Joe Biden a Donald Trump FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Je rozhodnuto. Pokud nezasáhne vyšší moc, letos v listopadu se o pozici amerického prezidenta znovu utká stejná dvojice jako před čtyřmi lety: Joe Biden a Donald Trump. V podstatě to potvrdily úterní primárky ve státu New Hampshire, ve kterých oba stárnoucí politici s přehledem zvítězili nad svými největšími (ale ve skutečnosti nepříliš vážnými) soupeři.
O něco dramatičtější z obou soubojů proběhl mezi kandidáty na prezidentskou nominaci v Republikánské straně. Trumpa původně vyzvala dvojice známých a úspěšných republikánských politiků: floridský guvernér Ron DeSantis a někdejší guvernérka Jižní Karolíny, Nikki Haleyová. Zpočátku se zdálo, že bude hlavním Trumpovým soupeřem právě DeSantis, který předtím drtivě zvítězil ve volbách na Floridě, brzy se však ukázalo, že není schopný vést efektivní kampaň a postupně se v průzkumech propadl o desítky procentních bodů.
DeSantisova snaha stát se americkým prezidentem skončila začátkem minulého týdne po prvním volebním shromáždění v Iowě, ve kterém sice floridský guvernér skončil na druhém místě za Trumpem, ale s odstupem bezmála třiceti procentních bodů. Vzápětí z kampaně odstoupil a podpořil Donalda Trumpa, který ho přitom usilovně zesměšňoval, a dokonce naznačoval, že by mohl být pedofil. Do zmiňovaných primárek v New Hampshire tak postoupila jen Nikki Haleyová (v Iowě těsně třetí), v jejímž táboře se postupně seskupili prakticky všichni Trumpovi zbývající republikánští odpůrci.
Jediná naděje
Haleyová získala mimo jiné podporu od někdejšího guvernéra státu New Jersey, Chrise Christieho, který se rovněž neúspěšně pokoušel získat prezidentskou nominaci. Jako alternativu k Trumpovi ji podpořilo také několik miliardářů včetně zakladatele LinkedInu, Reida Hoffmana, nebo šéfa ropného impéria Koch Industries, Charlese Kocha. Haleyová na rozdíl od Trumpa hájila donedávna tradiční republikánské postoje v zahraniční politice, jako je podpora NATO, zadržování Ruska nebo pomoc napadené Ukrajině. Zároveň se vymezovala proti Trumpovu agresivnímu a často až nenávistnému politickému stylu a nesnažila se zpochybnit jeho prohru z posledních prezidentských voleb, kterou sám Trump dosud neuznal.
Primárky v New Hampshire pro Haleyovou představovaly v podstatě jedinou naději na dlouhodobý úspěch. Jde totiž o jeden ze států s nejvyšším počtem vysokoškolsky vzdělaných obyvatel, kteří obecně nejsou Trumpovi nakloněni, a zároveň o takzvané „otevřené“ primárkami, kterých se mohou zúčastnit nejen republikáni, ale i nezávislí voliči. Haleyová doufala, že by jí vítězství v New Hampshiru zajistilo dostatečnou pozornost médií, sponzorů i republikánských voličů na to, aby ji Trump musel začít brát vážně – dosud se s ní totiž odmítal i účastnit předvolebních debat.
Jenže ani to se nepodařilo: v primárkách Haleyová skončila za bývalým prezidentem s odstupem jedenácti procentních bodů. Bezmála tři čtvrtiny jejích voličů přitom byli podle exit pollu právě nezávislí, nikoli registrovaní republikáni, což jen ilustruje, jak drtivě stojí za Trumpem dnešní Republikánská strana. A to bez ohledu na to, že exprezident ve svých veřejných vystoupeních dokonce poslední dobou neváhá parafrázovat projevy Hitlera nebo Mussoliniho.
Haleyová sice hodlá i po další porážce v prezidentské kampani pokračovat, její vítězství by ovšem dnes mohl přinést snad jedině zásah vyšší moci – tedy Trumpova smrt, nebo uvěznění. Ani to by ostatně nemuselo nutně znamenat jeho volební diskvalifikaci, jak upozorňují mnozí analytici, podle kterých by se Trump mohl účastnit voleb i z vězení. Nejvyšší soud zároveň téměř s jistotou zablokuje snahu některých států diskvalifikovat exprezidenta z voleb.
