Publicistka a spisovatelka Julia Latynina vedla na exilové stanici Echo rozhovor s politickým analytikem a spisovatelem Stanislavem Bělkovským. V jedné části debaty rozebírali psychologii vůdce Vladimira Putina a jeho strach o život.
Julia Latynina navazuje na to, co v rozhovoru padlo předtím, totiž že jedním z hlavních cílů Putinovy politiky je podle Bělkovského zajištění vlastní fyzické bezpečnosti. Jak to spojit s tím, že po úniku amerických dokumentů, ve kterých je vidět, že Američané sledují každý pohyb ruské armády, Putin cestuje na okupovaná území?
„Dozvídáme se, že Putin navštívil Krym, navštívil Geničesk, zkrátka prokázal odvážné skutky a vystavil vlastní bezpečnost těžké zkoušce. Nejenže tam mohl – jaká hrůza – chytit nějaký ten bacil, ale Američané tam mohli varovat Ukrajince a mohl tam přiletět nějaký Neptun nebo Hrom nebo cokoliv jiného. Pořád si myslíte, že Putin nemá dvojníka?“ ptá se publicistka.
„To nemůžu vědět jistě, jestli má, nebo nemá. Řekněme, že si nejsem příliš jistý, že by bylo mnoho lidí, kteří to vědí,“ říká Bělkovskij. Myslí si, že pokud jde o analýzy Putinovy psychologie, tak se většinou nemýlil. Ale na Putina aplikoval ekonomickou a politickou analýzu, často se spletl. „Protože jeho jednání nebylo vždy v jeho vlastním objektivním politickém nebo ekonomickém zájmu. Protože ten člověk je dost destruktivní, a to i sám k sobě… Neměli byste si myslet, že člověk vždy dělá to, co je pro něj výhodné. Často dělá to, co pro něj vůbec není výhodné. Jde jen o to, že jeho pohled na věc neodpovídá postoji průměrného vnějšího pozorovatele,“ vysvětluje Bělkovskij.
„A domnívám se, že člověk, který je tak nedůvěřivý a podezřívavý, který vidí rizika a hrozby ve všem, co existuje, si nemůže dovolit mít dvojníky. Je to velmi riskantní. Proto se domnívám, že je nemá. I když to samozřejmě nemohu tvrdit. Pokud si někdo na ty dvojníky takříkajíc sáhl, nebo je přímo viděl, ať vystoupí na vašich nebo jiných vlnách a řekne nám o tom… Všechny tyto zvěsti a úniky jsou většinou nějak anonymní a nejsou to zdroje, kterým by člověk měl příliš věřit,“ pochybuje analytik.
Myslí si, že Putin skutečně jel do vesnice Ščastlivcevo. Formálně je to sice Chersonská oblast, ale ve skutečnosti je to Krym a okres 130 kilometrů od frontové linie. I tak by to mohlo být riziko, protože Američané nebo Ukrajinci mohou v těchto místech nejspíš zasáhnout cokoli. Podle Bělkovského ale nejspíš nic takového nemají protivníci Ruska v úmyslu.
„Myslím, že Američané jsou v tuto chvíli – když se vrátím přímo k vaší otázce – hlavními garanty jeho bezpečnosti. Určitě ho mohou dostat nejen v obci Ščastlivcevo. Nevím, zda byla tato vesnice vybrána pro cestu kvůli svému charakteristickému názvu nebo z nějakého jiného důvodu, nebo zda je obzvláště bezpečná. Ale Američané ho nemusí nutně dostat ve vesnici Ščastlivcevo. Pokud všechno vědí, mohou ho dostat se svými ultrapřesnými nástroji i na různých jiných místech,“ odhaduje Stanislav Bělkovskij.
„Zdá se mi, že Američany fyzická likvidace ruského vůdce vůbec nezajímá, není v jejich plánech. Takže Ukrajince k této myšlence a k tomuto cíli nepřivedou. A ani nemají zájem na likvidaci generála Gerasimova. Svého času se v loňském, dvaadvacátém roce široce diskutovalo, že by Ukrajinci mohli zlikvidovat Gerasimova, náčelníka generálního štábu ruských ozbrojených sil, ale Američané je přesvědčili, aby to nedělali. Možná jsou tam nějaké detaily, verze, které teď neberu v úvahu, ale bylo to přibližně takhle.“
Jaký by mohl být motiv? Podle spisovatele Američané nejspíš nechtějí překročit určité hranice, protože jejich role globálního moderátora předpokládá, že Putin nemusí být zničen až do konce. Když zasáhli proti Saddámovi Husajnovi v roce 1991, dopadlo to celkem dobře. Pak Saddáma definitivně odstranili a vyvolalo to mnohem větší chaos a s tím se Američané musí vyrovnávat dodnes. Nejspíš se nechystají jít až do samého konce a Putina fyzicky zlikvidovat.
To vede Bělkovského k ironickému konstatování, že Putin by se měl za Američany „v rámci své poněkud rozbředlé a synkretické religiozity“ modlit k Bohu.
„Nevím, jak vypadá jeho vztah k Bohu, ale křesťanský zjevně není, protože křesťan se nemůže tolik bát o svou fyzickou bezpečnost, protože dobře ví, že bez Boží vůle mu z hlavy nespadne ani vlas. Platí to i obráceně. Je jedno, že se schováváte v nějakých kójích, sedíte v bunkrech a spíte v kryokomoře, abyste si prodloužili fyzický život. Vaše hodina a den přijdou, kdy a jak, to ví jen On.“