Atmosféra kolem projevu generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga v americkém kongresu k 70. výročí od vzniku aliance mohla být pro českého pozorovatele v některých ohledech trochu smutná. Byl to skvělý projev a skvělá atmosféra. Ale aktuální kontext může vyvolat u nás i pocity zahanbení. Naše politická a mediální scéna, kromě veřejnoprávních médií, nepochopila tento akt ve své většině za významný i pro nás. Deník FORUM 24 přináší překlad projevu Jense Stoltenberga ZDE.

V době, kdy jsou už i naše rodiny rozděleny mezi příznivce Východu a Západu a kdy i někdejší blízcí kolegové novináři přímočaře kolaborují s politiky proruské orientace, tak celý americký Kongres nadšeně a ve stoje oslavuje alianci, do níž patří i spojenectví s námi, s Čechy. Tedy i ochota pálit si za nás prsty.

Stoltenbergova řeč byla jedním slovem silná. Česká televize ji přenášela živě a Český rozhlas – Radiožurnál přinesl se Stoltenbergem cenný rozhovor (Radiožurál).

Američané dali ve svém kongresu najevo, že stojí za NATO, což znamená, že stojí i za námi. Když Stoltenberg připomněl základní heslo aliance „jeden za všechny a všichni za jednoho“ tak všichni v sále vstali a tleskali. Duch románu Alexandra Dumase Tři mušketýři nám může přijít těžko uvěřitelný, ale on zatím funguje v tom smyslu, že nikdo z tak velkého množství členů NATO nebyl dosud nikdy napaden. Přínosem NATO je totiž jednoznačně stabilita poměrů a dlouhotrvající mír.

Naším národním zájmem je věrohodnost a platnost tohoto pravidla z článku 5 Washingtonské smlouvy. Není ale překvapivý dojem, že jej zatím nejvíce zpochybňujeme sami. Odpovídá to prostředí, které ve chvílích své svobody upřednostňuje kverulantství, a pak ve chvílích utahování šroubů projeví naopak otrockou služebnost.

Právě nyní moc potřebujeme, aby tento princip článku 5 fungoval dál a aby se na něj nezapomnělo. I v Americe jsou lidé, kteří by na něj mohli zapomenout. Celá oslava NATO měla tak trochu příchuť opoziční akce proti prezidentovi Donaldu Trumpovi. Nejde ale dost dobře mluvit o opozici, když Stoltenbergovi vyjádřili sympatie, partnerství a jasné závazky skoro všichni, kdo dnes představují politickou Ameriku. Tedy kromě prezidenta. Ale i on se na jiných akcích a – jak už to bohužel dnes chodí – alespoň na svém Twitteru přihlásil k duchu oslav 70. výročí NATO.

Paradoxní je, že se k tomuto principu čtyř mušketýrů nyní hlásí právě Američané, neboli ti, kdo jej zas až tolik nepotřebují a nesou nejvyšší míru nákladů a obětí. Koukají z toho pro ně jen problémy. Z chování amerického kongresu je cítit odhodlání bránit Západ a nenechat si líbit rozkládání svobodného světa, o který se snaží Rusko a Čína.

O dost méně se k tomuto principu čtyř mušketýrů hlásíme my, kteří takový obranný štít zásadně potřebujeme. Ještě jsme se nevzpamatovali z toho, jak jsme si zničili obrovskou příležitost amerického radaru. Tehdy náš národ uvěřil, že obranný štít je nebezpečná věc a nevšiml si, že právě stojí na té straně světa, na kterou míří ruské útočné rakety a naše strana opravdu štít potřebuje.

Náš národ hrdě odhodil štít a teď neví, kde stojí. Lze to doprovodit i vychytralými sentencemi: Copak jsme už u Zborova nebojovali jako opravdoví hrdinové na obou stranách a nestříleli jsme tam sami na sebe?

A právě z té nejasnosti nás samých plyne ten pocit hlubokého zahanbení, zatímco se jiní lidé chovají rozhodně a jasně. Tento pocit studu před partnery v NATO ale výrazně napravují naši vojáci v Afghánistánu a na dalších misích. Díky nim se můžeme v NATO cítit důstojně. I navzdory ignorantství tolika našich dobrých rodáků.

Článek o duchovní a kulturní orientaci českého národa: Esej: Češi mohou být západní národ, nebo vůbec nebýt

Revue Forum Banner
Pavel Šafr
Pavel Šafr
Šéfredaktor deníku FORUM 24
Další články autora