Bez konkurence
Ve státě New Hampshire volili také příznivci Demokratické strany, přestože jejich hlasy formálně nebudou mít na rozhodování o kandidátovi na prezidenta žádný vliv. Vedení demokratů totiž změnilo zavedený kalendář primárek a před New Hampshire zařadilo Jižní Karolínu, s čímž se vedení státu nehodlalo smířit a uspořádalo tak hlasování, ze kterého nevzejdou žádní delegáti. Prezident Joe Biden, který je hlavním demokratickým nominantem do příštích voleb, se z tohoto důvodu neoficiálních „primárek“ v New Hampshire ani neúčastnil, jeho příznivci jej ovšem dopsali na jiné volební lístky. Biden pak tímto netradičním způsobem přesvědčivě zvítězil s bezmála 56 procenty hlasů.
Daleko za ním skončil demokratický poslanec Dean Phillips, který je spolu se spisovatelkou Marianne Wiliamsonovou jediným Bidenovými protikandidátem. Phillips získal necelých 20 procent hlasů a Williamsonová dokonce méně než 5 procent, čímž se jí zřejmě podařilo zaostat početně i za těmi, kteří na svůj hlasovací lístek napsali „příměří“ s požadavkem na ukončení války v Gaze.
To nejlepší, v co mohl prakticky neznámý a necharismatický Phillips v demokratických primárkách doufat, byly zvláště slabé výsledky pro prezidenta Bidena, které by přivodily dostatečný tlak na to, aby se nakonec rozhodl svůj mandát vůbec neobhajovat. To ovšem po výsledku v New Hampshiru a pravděpodobně drtivém vítězství příští měsíc v Jižní Karolíně nevypadá ani trochu pravděpodobně. Nominaci 81letého Bidena na prezidenta by tedy opět muselo zabránit něco zcela neočekávaného a v tuto chvíli nepředvídatelného.
Neoblíbený prezident
Opakování souboje Trump-Biden je paradoxní z toho důvodu, že si ho podle průzkumů většina Američanů ani trochu nepřeje. Platí to zejména u nezávislých a demokratických voličů, kteří by dávali přednost kandidátovi s větší šancí Trumpa porazit. Bidenovi v očích Američanů škodí zvláště jeho věk a s tím spojená diskutabilní způsobilost řádně vykonávat prezidentský úřad.
Současnému prezidentovi se navíc podařilo alespoň částečně odradit některé voličské skupiny, které tvoří klíčovou součástí vítězné demokratické koalice. Biden tak rozhodně nevyvolává nadšení mezi mladými, opustila ho část Hispánců, a dokonce i Afroameričanů, kteří přitom byli před čtyřmi lety základem jeho úspěchu. Silné zklamání pak vzhledem k válce v Gaze projevují i mnozí američtí muslimové nebo mladší generace židovských voličů, kteří mají podstatně skeptičtější vztah k Izraeli než jejich rodiče nebo prarodiče.
Různé skupiny přirozeně odrazují různé aspekty Bidenovy domácí i zahraniční politiky, jeho zřejmě největším problémem vedle věku je ale rozšířený pocit, že se americké ekonomice nedaří a že v posledních letech příliš rychle stoupaly ceny. Není ani tak důležité, že jde o názor v rozporu s realitou, kdy Spojené státy po covidu rostou nesrovnatelně rychlejším tempem než evropské země, nezaměstnanost se drží pod čtyřmi procenty a inflace se propadla ke třem procentům (v Česku byla pro srovnání v prosinci bezmála sedmiprocentní).
