Teprve počtvrté od roku 1952, kdy usedla na trůn, mimořádně promluvila britská královna Alžběta II. ke svému lidu. Byl to projev plný pokory, díků a snahy podpořit národ v těžké chvíli, kterou prožívá během koronavirové krize. A ano, musíme si povzdechnout – byl to projev, jaký České republice bytostně chybí.

Třiadevadesátiletá královna ve vší své důstojnosti předala lidem sdělení skutečného státníka. Řeč byla předtočená a média již s předstihem informovala o obsahu. Ve videu ovšem nešlo jen o panovnici, obsahovalo záběry lékařů a mnoha těch, kdo pomáhají.

Asi v polovině řeči zazněl potlesk – potlesk pro ty, kdo dennodenně nasazují své zdraví a životy, aby zachraňovali jiné. „Okamžik, kdy celá Británie aplaudovala ošetřovatelům a lékařům, definuje našeho národního ducha,“ uvedla Alžběta II.

Tak si to řekněme jasně. Český prezident nejprve vystoupil, aby pohovořil o těch, které nemá rád. Pak si dal chvíli pauzu, aby nabral dech, porušil vládní nařízení o nošení roušek a bezpečných rozestupech mezi lidmi (a Čechům se vysmál) a nakonec dal rozhovor bulvárnímu médiu. Premiér se o projev pokusil, bohužel jej sotva přečetl, a nyní se schovává v Kramářově vile, protože se zoufale obává, že by se mohl nakazit.

Česká republika samozřejmě není monarchie. Ale nechceme mnoho. Jedno nejedovaté, upřímné poděkování, jednu výzvu těm, pro které je současná situace složitá. To by bylo nesrovnatelně víc než to, co jsme nuceni nyní prožívat a poslouchat.

Děkujeme, že jsme si to mohli poslechnout aspoň od někoho. Bůh ochraňuj královnu!