„Trump nás kopíruje. Američané mají dost starých pořádků,“ hodnotí americké volby Andrej Babiš pro Lidovky.cz. Přitom těsně před sečtením volebních výsledků prohlásil jednoznačně: „Nepodporuji Trumpa, i když mě k němu někteří mylně přirovnávají.  Společného totiž máme snad jen to, že jsme do politiky zamířili ze světa byznysu.“ Jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Šéf hnutí ANO předvedl další ze svých četných názorových veletočů. V atmosféře všeobecného očekávání, že volby vyhraje kandidátka demokratů Hillary Clintonová, považoval za vhodné se v den jejich konání od ostrakizovaného „sexisty“ a „rasisty“ Donalda Trumpa včas odtáhnout.

Když však zjistil, že poněkud atypický republikán proti všem předpovědím vyhrál, nešetřil na svém Facebooku chválou. „Gratuluju Donaldu Trumpovi. Nemyslel jsem si, že vyhraje, všichni byli proti němu,“ uvedl a na adresu amerických voličů dodal: „Asi je oslovil svým pragmatismem a jasnou řečí. Sociologové i politologové dost podcenili Američany, kteří mají už dost zavedeného systému klientelismu, ze kterého žije úzká skupina politiků a lobbistů. Že už mají dost korupce a starých pořádků.“

[ctete]83885[/ctete]

Vzpoura proti establishmentu

Skutečností je, že volby amerického prezidenta přinesly šok. Za samostatné rozbory stojí fatální selhání médií a výzkumů veřejného mínění, z nichž drtivá většina předpovídala vítězství Clintonové, a v tomto směru masírovala veřejnost. Nepomohla ani masivní podpora hvězd ze showbyznysu, příliš vzdálených od problémů, se kterými se potýká řada Američanů.

Zejména v levicových kruzích ve Spojených státech a Evropě se okamžitě začaly šířit apokalyptické zvěsti o „černém dni“, „rakovině demokracie“ a „tragédii pro celý svět“. Touha po změně a vzpoura proti establishmentu zejména střední třídy však má hlubší kořeny, které elity obou hlavních stran, a zejména demokratů, nedocenily.

Pokud Trump v kampani hovořil o „zapomenutých ženách a mužích, kteří už nebudou opomíjeni“, měl na mysli obavy mnoha zaměstnanců tradičních průmyslových center. Mnoho z nich je ohroženo globalizací, kdy je řada provozů přemisťována do levnějších destinací v Číně, Indii nebo Mexiku, aniž by federální vláda reagovala větší podporou podnikání, například snížením daní či byrokracie.

Tito lidé mají oprávněný pocit, že se Obamova administrativa více zabývala právy menšin, LGBT komunity, genderem, multikulturalismem a nákladnými sociálně-inženýrskými projekty v hávu politické korektnosti, než jejich budoucností. Na druhé straně nebyla schopna pohnout s řešením nelegální migrace, a zdravotní reforma Obamacare přinesla více problémů, než užitku.

Propastný rozdíl mezi Trumpem a Babišem

Mnozí v tomto světle neodolají pokušení srovnávat Donalda Trumpa s Andrejem Babišem. Toto porovnání však kulhá na obě nohy. I když styčné body jistě nalézt lze, rozdíly jsou propastné. Oba používají populistickou rétoriku, byť Trump z ní po volbách zřetelně ubral, což přispělo k uklidnění akciových trhů. Oba pocházejí z byznysu, v exekutivě chtějí používat firemní řízení a vymezují se vůči korupci. Rozdílů je však mnohem víc.

Komunistická minulost: Trump nemohl mít nic společného se spoluprací s totalitní Státní bezpečností jako privilegovaný komunistický aparátčík Babiš, přičemž soudní spor, zda byla jeho kolaborace s tajnou policií vědomá, ještě není uzavřen.

Počátky podnikání: Trump nezačal podnikat ve vlastnicky neprůhledné firmě s nejasným původním kapitálem jako Babiš se švýcarskou společností O. F. I., ale s finanční podporou svého movitého otce.

Obchody se státem: Trump nezbohatl na obchodech se státem jako Babišův Agrofert, který se začal dynamicky rozpínat v době opoziční smlouvy za vlády Miloše Zemana. Pokud dnes šéf hnutí ANO komentuje odpor Američanů vůči „zavedenému systému klientelismu“, on sám byl zejména za vlád ČSSD jeho krystalickou a dominantní součástí.

