Mariann Edgar Buddeová FOTO: NASA / Paul Alers / Wikimedia Commons
FOTO: NASA / Paul Alers / Wikimedia Commons
KOMENTÁŘ / Málokdy se dnes stane, aby nějaké kázání obletělo svět. Biskupce protestantské episkopální církve Mariann Edgarové Buddeové se to nechtěně podařilo. Kázala druhý den po inauguraci Donalda Trumpa v Národní katedrále episkopální církve při tradiční modlitbě za nového prezidenta, který byl na bohoslužbě se svou ženou a suitou přítomen.
Kázání přitáhlo obrovskou pozornost ze dvou důvodů. První: Donald Trump a jeho lidé slova biskupky vnímali jako útok na čerstvě inaugurovaného prezidenta, jako politikum, jako skandál. Trump pak dal na svou sociální síť Truth Social příspěvek, kde Buddeovou označil jako „nenávidějící Trumpa a patřící do tvrdé linie radikální levice“ (Radical Left hard line Trump hater), napsal, že „není příliš dobrá ve své práci“ a že „přivedla svou církev do světa politiky velmi nevlídným způsobem“. Požadoval omluvu.
Druhý důvod světové pozornosti je podstatnější a hlubší. Kázání biskupky má velký přesah, je univerzální, protože mluví o hledání jednoty. O jakou jednotu jí jde? O „takovou, která vytváří společenství a přesahuje všechnu naši rozmanitost a rozdílnost, která slouží ku prospěchu všech“. (Text kázání přeložil Alexandr Flek, český evangelikální teolog.) Jednota je pro Buddeovou základní podmínkou života ve svobodě a ve svobodné společnosti.
Asi není potřeba zdůrazňovat, že nejednota a rozdělení vedoucí až k nenávisti jsou velmi nebezpečné stavy, které v současné době prožívá mnoho západních zemí. Děje se to v Americe, na Slovensku, odehrává se to samozřejmě i u nás.
„Kultura pohrdání“ a „průmysl hněvu“
Všechna možná média pochopitelně citovala závěrečné pasáže kázání, kde Buddeová žádá o milosrdenství vůči gayům, lesbám a transgender dětem, „z nichž některé se teď bojí o život“, vůči přistěhovalcům, kteří „možná nemají občanství nebo patřičné doklady“, ale nejsou zločinci. Kde žádá o pomoc „lidem prchajícím před válkami a pronásledováním ve svých zemích“. Slova o hledání jednoty a potřebě jednoty citována tolik, pokud vůbec, nebyla. Možná právě proto, že mají tak silný přesah, že se i nás osobně dotýkají, že i nám, nejen Američanům, sahají do svědomí.
Buddeová připomněla, že „Ježíš stále znovu a znovu přijímal ty, které tehdejší společnost zavrhovala“. Mluvila o americké politické realitě, kde se střetávají „konkurenční zájmy mocných a bohatých, rozcházejí se názory na to, jakou Ameriku si přejeme, a narážíme na celé spektrum silně zastávaných postojů a představ“. (U nás je to podobné.)
Pokud Američané nedosáhnou jednoty, která vytváří společenství, zničí je šířící se „kultura pohrdání“. Buddeová mluvila o tom, jak jsou lidé denně bombardováni zprávami generovanými tím, co sociologové začali označovat jako „průmysl hněvu“. V jeho pozadí podle ní často stojí vnější síly, které mají zájem Ameriku polarizovat.
Úplně stejně se to odehrává u nás, lidé jsou postrkováni, ponoukáni, poháněni k nenávisti, hněvu a pohrdání. V USA to dělá Trump, Musk a další a další, u nás Andrej Babiš a jeho lidé, Tomio Okamura a další a další. Samozřejmě občas i lidé z druhé strany, z vládního tábora.
