Není sporu o tom, že se v České republice vede mediální válka o charakter mezinárodní orientace společnosti a celé země. Kdo by si dokázal představit, že USA, k nimž jsme od roku 1918 vzhlíželi jako k zemi zaslíbené, budou dnes vláčeny bahnem různých předsudků, nesmyslů, dezinformací a nenávistných kampaní. Těžko odlišit, co je v této informační válce řízeno přímo placenou ruskou propagandou, co vyvěrá z přesvědčení, a co z normální naštvanosti spojené se současnou pochybnou módou relativizace a zpochybňování zdánlivě nezpochybnitelných hodnot. Bohužel jsou věci, kdy si za to představitelé USA mohou sami.
Velvyslanectví USA vyhlásilo grant neziskovým organizacím, který je zaměřen na boj proti korupci a za prosazování „dobrého vládnutí“, ať už si pod tímto dojmem dokážeme představit cokoli. „Velvyslanectví se zajímá o návrhy, které v souladu s cíli vlády USA významně podporují otevřenost, transparentnost a zodpovědnost. Výběr se zaměří především na ty žadatele, ať už jednotlivce, nebo organizace, kteří mohou doložit, že už v minulosti uskutečnili úspěšné programy. Návrhy se mají pohybovat v rozmezí 5 000 až 50 000 dolarů (cca 125 000 až 1 250 000 Kč),“ píše se ve vyhlášení grantů.
Daleko zajímavější je ovšem výčet oblastí, kam mají granty směřovat: Například odpolitizování veřejné služby je skutečně humorné požadovat od diplomatů země, kde se mění s nástupem opačné strany snad i vrátný v Bílém domě, případně kde jsou domény, které jsou rozděleny natrvalo mezi Demokraty a Republikány. Humor ale přestává ve chvíli, kdy se dočteme, že další grantovou oblastí je Podpora Policie ČR a státních zastupitelství v jejich snahách o zlepšení efektivity šetření a stíhání kriminalitu a veřejné korupce.
Pro pochopení souvislostí je třeba se vrátit o deset let nazpět. V depeších americké ambasády State Departementu, zveřejněných před dvěma roky na webu Wikileaks, se popisují návštěvy tehdejšího náměstka nejvyšší státní zástupkyně a dnes místopředsedy Ústavního soudu Jaroslava Fenyka. Popisují, jak Fenyk protizákonně vynášel v polovině minulého desetiletí na ambasádu informace služebního charakteru, které očerňovaly jeho tehdejšího nadřízeného, ministra spravedlnosti Pavla Němce. O jaké konkrétní informace se jednalo, se depeše nezmiňují, ale Fenyk se spolu se svou tehdejší nadřízenou dostali s ministrem do sporu například ohledně vyhoštění katarského prince.
Fenyk nebyl jediným prokurátorem, který na ambasádu chodil. S ním tam chodila i řada mladých, „nadějných“ státních zástupců, kteří pak také udělali zázračnou kariéru, například Lenka Bradáčová. Lze jenom spekulovat o tom, jak se tyto návštěvy odrazily v jejich kariérním postupu. V každém případě chodí špičky státního zastupitelství na americkou ambasádu dodnes. Při nástupu současného ambasadora Andrewa Schapira tam byli všichni „tři králové“ – Pavel Zeman, Lenka Bradáčová a Ivo Ištvan. Stejně tak se dá spekulovat o tom, do jaké míry s takovou autoritou v zádech se pustili do různých protikorupčních kauz, které zatím končily většinou blamáží a jež vyvrcholily svržením Nečasova kabinetu. Nelze se divit, že to celé vyvolává reminiscence na padesátá léta, kdy se představitelé tehdejšího represivního aparátu chodili učit k sovětským poradcům, jak zakroutit krkem třídnímu nepříteli.
Raději by měli mlčet
Sami ambasadoři by měli přitom raději mlčet. Po kauze, v níž obvinil bývalý velvyslanec někdejšího ministra obrany Martina Bartáka z korupce, přičemž nezávislý soud jej očistil, zůstává otazník nad skutečnými pohnutkami, kterými je boj s korupcí za strany velvyslanectví USA motivován.
Celá protikorupční hysterie živená právě i různými obskurními samozvanými neziskovkami nakonec přivedla k moci oligarchu, díky kterému se celý problém korupce institucionalizoval na nejvyšší úrovni státu. Problém České republiky dnes není boj s korupcí někde ve Zlámané Lhotě, ale Babiš, na jehož sjezd se pan velvyslanec nežinýruje přijít. A přirozeně i postupné oklešťování lidských práv a různé regulace, rdousící ekonomiku, a efektivní rozhodování. Vše rovněž v režii agilních neziskovek, jako je kupříkladu Rekonstrukce státu.
Kolik z těchto dobroserů se věnuje přehmatům policie, státních zástupců, neoprávněným zabavováním majetku, vazbám, odposlechům, porušování práv stíhaných osob vynášením selektivních informací? Proč by to dělali, když dolary jsou za úplně něco opačného? Další grantovou oblastí je totiž i Ochrana integrity policejních a bezpečnostních složek. Jak by se asi vládní místa v USA tvářila, kdyby naše ambasáda ve Washingtonu vyhlásila grant na mapování rasisticky motivovaných útoků policie v USA?
Celá tato perverzní grantová politika americké ambasády poslouží pouze různým kverulantům a udavačům při hledání obětních beránků protikorupčního boje a ke zvyšování tlaku na volené politiky při prosazování požadavků na další oklešťování svobod. Američtí diplomaté by si měli uvědomit, že i ti občané, kteří jinak nemají problém s naším spojenectvím a zahraničněpolitickou orientací státu, mohou mít u vědomí zkušeností se čtyřicetiletým poručníkováním ze strany jiné velmoci problém s jakoukoli snahou formovat vnitřní politiku státu. Ať už jsou jejich pohnutky jakékoli.
