Když se objevila zpráva o tom, že podle amerického důstojníka CIA Gary Berntsena, který napsal příspěvek pro server The Daily Caller, může být Andrej Babiš nebezpečný člověk, někteří čtenáři na to reagovali podrážděně a ptají se, co je Američanům do toho. Kromě toho, že jsme jejich spojenci a Babiš sedí ve vládě, by do toho především mělo být nám. Žijeme ovšem v době, kdy komunistická a estébácká minulost už nikoho nekompromituje. Všechno odnesl čas, tedy kromě těch kompromitovaných lidí, těm se často vede dobře.
Babiš byl údajně od roku 1980 agentem Státní bezpečnosti s krycím jménem Bureš. Píšeme údajně, protože 26. června 2014 Okresní soud Bratislava I nepravomocně rozhodl, že je Andrej Babiš ve svazcích StB evidován neoprávněně. Soudkyně to odůvodnila tak, že „soud neměl za prokázané, že navrhovatel vědomě spolupracoval se Státní bezpečností a že byl jejím agentem“. Jenže Babiš se s příslušníky StB sešel nejméně sedmnáctkrát a jméno Bureš je zmíněno hned ve třech svazích. Babiš spolupráci se Státní bezpečností odmítá, ale pokud jde o záznamy, je prakticky nemožné, že by byly zfalšované.
V každém případě je jasné, že Babiš v kontaktu s příslušníky byl a musel by být mdlého ducha, aby nevěděl, co se děje a o koho jde. Stejně tak může sotva někdo popřít, že patřil k rudé šlechtě, která si za loajalitu k režimu a za jeho aktivní podporu mohla užívat výdobytků, které nebyly rozhodně dostupné všem. Mimo jiné třeba vzdělání na Západě a možnost cestovat.
Vyvolení
Rudá šlechta se tak dostala do takových pozic, že po roce 1989 stačilo jen pružně zareagovat a tento sociální kapitál proměnit ve skutečné peníze a ty pak v ještě větší peníze. Neboť kdo má, tomu bude ještě přidáno, jak říká Písmo svaté.
Andrej Babiš je tedy plodem doby, která oficiálně hlásala rovnost všech lidí a přitom vytvořila nerovnost majetkovou i mocenskou a k tomu nerovnost příležitostí. Některým totiž nebylo nic platné, ani když se snažili. Nevstoupili do KSČ, jako třeba Babiš, nespolupracovali, nesnažili se chátrající režim aktivně podpírat.
Spolupracovníci Státní bezpečnosti jsou nebezpeční z mnoha důvodů. Protože mnoho materiálu zmizelo, mohou být zničené, ale stejně tak je může mít někdo doma pod postelí a používat je k vydírání. Je až dojemné, když důstojníci StB u soudů vypovídají o svých agentech. Člověk má dojem, že celá tajná policie byly jen takové Potěmkinovy vesnice, kde nikdo nic nedělal, a pokud ano, tak vykazoval falešnou činnost neexistujících agentů, kteří do toho spadli zcela nevinně a nic netuše. Agenti pak byli natolik prostí, že pořád jen chodili na nějaké schůzky a mysleli si, že jsou to jen takové společenské sedánky a nezávazný pokec, aby se předcházelo zločinnosti a stát věděl, co si lidé myslí, aby jim mohl pomoci z případných nesnází.
Na dobrou noc od Babiše
Jsou to prima pohádky a Babiš a spol. chtějí, abychom tomu věřili. Oni to vlastně nejspíš nechtějí, oni spíše jen něco říct musí, protože mlčení by bylo ještě trapnější.
Kromě vydírání je tu ale možnost, že spící síť se může probudit a začít zase pracovat. Jestli ve prospěch cizí mocnosti, nebo jen ve prospěch těch, kdo využívají známosti ze starých časů, to může být případ od případu různé.
Že je tento člověk s temnou minulostí šéfem momentálně nejsilnější strany a ministrem financí, je přinejmenším trapné. Na trapnost jsme už ale zvyklí, od toho máme především prezidenta, další temnou postavu, která bravurně ovládá schopnost zaměstnat veřejnou debatu nějakým naprostým nesmyslem, když by se mělo mluvit o něčem jiném.
Není třeba vymýšlet konspirační teorie, ačkoliv nemusí být tak nepravděpodobné. Stačí se držet toho, co víme. Andrej Babiš je člověk, který se v roce 1980 dal do služeb komunistické moci, vstoupil do strany a plnil úkoly StB. Ten režim byl zločinný a zákonem uznán za protiprávní. Po roce 1989 se věnoval především vydělávání peněz a nyní se najednou objevuje jako spasitel, který chce očistit náš život a lidé mu z 55 procent důvěřují.
Přátelsky lze 55 procentům našich spoluobčanů doporučit, aby se příště ještě trochu zamysleli, než budou zase někomu důvěřovat. A třeba aby se snažili trochu informovat. Jestli se při nákupu ojetého auta řídí stejným úsudkem jako v politice, jde jim nejspíš o život. Aspoň někdy by mohli brát CIA vážně.