Střet zájmů: Trump se nemůže octnout v každodenním střetu zájmů jako Babiš, protože jeho firmy nepobírají státní dotace či pobídky. To ostatně nemohl ani Babišem často zmiňovaný vzor, bývalý starosta New Yorku Michael Bloomberg. Ten musel svoje firmy s potenciálním střetem zájmů prodat a octl se pod přísným drobnohledem.

Vlastnictví médií: Trump nevlastní žádná média, tím méně s celostátním dopadem. Naopak většina z nich vůči magnátovi vystupovala až agresivně kriticky (ne že by někdy nezavdával příčinu problematickými výroky). Nevedlo to však k jeho prozření jako u slovenského oligarchy, že si nějaká média musí koupit, aby o něm „psala pravdu“.

Boj proti klientelismu: Trump brojí proti korupci podobně jako Babiš. Na rozdíl od něj však není v podezření z dotačních podvodů (Čapí hnízdo), korupce (Agrotec) nebo bankovních manipulací ve prospěch Agrofertu, nemluvě o pochybných privatizacích typu Lovochemie či Unipetrolu. Vzhledem k tomu, jaký arzenál se používá v amerických prezidentských kampaních, by se Babiš jen stěží mohl zúčastnit byť jen stranických primárek.

Firemní invaze do státní správy: Trumpovi nebude umožněno dosadit do klíčových pozic ve státní správě figury spojené s jeho firmami, jak často činí majitel Agrofertu. Ostatně jeho pozice v Republikánské straně je zcela odlišná. Nevlastní ji a neplatí, autoritářsky jí nevládne. Uvnitř strany bude naopak přinucen hledat podporu a kompromisy.

Udavačské zákony: Trump si nemůže dovolit to, co Babiš, který úspěšně prosazuje udavačské, fízlovací a byrokratické zákony, likvidující drobné podnikání. V plánu má naopak výrazné snížení daní, které má zabránit odlivu kapitálu do zahraničí.

Obamovo dědictví

Přesto bude nutné sledovat Trumpovy kroky s největší obezřetností. Jeho předvolební izolacionistická a protekcionistická rétorika, hrozba oslabení role NATO (i když jeho požadavek na větší finanční spoluúčast Evropy je zcela legitimní), stejně jako nápadně projevované sympatie k Rusku, se velmi lišily od dosavadní republikánské linie.

Nový umírněný viceprezident Michael Pence, který ne ve všem s Trumpem souhlasil, stejně jako republikánská většina ve Sněmovně reprezentantů i Senátu amerického parlamentu, jsou však určitou zárukou, že v praxi bude docházet ke korekcím magnátových kontroverzních výroků a nápadů. Ostatně Trumpovy plány jsou tak ambiciózní, že se ani neočekává, že by mohl všechny splnit.

Barack Obama před nástupem do funkce prezidenta v roce 2009 obdržel Nobelovu cenu míru, aniž cokoli v této oblasti učinil. Jako jeden ze svých prvních kroků zrušil projekt protiraketové obrany v České republice a Polsku a resetoval vztahy s Vladimirem Putinem.

Dnes opouští Bílý dům s dvojnásobným státním dluhem, v nejhorší bezpečnostní situaci od druhé světové války, v době rostoucí asertivity Ruska a po neúspěšné misi Arabského jara, vedoucí k prudkému nárůstu migrační vlny zejména ze Sýrie a Libye. V době, kdy Spojené státy ztrácejí respekt světové velmoci číslo jedna, ať už geopoliticky či ekonomicky.

Obama u mnoha lidí za osm let vlády nenaplnil očekávání „změny“ a „naděje“, což se projevilo i slabší podporou černošské a hispánské menšiny, které jinak tradičně volí Demokratickou stranu. Tím hůře, že je jedním z nich. A nepříliš populární Hillary Clintonová byla považována za pokračování této politiky.

Trump ve všem slibuje změnu. Hodlá Spojeným státům vrátit ztrácející se pozice a vlastním spoluobčanům naději v lepší budoucnost. A bude teď hlavně na něm, jestli uspěje, nebo jestli dopadne jako jeho předchůdce.

[ctete]56105[/ctete]