Američané přesto na stav domácího hospodářství nahlížejí skepticky, čehož zručně využívá Trump, který svou čtyřletou éru v čele Spojených států líčí jako období prosperity a všechna výše zmíněná pozitivní data rutinně zpochybňuje jako zfalšovaná. „Když jsem byl prezident, všichni měli práci a všichni byli šťastní,“ prohlašuje například. „Nyní se uvádějí falešná čísla, protože práci hledá mnohem méně lidí.“
Kandidát Trump
Zatímco o Bidenovo další prezidentské období příliš nestojí ani jeho vlastní spolustraníci a voliči, Trump je mezi republikány stále mimořádně populární. Nic na tom nezměnily ani jeho četné kauzy a trestní stíhání, která se mu podařilo svým příznivcům vylíčit jako „hon na čarodějnice“ a snahu o jeho politickou likvidaci.
Panuje dokonce přesvědčení, že soudní procesy Trumpovi u republikánských voličů pomohly, jak si koncem prosince postěžoval Ron DeSantis. „Kdybych mohl změnit jednu věc, přál bych si, aby Trump nečelil žádnému soudnímu obvinění,“ prohlásil pro křesťanskou televizi CBN. „Pokřivilo to primárky a vytěsnilo to spoustu jiných témat.“
Přetrvávající Trumpova popularita mezi republikány je ovšem značně zavádějící – dříve podstatně názorově pestřejší stranu kvůli jeho převzetí moci takřka opustili představitelé zastánci umírněnější středopravicové politiky nebo ekonomičtí liberálové. Strana také z demografického hlediska oslabila o vzdělané a příměstské voliče, kteří bývali páteří republikánů. V posledních několika volbách se ale právě kvůli Trumpovi opakovaně přiklonili k demokratům.
Přestože se veřejný obraz Trumpovy vlády v posledních letech o něco zlepšil, exprezident je i nadále silně nepopulární mezi americkou veřejností jako takovou. Bude proti sobě ovšem mít obdobně neoblíbeného soupeře, kterého bude moci neustále obviňovat ze slabosti, zesměšňovat jeho fyzickou i mentální kondici a hrozit apokalyptickými scénáři v případě Bidenova znovuzvolení.
Volební strategie
Nejsilnější Bidenovou zbraní je naopak podle všeho poukazování na Trumpa jako na ohrožení samotné podstaty americké demokracie. „Trumpův útok na demokracii není jen součástí jeho minulosti. Je to i jeho příslib do budoucna,“ prohlásil například Biden v projevu těsně před výročím útoku davu na Kapitol, který americký exprezident opakovaně zlehčuje a podle mnohých obvinění jej pomohl vyvolat.
„Nebyl to žádný pokojný protest, byl to násilný útok vedený vzbouřenci, ne vlastenci. Nebyli tam proto, aby dodržovali ústavu. Byli tam z toho důvodu, aby ústavu zničili,“ pokusil se Biden ve stejném projevu vyvrátit některá oblíbená Trumpova tvrzení. Obavy z toho, že Trump ohrožuje americkou demokracii, byly součástí demokratického úspěchu v posledních prezidentských volbách a bezpochyby přispěly i k překvapivě dobrým výsledkům kongresových voleb z roku 2022 – spolu se zrušením federálního práva na potrat, o kterém rozhodli Trumpem dosazení nejvyšší soudci.
Je ovšem otázkou, jestli může znovu zafungovat stejná volební strategie za situace, kdy ji má prezentovat právě starý a nepopulární Biden. Novou energii by snad demokratům mohl vlít do žil jiný kandidát na viceprezidenta, než je ještě nejoblíbenější Kamala Harrisová – tedy někdo, kdo by mohl být považován za kýženého prezidentova nástupce. Tomuto scénáři nicméně mnohé nenasvědčuje a Harrisová se naopak začíná stávat výraznější tváří Bidenovy kampaně.
Volnější ruku má v tomto ohledu Trump, kterému by mohl vhodně zvolený kandidát na viceprezidenta pomoci zmírnit obavy veřejnosti a překonat odpor některých menšin, které si exprezident znepřátelil. V tomto ohledu se spekuluje například o černošském senátorovi Timu Scottovi z Jižní Karolíny, který se rovněž velmi krátce ucházel o republikánskou prezidentskou nominaci. Logickou volbou by ostatně byla i veřejností pozitivně vnímaná Haleyová, dá se ale očekávat, že pro Trumpa bude základním kritériem výběru loajalita k jeho osobě, nikoli racionální volební matematika.
