetánky z oné dimenze odpovídají párty v ruském stylu, případně takové, jakým se v našem světě z důvodu převleků účastníků a typu zábavy říká „faráři a děvky“.
Každému proto musí být na první pohled jasné, že není možné, aby se takto prezentovala choť předsedy vlády, která by viděla a chápala, co se tady u nás děje. Paní Babišová je v tom zkrátka nevinně. Nemůže za to. V dimenzi, kterou obývá, se nic zlého ani znepokojivého neděje. A tak můžeme spolu s fanynkami jen dodat, že paní Monice to jako obvykle mocinky sluší.
Autorka je řadovou členkou TOP 09.