Život v pravdě
Biskupka pak popsala, jaké jsou základy jednoty. Prvním je pro ni „úcta k vrozené důstojnosti každého člověka“. Podle ní to ve veřejném diskurzu znamená „odmítnout zesměšňovat, shazovat nebo démonizovat ty, s nimiž se názorově rozcházíme. Znamená to s respektem diskutovat o našich odlišnostech a hledat, na čem se shodneme – a pokud se shodnout nemůžeme, důstojnost si žádá, abychom zůstali věrní svému přesvědčení a nepohrdali těmi, jejichž přesvědčení je jiné“.
Tohle se až bolestně týká i nás v Česku. Odmítnout zesměšňovat a démonizovat. Andrej Babiš žádající sněmovnu, aby debatovala o tom, jestli se Petr Fiala nezbláznil. A naopak démonizování Babiše, vydávání ho za „čiré zlo“. (Jaký přídomek by pak zbyl kupříkladu na Putina?) Stačí se podívat na naše sociální sítě, které přetékají urážkami, démonizováním, nenávistí.
Druhým základem jednoty podle Buddeové je „pravdivost v soukromí i na veřejnosti“. Říká to v situaci, kdy lež je vydávána za „názor“ a kdy názor bývá zhusta vydáván za univerzální a jedinou pravdu. Pravdivost v soukromí i na veřejnosti silně připomíná volání Charty 77 po „životě v pravdě“ v době komunistického útlaku. Kolik lidí na to slyšelo? Pár tisíc. Pravda a pravdivost jsou v kázání biskupky nabízeny jako cesta k dohodě, ne k nějaké absolutní, ale k dosažitelné jednotě, k uvědomění si, že podstatné je společenství.
Pravda a pravdivost v zemích Evropské unie úzce souvisejí s válkou na Ukrajině. O jejích příčinách se běžně, denně šíří lži. Šíří je jak ruská propaganda, tak všelijak zmanipulovaní lidé. Dnes je velmi důležité znát pravdu o Rusku, o Putinovi, o Ficovi, o Orbánovi. Ale taky pravdu o nás, třeba o tom, jak opravdu pomáháme napadené zemi, kolik toho neděláme.
Důležité a velmi aktuální jsou tyto věty z kázání: „Jistě, ne vždy víme, kde je pravda, a pravda dnes bývá často zpochybňována. Když ale pravdu známe, je naší povinností mluvit pravdu, a to i tehdy – a právě tehdy – když nás to bude něco stát.“ Opět se vracíme k Chartě 77 a k životu v pravdě.
Hranice mezi dobrem a zlem
Třetím základem jednoty je pro Buddeovou pokora, kterou všichni potřebujeme, protože jsme omylní. „Chybujeme, říkáme a děláme věci, kterých později litujeme, máme své slepé skvrny a předsudky a možná jsme sobě i ostatním nejnebezpečnější, když jsme nade všechnu pochybnost přesvědčeni, že máme absolutní pravdu a ten druhý se absolutně mýlí.“ Pak začínáme sebe vidět jako „dobré lidi“ a ty druhé jako „špatné lidi“.
Biskupka cituje Alexandra Solženicyna, který řekl, že hranice, jež dělí dobro od zla, nevede mezi státy, společenskými třídami ani politickými stranami, ale „protíná srdce všech lidí“. Připustit si, že i já mohu být zlý, že i já mohu jednat zle, vede k tomu, že člověk najednou tolik neodsuzuje druhé, má tendenci je víc chápat.
Česko je silně sekulární společností. Křesťanů je málo. A ano, hlásit se k nějaké církvi se pro část lidí stalo módou a ideologií, zesiluje u nás křesťanský nacionalismus. Ten však k jednotě nevede. Kázání Buddeové platí jak pro věřící, tak pro nevěřící. Potřeba jednoty, nějaké základní jednoty, které jde o svobodu každého jednotlivce, o svobodu země i o svobodu států okolo sebe, států EU, ale i Ukrajiny a dalších, je pro život klíčová. A měli bychom si každé ráno a pokaždé, když píšeme na sociální sítě, uvědomit, že průmysl hněvu k jednotě a ke společenství nevede.
